Vlčkovu dočasnost v čele Sněmovny ukončila aféra s pytlíkem

Vlček před lety uvedl, že během své těžké nemoci měl dost času přemýšlet. Tehdejší premiér Vladimír Špidla po něm požadoval, aby se vzdal mandátu, což Vlček odmítl.

“Pak jsem se sám sebe ptal: Co budeš, když se vzdáš mandátu? Nula! Necítil jsem to jako vypočítavost. Měl jsem obyčejnou starost o rodinu. Co by po mě zůstalo? Nic!,“ komentoval později v rozhovoru pro týden.cz své rozhodnutí. Nyní začíná být opět aktuální.

Předseda Sněmovny podlehl tlaku, který se na něj v posledních dnech valil ze všech stran kvůli lobbování za dotaci pro svého poradce a předání pytlíčku s miliónem korun, čímž se dopustil přestupku proti zákonu proti praní špinavých peněz.

Vlček se stal nečekaně předsedou dolní komory poté, co volby v roce 2006 skončily patem a strany si rozdělovaly pozice. Předseda ČSSD Jiří Paroubek se nechtěl za takové situace ujmout funkce, protože by se tak prakticky vzdal nároku na úřad premiéra. Pravice zároveň nechtěla pustit pravomoci šéfovi ČSSD Jiřímu Paroubkovi, a tak bylo třeba najít nenápadného poslance, který by v čele Sněmovny nikomu nevadil. Vlček stihl ještě před svým zvolením vyvolat kontroverzi i uvnitř strany, jelikož otevřeně mluvil o tom, že post předsedy Sněmovny se s ODS „nějak vykšeftuje“ při prezidentské volbě.

Původně měl být Vlček jen dočasným šéfem Sněmovny s tím, že by případně křeslo přenechal později Paroubkovi. Výměna pak byla na podzim roku dohodnuta, ale Paroubek se nakonec nároku vzdal. V tisku se totiž začalo spekulovat o tom, že šéf ČSSD by zřejmě potřeboval funkci kvůli své finanční situaci.

Usměrňovat a řídit Sněmovnu je náročný úkol a Vlček s ním měl značné problémy, občas ale své kolegy i pobavil. „Vojto, pojď mi pomoct,“ zaznělo například od předsednického stolku směrem k místopředsedovi Sněmovny Vojtěchu Filipovi.

Když jeho práci ocenil europoslanec Vladimír Remek (KSČM) s tím, že řídit Sněmovnu je těžší než kosmickou loď, a udělil mu medaili, reagoval Vlček skromně. Sněmovnu by si rozhodně jako raketu letící do vesmíru nedokázal představit. "To by asi nešlo, musíme se pohybovat v reálném čase a prostoru," sdělil Vlček.

Perné chvilky zažíval Vlček ve Sněmovně mnohokrát. V říjnu roku 2008 si popletl hlasování a situaci mu zkomplikovaly i další okolnosti. „Nefunguje tiskárna, takže technický problém. Vyhlašuji pětiminutovou nebo takovou pauzičku, nevzdalujte se,“ oznamoval Vlček. Během několika sekund ale bylo vše jinak.

„Už to jde, nevyhlašuji tuhle přestávku, chvilečku počkáme,“ zrušil pauzu Vlček. Následovala anabáze s tabulí zobrazující výsledky hlasování. Vlčkovi se totiž nejprve zdálo, že se čísla změnila. „Já jsem poprosil, aby tam zůstaly ty výsledky. Jestli mě neposloucháte... Prosím vás, co to tam je za výsledek? Takhle to nebylo,“ prohlásil. Nakonec zjistil, že vše sedí. Svým omylem ale vyvolal smích v sále. „Vy se všichni smějete, ale pojďte si to tady zkusit,“ ohradil se šéf Sněmovny a vyvolal další salvu smíchu mezi poslanci.

Poslance pobavil mimo jiné také letos v lednu, když prohlásil jedno hlasování za zmatečné, protože se o stejné věci již předtím hlasovalo. "Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ono to není jednoduché, tak si nedělejte srandu," pronesl Vlček ke svým smějícím se kolegům.

"Těch návrhů bylo hodně a pracovníkům Poslanecké sněmovny to netrvalo dvě hodiny, ale čtyři hodiny, než dali tenhle materiál dohromady. Je jednoduché kritizovat, horší je to dělat," upozornil předseda Sněmovny pobavené kolegy.

Při prezidentské volbě pobavil předseda Sněmovny dokonce i diváky ČT v přímém přenosu. Při příchodu prezidentských kandidátů si nevšiml, že mikrofony jsou už zapnuté a nahlas si stěžoval, že se kandidáti neřídí programem.

"Ale oni měli přijít až později," neskrýval své rozladění Vlček v okamžiku, kdy se v sále objevil současný prezident Václav Klaus i jeho protikandidát Jan Švejnar. Jejich příchod šéf Sněmovny komentoval slovy: „dohoda byla jiná, ale to je jedno...".

"Čekáme na zahájení - až se posadí," prohodil Vlček směrem ke členům kabinetu, kde se Klaus v té chvíli zdržoval. Mikrofony v sále také zaznamenaly Vlčkovu poznámku k šéfovi Senátu Přemyslu Sobotkovi o tom, že schůzi zahájí až v okamžiku, kdy se Klaus "dozdraví".

Jak náročná byla práce šéfa Sněmovny, svědčí i případ, kdy se na něj osopil i jeho stranický kolega, který si neoprávněně vzal slovo. Umlčet bouřliváka Davida Ratha se Vlčkovi nepodařilo, byť mu i vypnul mikrofon.

Šéf Sněmovny si často stěžoval na neukázněnost poslanců, kteří se nedostavují na schůze a ani se neobtěžují s omluvami, ačkoli pobírají vysoký plat. "Co s tím mám dělat? Mám je tahat, jak já říkám, za kravatu nebo za nohu do jednacího sálu?" rozčiloval se Vlček. Vadilo mu, že nemá žádný nástroj, jak poslance ukáznit. Rozhodl se tedy, že na poslance uplete bič. Po dlouhých přípravách zákona ho úřednická vláda nedoporučila, Vlček totiž bič nevědomky celou dobu držel v ruce.

Vlček chtěl sebrat neomluveným absentérům v poslaneckých lavicích při třech absencích třetinu platu. Kabinet upozornil, že podobná úprava již existuje a je dokonce přísnější. Umožňuje totiž poslanci odejmout polovinu platu a náhrad již při dvou neomluvených absencích. Nicméně Vlček nikdy této možnosti nevyužil.

Jedním z nejtěžších úkolů ale nebylo dostat poslance na jednání, ani mírnit Ratha či jeho protipól z ODS Ivana Langera, jemuž jindy vypnul mikrofon Lubomír Zaorálek. [celá zpráva]

Nejsložitější vždy bylo udržet ve Sněmovně klid. Poslanci často debatují přímo v sále a na výzvy k opuštění síně nereagují. Pavel Severa jednou přinesl do Sněmovny měřič hluku, aby upozornil, že rámus v sále přesahuje například hluk pneumatického kladiva.

Když ve stejný den pak rozhodl hlasovat o návrhu, který se nelíbil levicovým poslancům, sklidil z jejich strany pískot. „Poslanec Severa mně stále ukazuje ten měřič a pořád překračujeme tu hranici. Nerad bych, aby 200 poslanců a poslankyň bylo vystaveno poškození zdraví,“ uvedl a, jak jinak, již poněkolikáté přerušil schůzi.

Velká chvíle měla pro Vlčka nastat v loni na podzim, kdy Ústavní soud pozastavil konání voleb a pozval si do Brna zástupce obou komor parlamentu, aby zde promluvili za své svěřence. Vlček se ale na jednání nedostavil a poslal za sebe svého zástupce ve Sněmovně a stranického kolegu Zaorálka. Toho pak ústavní soudci více než hodinu grilovali, Zaorálkova argumentace se před soudci zcela rozpadla.

"Rád bych mu poděkoval za to, že přijal mé pověření jako zástupce Sněmovny v řízení Ústavního soudu a kompetentním způsobem se zde snažil obhajovat stanovisko Sněmovny,“ ocenil Zaorálka Vlček. Podle něj to navíc bylo v neočekávané situaci, kdy "z důvodu aktuální zdravotní indispozice se řízení nemohl osobně účasnit“. "Asi jsem něco špatného snědl," vysvětlil. Filip si ale stěžoval, že měl Vlček vyslat spíše jeho, protože je právník. Vlček hned den po soudním líčení už opět šéfoval Sněmovně.

Na své poradce a asistenty neměl Vlček šťastnou ruku. Ještě před posledními volbami se provalilo, že jako svého asistenta zaměstnával Milana Pulce, který je evidován ve svazcích StB. "Nedávno se mi to doneslo a tuto skutečnost jsem si u něj ihned ověřil. K mému velikému osobnímu překvapení to pan Pulec nepopřel," uvedl tehdy Vlček a rozvázal s Pulcem smlouvu.

Mnohem větší problémy mu ale způsobil jeho poradce a exministr zahraničí Jan Kavan (ČSSD), který v březnu roku 2007 naletěl švédské televizi a rozpovídal se o nekalých praktikách kolem kauzy Gripen. Vlček proto ohlásil vypovědět Kavanovi smlouvu o externím poradenství.

Pokud to ale udělal, nebylo to nadlouho, čehož mohl Vlček později jen litovat. Kavan se mu totiž ještě s dalšími poradci zasloužil o další poprask, a to i na mezinárodní scéně. V době předsednictví EU po pádu vlády vedl europarlamentní delegaci na Blízkém východě právě Vlček. Kavan a další poradci Vladimír Laštůvka a Helena Opolecká se od výpravy trhli a v rozporu s programem cesty se separátně sešli se zástupci Hamásu, který je na seznamu teroristických organizací. Za mezinárodní ostudu Vlček Kavana propustil za svých služeb podruhé, bral u něj plat 25 tisíc. Skončili i Laštůvka s Opoleckou.

Za koncem kariéry stál také jeden z poradců, a to Petr Vrtal. Vlček pro jeho neziskovou organizaci pomáhal zajistit 25miliónovou dotaci, ta ale podle médií skončila v luxusním hotelu. Vlček zapíral, že by se s Vrtalem blíže znal, ale nakonec se ukázalo, že je Vrtal jeho asistent. Vlček se sice kál z lhaní, ale vzápětí se zamotal do dalšího problému v rámci jiné kauzy.

Uvedl, že svému bývalému asistentovi vrátil 1,1 miliónu korun v hotovosti v pytlíčku a dodal, že nic protiprávního neudělal, protože zákon proti praní špinavých peněz tehdy ještě neexistoval. Později se ale zase omlouval s tím, že dostal od právního poradce chybnou expertízu a přiznal, že se dopustil přestupku.