Vojtěch: Nejsem příznivcem zavedení nouzového stavu

Přiznám se, že myšlenky na odchod jsem měl v posledních týdnech víckrát. Uzrály ale v týdnu před pondělím, když jsem tu informaci oficiálně oznámil. V pátek večer jsem měl debatu s panem premiérem a shodli jsme se na tom, že podám rezignaci a oznámím ji v pondělí. Někteří lidé si mysleli, že to bylo rozhodnuto přes noc z neděle na pondělí, ale já měl už v neděli domluvené vystoupení v pořadu Otázky Václava Moravce.

Přišlo by mi zvláštní rušit rozhovor ze dne na den, a hlavně to měla být odborná debata s profesorem Vladimírem Černým a hlavní hygieničkou Jarmilou Rážovou. Nakonec byla hodně politická, to jsem ale netušil. Rozhodnutí ale padlo už pár dní předem.

Kapek bylo víc. Nebyla to jedna věc, ale situace byla pro mě složitá i z hlediska perspektivy. Na ministerstvo zdravotnictví jsem šel proto, že jsem chtěl dělat systémové změny, změny zákonů a podobně. Měli jsme je rozpracovány, první vlna covidu-19 je na jaře přerušila. Myslel jsem si, že je odložíme a do voleb ještě zvládneme prosadit.

Najednou tu ale máme reálně druhou vlnu a uvědomil jsem si, že se resort bude stále muset zabývat řešením covidu a na systémové změny není prostor. Člověku nepřidaly ani různé útoky. Byl to tedy souhrn aspektů, které mě vedly k tomu, že jsem předal štafetu dál.

Ano, ale přiznám se, že v srpnu jsem očekával, že se budeme pohybovat kolem 600 diagnostikovaných denně. Že to bude takhle masivní a že se budou muset přijímat opatření včetně znovuzavedení nouzového stavu, jsem nečekal.

Otázka je, jestli jsme něco zanedbali, nebo je to přirozený vývoj. Všechny země, například Británie nebo Německo, masivní nárůst zaznamenávají. Někteří experti předvídali, že virus zmizí nebo oslabí. To se nestalo. Mohlo k tomu přispět i to, že nakonec nedošlo k plošnému nošení roušek, jak se navrhovalo.

Ale je to i o nastavení společnosti, která už asi není ochotná akceptovat zásadní omezení jako na jaře. Tehdy jsme byli mnohem více jednotní, lidé se fotili s rouškami, byla to určitá čest a to se změnilo. I to mohlo k nárůstu přispět. Pro mě osobně už to byla určitá hrana. Také jsem byl už unavený a začalo se to projevovat i na mém zdraví.

To je otázka. Nárůst se začal projevovat už někdy v polovině srpna. Masivnější vzestup začal 1. září. To jsme očekávali, ale ne tisíce případů denně, to nečekal nikdo. Přece jen léto obecně je doba, kdy lidé nejsou tolik koncentrováni ve městech, ve školách a v práci. V průběhu léta jsem hovořil o tom, že by se lidi měli vyvarovat hromadných akcí a pokud ano, tak nosit roušku. A pravda je, že atmosféra ve společnosti je jiná. Ale nechci to svádět na společnost, je to nějaký vývoj a musíme se s tím poprat, nic jiného nám ani nezbývá.

Ne, o tom jsme nehovořili, byť to pro mě nebylo zásadní překvapení. Profesor Prymula je člověk, který covid řešil a řeší stále. Pokud tam měl přijít někdo, kdo se bude primárně věnovat epidemii covidu, tak volba pana Prymuly nebyla překvapivá.

Máme několik rozpracovaných zákonů, některé jsou ve Sněmovně, jiné v připomínkovém řízení a půjdou snad brzy na vládu. Teď se ale řeší nouzový stav a ten se asi ve Sněmovně bude debatovat hodně, je otázka, jaký bude časový prostor na přijímání zákonů. Jednak je to velká novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, která řeší celou řadu oblastí, například dostupnost inovativních léků, o což hodně stáli zástupci pacientů se vzácnými nemocemi.

Pak je tu novela zákona o zdravotních službách, která řeší například transformaci kojeneckých ústavů, zákon o elektronizaci zdravotnictví, je tam také novela zákona o vzdělávání lékařů, která řeší nový systém rezidenčních míst. Jsou to zásadní věci, které ještě nejsou schváleny. Ve druhém čtení je i nový zákon o zdravotnických prostředcích, odložený je emergentní systém, ve Sněmovně je i novela zákona o návykových látkách, která řeší dostupnost léčebného konopí, či elektronizace receptů s modrým pruhem.

Pravdou je, že nouzový stav je potřeba, pokud se budou zavádět další opatření, která budou mít větší ekonomický dopad. Stále platí judikatura z jara, která zrušila opatření ministerstva zdravotnictví z důvodu, že zasahovala do ekonomické činnosti a práv občanů, a mohla být přijata pouze podle krizového zákona, a ne podle zákona o ochraně veřejného zdraví.

My jsme sice proti tomu podali kasační stížnost, ale soud zatím nerozhodl a tento judikát je tak jediné, co máme. Pokud se budou dělat další opatření, například omezení shromažďování na deset až dvacet osob, což je už zásah do lidských práv, tak je riziko, že by to soud znovu zrušil.

Nejsem úplně příznivcem toho, aby nouzový stav byl zaváděn, ale je to asi jediná možnost, aby tato opatření nebyla opět zrušena soudem.

Útoky byly z řad opozice, neustále mě vyzývali k odstoupení. Je to sice práce opozice, ale už to bylo leckdy za hranou. To, že byly i útoky ze strany koaličních partnerů, je také pravda. To také často nebylo úplně fér. Nikdy jsem nehodnotil práci kolegů z vlády, ale pokud například ČSSD postavila začátek své krajské kampaně na útocích na mou osobu, tak to opravdu člověku v rámci vládní spolupráce nepřidá. Ale těch věcí bylo vícero. Politika je samozřejmě spojena s útoky, je to její součást. Moje krevní skupina to ale není.

Možná to je chyba. Někdo to možná hodnotí pozitivně, ale fakt je, že při exponovaných debatách a útocích to člověka limituje, když neoplácí stejnou mincí v rámci politických bojů. Já neberu slušnost jako slabost. Jsem takový, jaký jsem, a asi se úplně nezměním. Nemyslím si, že bych se měl stydět za to, že jsem příliš slušný, ale někteří to možná hodnotí jinak.

Fakt je, že situace byla tehdy složitá. Nebyla shoda expertních názorů a mně jako ministrovi se v tom složitě pohybovalo. Nakonec to dopadlo, jak to dopadlo, opatření musela být zavedena a možná jsem na tom měl trvat, že budou kompletně platit od 1. září. Byl jsem přesvědčený o tom, že roušky jsou důležité opatření, ale tehdy, když jsme debatovali s panem premiérem a experty, tak když došlo na lámání chleba, názory nebyly vůbec jednotné.

Pokud jde o roušky, nebral jsem je jako tvrdší přístup, ale jediné preventivní opatření, které máme v ruce. Tři R, tedy roušky, rozestupy a mytí rukou, jsou naprostý základ. Tvrdý přístup je zavírání provozů a omezování pohybu osob. Názory na smysluplnost roušek byly tehdy různé i v rámci expertní skupiny.

To není na pořadu dne, vůbec to neřeším.

Budu vykonávat poslanecký mandát do konce volebního období a pak se uvidí. Chci si dát teď pauzu, abych si utřídil myšlenky, a co bude dál, to skutečně nevím. Umím si představit i to, že bych působil ve zcela jiné oblasti, než je zdravotnictví. Žádná zadní vrátka nemám.

To je pravda, k tomu jsem dospěl už před delším časem. Politika je složitá disciplína. Nechci říkat, že je špinavá, není to černobílé, ale cítím, že její prostředí není pro mě kultivující. Byla to pro mě životní zkušenost a vůbec toho nelituji. Dalších deset nebo patnáct let jako někteří kolegové už být v politice nechci.

Každý si asi bude pamatovat zavedení elektronického receptu, ten se týká naprosto každého. Podařily se nám ale i další věci, například nový systém úhrad zdravotnických prostředků, hodně se udělalo i v elektronizaci zdravotnictví.

Naprostá priorita pro mě byla reforma psychiatrické péče, vytvoření center duševního zdraví a zkvalitnění péče o duševně nemocné. Není to na první pohled politicky atraktivní záležitost, že by se na tom daly sbírat body, ale když se podíváme na to, kolik lidí trpí duševní chorobou a jaký je jejich život, tak se nám podařil velký skok dopředu.

Problém ve zdravotnictví je, že v něm neexistují rychlá vítězství. Většina systémových kroků se projeví v praxi až za několik let. Ale věcí, které jsme začali a které musí pokračovat, je hodně a čtyřletý mandát ministra je na ně krátký.