Voda vzala záchranáři vše, přesto šel a pomáhal při povodni druhým

Na osudnou neděli 15. září ještě dnes vzpomíná Čech se slzami v očích. „Byli jsme se se synem podívat na hráz. Už když jsme se blížili, tak jsme viděli, že se přes ni valí voda. Rychle jsme utíkali k domečku a sbalili evakuační zavazadlo,“ vzpomínal s tím, že mezitím už na něj volali hasiči, ať rychle zmizí.

„Popadl jsem zavazadlo, syna, papouška, sedli jsme do auta a jeli. Stihli jsme to za minutu dvanáct,“ prozradil a dodal, že soused odnaproti zůstal a před vodou utekl do patra. Z fotek a videí, které mu posílal, viděl, že půl hodiny po odjezdu měl v domě půl metru vody. „Přišel jsem o všechno,“ povzdychl si Čech. Je mu líto, že musel u domu nechat králíky, slepice, holuby a dvě kočky. „Někteří přežili. Kočky zůstaly obě, slepice jedna, králíků ze třinácti sedm.“

Zatímco jiní by se při zničení snu zhroutili, Čech ještě ten den nastoupil noční službu. Protože neměl kam jít, byl v práci už ve tři odpoledne.

„Nevím, jestli to bylo dobře, protože jsem z toho fakt měl oči pro pláč. A k tomu jsem zachraňoval druhé. Jezdili jsme s hasiči evakuovat lidi, kteří se z toho taky hroutili. Mně nebylo dobře, jim taky ne. Atmosféra byla strašně napjatá, ale zvládl jsem to. Nedal jsem na sobě při záchraně těch lidí nic znát, i když to byly krušné chvíle. Mimo výjezd jsem si i pobrečel,“ přiznal záchranář.

První dny byly pro Čecha psychicky vysilující. „Vedení záchranky mi nabízelo, abych nechodil do služeb, ale já to nepřijal. Do práce chodím rád, protože ji mám rád. A zvládal jsem to. Navíc jsem se neměl kam vrátit, protože jsem neměl domov. Práce se mi v tu chvíli stala azylem,“ vysvětlil.

Dočasné bydlení poskytla muži do týdne bohumínská radnice. Přednostně mu přidělila byt 1+1 určený původně k licitaci. „Než vyřeším domeček, tak máme se synem, kterého mám ve střídavé péči, šestadvacet metrů čtverečních. Už jsme zabydlení. Dostali jsme maličkou finanční pomoc od státu, za ni jsme si nakoupili nezbytné věci a žijeme,“ poznamenal.

Současně s vybavováním bytu řešil Čech i domeček. „Likvidátor řekl, že je určený k totální likvidaci. Nevím, kolik mi pojišťovna dá, ani jak to všechno bude. Teď jsem si objednal jeřáb, chci zkusit domeček, protože nestojí na svém místě, voda ho vyrvala z inženýrských sítí, dát zpátky na místo a pokusím se ho nějak svépomocí opravit,“ nastínil přeskakujícím hlasem záchranář.

„Pořídit si zahradní domeček nebo bydlení byl můj sen. Splnil jsem si ho a žil tam dva roky a tři měsíce. Teď mi do toho vstoupila ta voda, já se ale nechci toho snu vzdát, chci to znovu nějak obnovit a fungovat. Snažím se tomu nepoddat, ale je to hrozné…“

Kolik zdravotnických záchranářů v Moravskoslezském a Olomouckém kraji je na tom stejně jako Tomáš Čech, není jasné.

„Vím o osmi, kterým ta katastrofa fatálně zasáhla do života. Taky nemají kde složit hlavu,“ pokyvuje záchranář z Bohumína hlavou.

Právě ve prospěch povodní postižených zdravotnických záchranářů obou regionů vyhlásila Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR spolu s Nadačním fondem Kryštůfek sbírku. Přispět do ní může kdokoliv prostřednictvím transparentního účtu 2601650761/2010.