Článek
„Mě a celou rodinu ta obrovská vlna solidarity naprosto šokovala. Doufala jsem, že zveřejněním našeho příběhu by se mohlo podařit vybrat cílovou částku čtvrt milionu, ale že to tu hranici překročí o tolik procent, jsem nečekala. Rozplakalo mě to,“ přiznala chlapcova máma Zuzana Kráčmarová.
Ta je právě kvůli synově diagnóze na konci svých sil fyzických i psychických. Sbírkou, kterou zorganizovala prostřednictvím portálu www.znesnaze21.cz, chtěla získat prostředky na hrazení osobních asistentů pro syna, pořízení rehabilitačního kočárku, úpravu auta, aby se do něj vešla klec, která ochrání řidiče před Matějovým napadáním, či pořízení asistenčního psa.
Kráčmarová chápe, že ne všechny reakce musí být kladné. Výpady proti ní ji i tak mrzí. „Například, že jsem proti medikaci. Nejsem. Syn bere léky na tlumení i agresivitu. Kdyby je nebral, byl by nepoužitelný. Ataky má, ale je to jinak prima kluk, který se směje a rád mazlí,“ popsala Matěje.
Vysvětlila, že jeho agresivita je způsobena jeho frustrací z nemožnosti vyjádřit se. „Představte si, že vás bolí zub a neumíte to říct, ani si říct o pomoc, neumíte naznačit ani gesty, že se něco děje. Maty není motoricky zdatný, že by vzal nůž a někoho zabil. Nechápe, na co je nůž. Nerozumí tomu. Není zlý ze své podstaty,“ poukázala a zopakovala, že autismus, kterým Matěj mimo jiné trpí, nelze zjistit v době těhotenství žádnými testy. „Do dvou let byl zcela zdravý, až pak nastoupil autistický regres.“
Kraj: pomoc existuje
Náměstek moravskoslezského hejtmana pro sociální věci Jiří Navrátil (KDU-ČSL) uvedl že síť sociálních služeb i pro děti typu Matěje je v regionu dostatečná. „Paní Kráčmarová se na radnici v Bílovci obrátila telefonicky a zjišťovala možnosti podpory přes asistenty k nim domů. Neptala se na pobytovou službu, na úřad nedošla. Pokud byla nespokojená, mohla se obrátit na kraj,“ sdělil a navrhl rodině řešení.
Rodina je v pasti. Agresivní chlapec roste a je čím dál těžší ho zvládat, domovy ho nevezmou
„V úvahu přichází organizace Benjamín, pokud by se jednalo o akutní krizovou potřebu umístění zhruba v horizontu šesti měsíců,“ nastínil Navrátil a dodal, že pomoc by mohla i organizace Sírius, kde chlapci poskytnou po dvoutýdenní přípravě odlehčovací službu na dva měsíce. Tu by mohl po měsíci zopakovat. „Jinak čekací doba v těchto zařízeních je standardně jeden až dva roky,“ objasnil.
Problém v systému?
Kráčmarová upozornila, že si nikdy na nečinnost úřadů nestěžovala. „Snažili se mi pomoci, problém je v systému,“ míní žena, která špatnou situaci řeší od března, kdy začala být se silami na dně.
„Město mi pomohlo s inzerátem na Facebooku, volala jsem na kraj a vše probrala se sociální pracovnicí. Nabídla mi domovy Benjamín a Čtyřlístek, ty jsem obvolala. Když jsme se dostali na problémové Matyho chování, vydedukovali oni i já, že ho nemohou ani zařadit do pořadníků, protože by jim narušil kolektivní soužití. Řekli, že nemají ani kapacity v rámci personálu,“ vysvětlila a dodala, že problém je i v klecovém lůžku, které Maty využívá. „Navíc většina domovů nebere děti s problémovým chováním,“ poukázala a připojila, že nenašla místo, kde by jí syna zapsali aspoň na pořadník.
Podle Kráčmarové se jí po čase sama ozvala sociální pracovnice města a nabídla jí pomoc. „Vše jsme probrali a došli k názoru, že mi více pomoci nedokáže. Nabízela i různé tábory, ale když jsem jí popsala, jak Matyho po dnu z tábora vyhodili, pochopila, že situace je opravdu těžká,“ řekla maminka nemocného chlapce, která na využívání odlehčovacích pobytů, jež existují a mohly by jí ulevit, neměla a nemá finance.
„Proto jsem začala řešit sbírku. Teď, když mi tolik lidí pomohlo, tak peníze z ní využiji hlavně na osobní asistenty, kteří mě doma zastoupí a já budu moct být více s dcerou,“ uzavřela.