Vojtěch: Jiná možnost pro rizikové skupiny než povinné očkování není

V pátek to projednala vláda, přijali jsme krizová opatření. Chceme zamezit zavlečení nákazy na území ČR, ale řeší to celá Evropská unie, která zakázala lety z dotčených zemí, což je především Jihoafrická republika, byť se tato mutace objevila v Botswaně, v Hongkongu a bohužel i v Izraeli a Belgii. To je opatření na evropské úrovni, vracíme se k „černému seznamu zemí“, jak jsme označovali země, kde se objevily nové mutace.

Obyvatelé těchto zemí mají na území ČR zákaz vstupu. Českým občanům nemůžeme bránit v návratu do země, ale musí na deset dní do karantény a pak na test. Tak je to nastaveno a doufejme, že se podaří masivnějšímu zavlečení zabránit. Tyto země ale zřejmě nejsou primární destinací pro české turisty, ani k nám tolik lidí z nich nejezdí.

Musíme si ale uvědomit, jak to bylo s předchozími variantami. Nejprve tu byla základní, pak celý svět ovládla alfa, tu pak vytlačila delta. Je to globální pandemie, ale delta původně vznikla v Indii a dnes se šíří po celé planetě. Proto jsou všichni vědci velmi obezřetní a sledují to s velkou obavou. Zdá se, že nová varianta má 32 mutací na spike proteinu, takže by mohla být ještě infekčnější než už tak velmi infekční delta.

Máte pravdu, je to vzdušná nákaza, nedá se zastavit na hranicích. Můžete ji zbrzdit, ale nezastavíte ji úplně. Zatím se to týká jen několika zemí a nákaza se dá snadno identifikovat. Ale pokud se začne šířit do dalších zemí, bude to velmi komplikované.

Je to částečně dáno i variantou delta, která se snadno šíří, to jde proti nám. Její reprodukční číslo je 7–8 čili jeden člověk nakazí osm lidí. Doplácíme i na nižší proočkovanost, což je hlavně případ v nemocnicích, kde bohužel neočkovaní lidé končí v těžším stavu. Pak je to otázka dodržování základních opatření, tedy nošení ochrany dýchacích cest, dodržování systému O-N (očkování nebo prodělání nemoci). Proto jsme museli přistoupit k restriktivnějším opatřením v rámci nouzového stavu.

Dlouho jsme říkali, že nechceme omezovat očkované, ale situace si už vyžaduje, abychom cílili na místa, kde je hodně lidí pohromadě a nedodržují se tam opatření, tedy různé diskotéky, kluby atd. Není možné, aby tyto provozy za takové situace fungovaly.

Naštěstí zatím vakcinace drží infekci aspoň trochu na uzdě. Když se podíváte na počty hospitalizovaných na JIP, tak s dnešními počty nově nakažených bychom byli bez očkování už minimálně na dvojnásobku. Druhá věc, že máme léky, monoklonální protilátky, které brání tomu, aby lidé na intenzivní péči končili.

V zásadě postupujeme podobně jako Německo. Opatření se kumulovala, nebylo to tak, že by žádná opatření nebyla. Bylo O-T-N (očkování, testy, nemoc), potom O-N. Domnívali jsme se, že nastavená opatření budou fungovat. Ukázalo se, že nefungují, tak musíme přitvrdit. I tak si ale myslím, že je na individuální zodpovědnosti každého, jak se k tomu postaví.

Stále se mluví o tom, co vláda udělá, jak vláda epidemii zastaví, ale v zásadě vláda jako taková zastavit epidemii nemůže. Vláda dělá systémové kroky, nařizuje opatření, nabízí vakcíny, ale pokud se lidé nebudou chovat tak, jak je potřeba, nemůže žádná vláda epidemii zastavit.

Dnes už víme, že nejsme schopni zastavit ani ten virus. My můžeme jen tlačit – byť to není pro každého komfortní – na maximální proočkovanost populace, abychom zabránili přehlcení nemocnic. Pozitivní lidé tu budou vždycky, to už je asi jednoznačné. Virus nezmizí. Důležité je, aby ti pozitivní nekončili v nemocnicích.

To byl kontext doby a bylo to tak v celé Evropě. Tehdy byla cílem Evropy sedmdesátiprocentní proočkovanost. Dnes se ukazuje, že takové číslo je nedostatečné. Je to vývoj poznání.

Když přišla vakcína, všichni byli nadšení, že je tu řešení. Pravdou je, že se zdá, že to není úplně ta tečka, jakou jsme si představovali. Ten slogan jsme potom i změnili na „tečku za těžkým průběhem“. Není to tečka za koronavirem jako takovým, ale za tím, že pacienti budou končit v takovém počtu v nemocnicích. To stále platí, a i z dat ÚZIS je vidět, že ochrana proti těžkému průběhu je asi osmdesát procent.

Nechtěli jsme omezovat volný pohyb, k čemuž bychom nouzový stav potřebovali. Šli jsme cestou „bavorského modelu“, což byla spíš inspirace. Ale je pravda, že v tomto týdnu jsme začali dostávat první signály od hejtmanů, zejména moravských.

Komunikoval jsem například s moravskoslezským hejtmanem Ivo Vondrákem (ANO), který řekl, že je potřeba vyhlásit nouzový stav kvůli systému řízení. I šéf Asociace krajů Martin Kuba (ODS) vyzval vládu, aby nějaká opatření přijímala. Situace se tedy vyvíjela. Já jsem si pozval ředitele krajských hygienických stanic a shodli jsme se, že celorepubliková plošná opatření jsou nezbytná, není možné zasahovat pouze v krajích.

Budeme to řešit. Nouzový stav skončí 25. prosince. Byla o tom debata ve Sněmovně, Tomio Okamura navrhl jeho zrušení, ale nesetkalo se to s podporou. Já jsem vyhlášení nouzového stavu konzultoval i s AntiCovid týmem budoucí koalice, nikdo to nerozporoval, jsem rád, že pak to stanovisko drželi. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál, jestli Sněmovna nouzový stav prodlouží.

Předpokládám, že ke kulminaci by mohlo dojít během Vánoc. Jak budou probíhat Vánoce, nedokážu přesně říci. Opatření vyhodnotíme zhruba za deset dní. Uvidíme, jestli povedou k omezení mobility, k omezení sociálních kontaktů. Epidemie má brzdnou dráhu, nezastavíte ji ze dne na den. Zatím nemáme signály, že by se mohla začít lámat.

Opatření jsme vyhodnocovali velmi pečlivě z hlediska efektivity. Plošné uzavření obchodů se neukázalo jako nejvíce efektivní opatření. Zakázali jsme nyní konzumaci v takzvaných foodcourtech v supermarketech nebo obchodních centrech, protože to je okamžik, kdy lidé nemají nasazený respirátor. Tam vnímáme riziko. Pokud člověk jde do obchodu, má nasazený celou dobu respirátor a dodržuje základní pravidla, tak i podle analýz, které máme, to riziko není tak výrazné.

Pak je zde riziko hromadných akcí. Tam bylo namístě omezit různé plesy a společenské akce, které se teď konají. Udělat plošně lockdown je asi nejsnazší řešení, v tuto chvíli se ale snažíme jít cíleně tam, kde je riziko přenosu výrazné. Nemohu však vyloučit, že by se situace vyvinula tak, že nějaké zpřísnění bude muset proběhnout.

Mohla by nastat další zpřísnění pro hromadné akce, další omezení počtu. To je ve hře. Chystáme i metodiku, že budeme více testovat očkované. Debata se kolem toho vede dlouho a trošku se to zneužívá. Ale domníváme se, že tam určité riziko je, byť stále říkám, že očkovaný má podle všech studií nižší pravděpodobnost, že se nakazí, a je méně infekční.

Plošný lockdown a zavření všech obchodů ale nepovažujeme za něco, co by situaci zázračně vyřešilo.

Jiná věc je otázka kontaktů v průběhu Vánoc. Nemůžeme zabránit tomu, že se budou lidé scházet. Vydáme ale důrazné doporučení, aby lidé tyto Vánoce, pokud je to trochu možné, nedělali velká rodinná setkání a snažili se je strávit v co nejužším kruhu.

Já tomu rozumím a lidsky to chápu. Je to dlouhé. Na druhou stranu, když se podíváte na mapu Evropy, není země, kde by se situace s covidem nezhoršovala. Všichni s tím bojujeme. Musíme se snažit teď epidemii brzdit, ale stejně ten virus nezmizí.

Nejzásadnější je, aby se lidé nechali naočkovat, abychom zabránili zahlcení nemocnic. To je ta strategie. Vše ostatní je jen dočasné brždění, kdy pak zase epidemie nabere na síle. I když uděláme lockdown, tak to řeší situaci na pár týdnů, jakmile ho povolíme, tak případy zase porostou.

Trošku mě zaráží debaty o tom, že to bude bezprecedentní útok na lidská práva. My máme v České republice celou řadu povinných očkování pro určité skupiny, které se musí očkovat třeba proti žloutence, takže v zásadě by to bylo pouze další povinné očkování. Není to žádný průlom. Jen doplnění očkování na covid pro určité vybrané profesní a věkové skupiny do vyhlášky ministerstva zdravotnictví.

Konkrétní obsah teprve v těchto dnech konzultujeme, takže ještě nechci říkat závěry. Obecně jsou to lidé seniorního věku a rizikové profese, kde dochází ke kontaktu s pacienty, nebo se naopak mohou snáz kvůli velkému kontaktu s veřejností nakazit. Například integrovaný záchranný systém, zdravotníci, sociální pracovníci, to je ten rámec.

Ono to k tomu směřuje. Evropská komise ve čtvrtek doporučila, a zdá se, že podle toho upraví i nařízení o certifikátech, že očkování bude platné devět měsíců. To bude platit v celé Evropě a pravděpodobně bude nutné, aby se lidé přeočkovali tak, aby u nich ta ochrana stále trvala. Povinné očkování by nemělo žádný smysl, pokud bychom řekli, ať se naočkují, ale pak už znovu nemusí. Tím nedosáhneme co největší proočkovanosti a trvalé ochrany.

Dnes už máme data, že potřebujeme třetí dávku, která výrazně posílí imunitu. Jestli to bude stačit, neví nikdo. Vytváří se také vakcíny, které budou modifikovány speciálně na delta variantu a mohou být mnohem účinnější.

Stát se může všechno, ale nemám pro to žádné důkazy. Nechtěl bych teď zbytečně vyvolávat paniku.

Neřekl bych, že jsme čekali na Rakousko. Debata se v posledním měsíci dvou vede i na půdě ministerstva. Hodně jsme to diskutovali s náměstkyní Koziar Vašákovou. Když se podíváte do mediálního prostoru, tak čím dál víc expertů se k tomu kloní.

Jedna věc je samozřejmě debata na ministerstvu zdravotnictví, druhá debata ve vládě. Myslím, že si všichni uvědomují, že takový bude vývoj i v jiných zemích. Nejsme schopni virus vymýtit. Žádný systém na světě není schopen to zvládnout, a musíme proto ochránit nemocnice. Problémy s udržením nemocnic má i Německo.

Vakcinace se ukazuje jako jediné řešení, musíme tedy co nejvíce proočkovat populaci. To, že v tuto chvíli cílíme zejména na rizikové skupiny, je ve veřejném zájmu. Domnívám se, že jiná možnost není. Pokud budou zahlceny nemocnice, znamená to dopad na zdraví celé populace. Lidé se nedostanou k operacím, k základní péči – a to by byla tragédie.