Článek
„V domě jsme měli dva metry vody, všechno bude zničené a bojím se, že vidět tu spoušť a všechno uklidit bude horší než samotná povodeň,“ řekla ve středu Právu při návratu do svého domu Eva Adámková z osady Kozárovice, která patří k Zálezlicím na Mělnicku.
Také obyvatelé zaplaveného Hřenska vědí, že to nejhorší teprve přijde, až ustoupí voda. Teprve pak se ve vší nahotě ukáže hrůza, kterou povodeň napáchala.
Skončila fáze zachraňování – začíná likvidace škod.
„Teprve když začne opadávat voda, ukáže se to pravé peklo. Půlmetrové vrstvy bahna, dřeva, vysklená okna, která nevydržela tlak vody. Nikdo neví, co je pod hladinou, ale po zkušenostech z minulých povodní to tušíme. Přitom babička s dědou sem přišli v roce 1947. Až do povodně v roce 2002 jsme v baráku vodu neměli,“ kroutí hlavou Martin Křížek. Ze zaplaveného domu sice odešel, ale jako dobrovolný hasič tráví v obci celé dny.
Pražská Zoo začala s úklidem po povodníchVideo: Reuters
V Plzeňském kraji, kde povodně postihly 105 obcí, již žádná není na stupni ohrožení. Také zde se lidé začali připravovat na odklízení následků. „Spoustu věcí budeme muset vyházet. Nábytek, nový robot, nový gauč, sádrokartony, zateplení,“ podotkla chatařka z plzeňské Roudné Miluše Hrdonková.
Stále jako oblast zkázy po povodni vypadá údolí říčky Čistá v Arnultovicích v Královéhradeckém kraji. Lidé stěhují z domů zničené věci a nejvíce bojují s bahnem. Jitka Seifert (na snímku) ukazuje, kam až sahala voda při povodni.
Bláto, odpadky, větve
Spoušť, jakou po sobě nechává povodeň a záplavy, si lidé ze suchých oblastí dokáží jen těžko představit. Bláto, naplavené odpadky, větve, špína. To všechno leží lidem na zahradách, ale také v kuchyních či obývácích.
„Tohle mě teprve čeká. Bojím se na to pomyslet. Tohle čekání je strašné. Odešli jsme s doklady a s igelitkou věcí, druhý den byly v baráku dva metry vody. Strašná bezmoc. Teď je tam pořád metr vody a dá se tam dostat jen na loďce,“ rozplakala se paní Adámková. To samé v ještě horším podání přitom zažila před 11 lety, v roce 2002. Čerstvě dokončený dům jim poničila voda a mladá rodina přišla o vše.
„Tehdy bylo vody ještě víc, ale já jsem to skoro celé strávila v porodnici. Nezůstalo nám skoro nic. V den, kdy kulminovala hladina, se mi narodil syn Lukáš. Je to náš Plaváček, ale má odpor k vodě. Jako by to bylo v něm usazené, dodnes neumí plavat a do vody nevleze,“ ukazovala na téměř 11letého syna, který spolu s mladším bratrem a maminkou našel azyl u babičky Jany Šrámkové na opačné straně Zálezlic.
Ve spodní části Zálezlic se musí s úklidem ještě čekat, tam je stále přes metr vody a jediný přístup k domům je na loďce.
I ona musela před pár dny z domu postaveného po povodních v roce 2002 odejít a až ve čtvrtek ráno se mohla vrátit a poskytnout zázemí dceři s dětmi. „Naštěstí tady u mě bylo díky hrázi jen kolem 30 cm vody. Ve čtvrtek ráno jsme se sem vrátili a začali jsme uklízet,“ řekla Jana Šrámková a poohlédla se na zabahněnou zahradu, kterou její syn začal čistit.
Kde voda opadla, nastává úklid a sčítání škod. Ve Středočeském kraji bylo nakonec podle hasičů evakuováno přes 7 tisíc lidí. Vrátit se mohou například lidé v Kralupech nad Vltavou, Kolínsku, Nymbursku nebo Sedlčanech.
„Skončila fáze zachraňování a začíná likvidace škod. Na krizovém štábu se teď soustřeďují požadavky na vysoušeče, takových žádostí je už víc než 600, potřebná jsou čerpadla,“ uvedla mluvčí středočeských hasičů Lenka Kostková.
Po zkušenostech z minulých let už velmi dobře funguje například vzájemná pomoc mezi obcemi. Například mladoboleslavská radnice je v kontaktu s kralupskou a vzájemně se domlouvají na formě pomoci.