Vnitrostranická opozice je oslabená, Sobotka se ve funkci může udržet ještě dlouho

Pomalu se tak řadí k takovým politickým stálicím mezi předsedy stran, jako byli Miloš Zeman (ČSSD šéfoval od roku 1993 osm let), Václav Klaus (předsedou ODS od roku 1991 do 2002) nebo Josef Lux (předseda KDU-ČSL mezi lety 1990 a 1998).

Poprvé se Sobotka na špici sociální demokracie objevil v roce 2005, kdy byl jako místopředseda strany poprvé pověřen řízením po odchodu Stanislava Grosse. Funkci si zopakoval, záplaty do potápějící se lodi ČSSD lepil také v roce 2010, kdy po neúspěchu ve volbách odstoupil po čtyřech letech v čele Jiří Paroubek.

V roce 2011 byl Sobotka poprvé delegáty zvolen na post předsedy strany, a i když se mezi sebou leckteří političtí komentátoři sázeli, za jak dlouho jej Michal Hašek sestřelí, Sobotka ustál vnitrostranický souboj a funkci obhájil i na kongresu v roce 2013. Sesadit se nenechal pučem ani po volbách do Sněmovny, kde ČSSD získala menší volební úspěch, než čekala.

Nyní Sobotka coby premiér sesbíral před svou třetí obhajobou předsednického křesla nominace ze všech krajů (zbývá už jen Středočeský, ale i tam má nominaci jistou) a při volbě šéfa na stranickém sjezdu 13. a 14. března 2015 nemá konkurenci. „ČSSD ví, že se jí nemůže vyplatit sesadit si svého premiéra,“ sdělil Právu poslanec patřící spíš k Sobotkově vnitrostranické opozici. „Pokud nepadne vláda, bude Sobotka šéfem strany ještě v roce 2017,“ míní.

Dotáhl by tak svůj osmý rok faktického vedení strany, pokud se započítají i dva roky, při nichž partaj vedl jako místopředseda, a na počty let by dotáhl nejznámějšího šéfa ČSSD Zemana.

„Vnitrostranická opozice uznala svou oslabenou pozici. Post má jistý, protože je premiér. Koalice drží pohromadě, tak by bylo divné, kdyby největší strana vládní koalice vyměnila předsedu,“ myslí si politolog Josef Mlejnek.

I přes nenápadnost si Sobotka podle politologa nevede špatně. „Sobotka má velkou schopnost udržet se, protože dovede pracovat na vnitrostranické linii a vytvářet si spojence,“ vysvětlil pro Právo.

Tuto schopnost podle Mlejnka postrádal jak Zeman, tak Paroubek. Faktem je, že Sobotka se od svého zvolení prakticky obklopuje téměř stejnými lidmi. Z okruhu spojenců, kde je už řadu let Lubomír Zaorálek nebo Jiří Dienstbier, vypadl jen bývalý šéf poslanců Jeroným Tejc kvůli své účasti na tajné schůzce v Lánech.

Sobotkovu pozici upevňuje i fakt, že ve straně chybějí osobnosti, které by ho v čele mohly a chtěly střídat. Dienstbier sice patří k veřejně celkem oblíbeným politikům, uvnitř strany však velkou podporu nemá.

„Je příliš vyhraněný, má v ČSSD hodně nepřátel. Sobotka je umírněnější, dokáže si vybudovat vazby a respekt, ale zase ztrácí nedostatkem charismatu u voličů,“ dodal Mlejnek.

Stabilitu ve vedení ČSSD ztratila s odchodem Zemana, po kterém se v čele vystřídali Vladimír Špidla (2001 až 2004), Stanislav Gross (2004 až 2005) a Jiří Paroubek (2006 až 2010). Všichni stáli nejen v čele strany, ale také vlády. Jejich stranická trvanlivost se tak odvíjela i od toho, jak v ní byli úspěšní.

Soc. dem. ve střídání vedení nebyla sama. Po odchodu Josefa Luxe v roce 1998 neměli ani lidovci štěstí při volbě předsedů. Od roku 1999 mají šestého – po Luxovi přišel Jan Kasal (1999 až 2001), potom Cyril Svoboda (2001 až 2003), Miroslav Kalousek (2003 až 2006), Jiří Čunek (2006 až 2009), znovu Svoboda (2009 až 2010) a nakonec od roku 2010 vede stranu Pavel Bělobrádek.

O něco méně předsedů měla ODS, kterou od roku 1991 jedenáct let řídil Václav Klaus (v letech 1992 až 1998 premiér) a po něm od roku 2002 osm let Mirek Topolánek (premiérem od roku 2006 do roku 2009). V křesle šéfa se přesně na dobu svého „premiérování“ objevil potom už jen Petr Nečas (2010 až 2013) a nakonec Petr Fiala (od roku 2014).

Stabilní vedení má KSČM, kde Miroslava Grebeníčka (1993 až 2005) nahradil v roce 2005 Vojtěch Filip a stranu řídí dosud.