Článek
Koalice již plánuje změny na významných postech, ale škatulata brzdí fakt, že ještě nestihla ty správné posty pro své lidi uvolnit. Příkladem je ohlášené vystěhování šéfa Úřadu vlády Jana Nováka ze Strakovy akademie.
Premiér Petr Nečas ohlásil jeho odchod k poslednímu červenci. Pětatřicetiletý Novák, který má před sebou mnoho let další kariéry, pořád čeká. „Stále platí, že mé další působení je v této chvíli na úvaze pana premiéra,“ sdělil Právu v úterý odpoledne Novák. Ten měl jako člen vládního výboru pro zpravodajské služby přístup k nejcitlivějším informacím z tajných služeb.
Považuji za otázku elementární politické kultury, aby takový člověk zůstal nadále ve státní správě
Přestup jakéhokoliv exponovaného úředníka do privátního sektoru by mohl znamenat bezpečnostní riziko. Nečas proto prohlásil: „Považuji za otázku elementární politické kultury, aby takový člověk zůstal po nějakou dobu nadále ve státní správě.“
Funkcí, na které by se mohl s požehnáním Nečase a vlády Novák posunout, ale mnoho není. Obzvlášť s jeho specializací na bezpečnostní problematiku, byl i bezpečnostním ředitelem na Hradě.
Spekulovalo se o výměně za ředitele civilní kontrarozvědky (BIS) Jiřího Langa. Volné má být místo policejního prezidenta, ale tam ministr vnitra a šéf véčkařů Radek John chce „svého člověka“ a tím Novák, který patřil k Topolánkovým mužům a je souputníkem Marka Dalíka, není.
Židle se kymácí také s prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu Františkem Dohnalem, ale dosazení nového člověka na tento post znamená zdlouhavou parlamentní proceduru. Pak jsou tu také ředitelská místa ve strategických firmách. Kdysi skončil bývalý šéf Národního bezpečnostního úřadu Tomáš Kadlec v čele firmy ČEPRO.
Nejkřiklavější byl případ bývalého šéfa BIS z konce 90. let Karla Vulterina. Ten poté, co odmítl nelukrativní nabídku na místo bezpečnostního ředitele na ministerstvu, skončil jako ředitel kasina v budově Mezinárodního svazu studentstva, která byla prošpikovaná zpravodajskou technikou.
Tajné informace výhodou i přítěží
Experti vládní trojkoalice se již nechali slyšet, že chtějí pro lidi odcházející z těchto vysokých postů tzv. konkurenční doložku, který by znemožnila vynesení citlivých údajů do soukromé sféry, do byznysu, kde se informace vyvažují zlatem.
„Chce-li vláda těmto lidem zakázat konkurenční doložkou volný výběr dalšího působení, pak jim musí něco nabídnout,“ reagoval jeden z největších praktiků v této oblasti František Bublan (ČSSD). Ten působil v BIS, poté šéfoval rozvědku ÚZSI, byl ministrem vnitra a nyní již druhé volební období vede bezpečnostní výbor Sněmovny.
„Myslím, že zakázat těmto lidem odejít ze státních služeb úplně nemůžeme, to by se ozvali ochránci lidských práv,“ řekl Bublan Právu. Podle něho zákon mluví jasně: lidé, kteří nakládají s tajnými informacemi, jsou vázáni mlčenlivostí doživotně a konkurenční doložka není tedy nezbytná.
Bublan se domnívá, že víc než omezující doložka by pomohlo, kdyby služby stejně jako je tomu v zahraničí, si své bývalé šéfy snažily udržet buď jako poradce, konzultanty nebo jako školitele. I za cenu, že jim zachovají vysoký plat.
„Vždycky je menší riziko, když těm lidem nabídnete práci přímo ve službě, než když je budete vázat nějakou konkurenční doložkou,“ je přesvědčen Bublan.
Jaké byly tedy osudy českých ředitelů zpravodajských služeb po skončení funkce? Většina z nich se musela o sebe postarat sama.
Například první šéf BIS Stanislav Devátý je advokátem, další šéf BIS Jiří Růžek, který opustil svůj post zároveň s šéfem NBÚ Kadlecem, se kterým se veřejně hádali, skončil v soukromé firmě. Stejně tak i ředitel Vojenského zpravodajství Miroslav Krejčík či šéf Vojenské zpravodajské služby Andor Šándor.
Někteří z nich také radili politikům, Šándor Topolánkovi při reorganizaci tajných služeb, Krejčík byl členem bezpečnostní komise ČSSD a Růžek spolupracoval s tehdy ještě lidovcem Miroslavem Kalouskem.
Nejspornější osud prožil vedle Vulterina Karel Randák, který vedl civilní rozvědku. Když Randáka tehdejší ministr vnitra Ivan Langer v roce 2006 vyhodil, vyhlásil Randák ODS boj. Výsledek? Dal do oběhu fotografie Mirka Topolánka z jeho loňské toskánské dovolené s byznysmeny a celebritami, což se ukázalo jako začátek Topolánkova politického konce.
Diplomacie nebo doživotní renta
Podle soc. dem. stínového ministra vnitra Jeronýma Tejce je to otázka oboustranné politické kultury: že vláda něco nabídne a odcházející šéfové nepůjdou za lukrativnější nabídkou.
„U ředitelů služeb i u premiérů platí, že mají spoustu informací, které by při zveřejnění mohly zemi poškodit, a tak by jim stát měl nějakou nabídku dát, třeba post velvyslance. Je chyba, když stát o tyto lidi přichází,“ řekl Tejc Právu.
Stejně jako on i další expert na bezpečnostní problematiku Jan Vidím (ODS) se domnívá, že nejvhodnější pro tyto lidi je diplomacie. „Pokud jim chceme dát konkurenční doložky, tak jim něco zakazujeme, což musíme nějak kompenzovat. Je jim nutné nabídnout důstojnou pozici, aby jim stát tak dal najevo, že si jejich práce váží,“ uvedl Vidím. Ten by přivítal, kdyby těmto lidem stát přiznal i doživotní rentu.
Té se zatím dočkal ze zmíněné skupiny pouze jediný – bývalý prezident Václav Havel, kterému parlament schválil jak stotisícovou rentu, tak i auto s řidičem a ochrankou. O rentě pro další „rizikové“ skupiny se zatím neuvažuje.