Článek
Sochu vojáka v polním stejnokroji s kulometem přes jedno rameno a s pláštěm přes druhé, stojícího na vysokém podstavci, vytvořil pro město autor řady angažovaných pomníků Konrád Babraj.
„Sochu slavnostně odhalili k desátému výročí osvobození v roce 1955,“ připomíná historik místního muzea Miloslav Lopaur.
Nálada ve společnosti se změnila
Když ale přitáhli v srpnu 1968 sovětští okupanti, nálada se změnila. Po 21. srpnu na žďárský pomník kdosi napsal: „Vidíš je, Ivane?“ Také se tam objevil jasný vzkaz v azbuce: „Sovětští okupanti, běžte domů!“
Pomník Rudé armády ve Žďáru nad Sázavou slavnostně odhalili v roce 1955 k desátému výročí konce druhé světové války.
Podle pamětníků, s nimiž redaktor Novinek.cz před časem hovořil, dokonce došlo k pokusu o stržení této mohutné sochy. Jejich vzpomínky se však rozcházejí v tom, kdy k incidentu mělo dojít. Dnes již zemřelý historik Ivo Filka tuto událost nespojoval přímo se srpnem 1968, ale až s památným vítězstvím československých hokejistů nad SSSR na šampionátu ve Stockholmu v březnu 1969, tedy o půl roku později.
V Praze byl terčem Aeroflot, ve Žďáru socha
Dzurilla, Golonka či bratři Holíkové tehdy nenáviděnou sbornou porazili hned dvakrát, což doma vzbudilo velký poprask. A zatímco v Praze rozvášněný dav na Václavském náměstí i kvůli provokatérům StB zdemoloval kancelář sovětské letecké společnosti Aeroflot, ve Žďáru nad Sázavou si šli lidé podle Filky vyřizovat účty s Ivanem.
„Lidé se začali houfovat spontánně na různých místech a průvod se pak vydal k Ivanovi. Ty desítky a stovky proudících jsem viděl na náměstí,“ popisoval historik, který v té době mohl dělat pouze soustružníka. „Lidé přišli k soše, hodili Ivanovi kovové lano na krk, traktorem se ho pokusili strhnout, ale nešlo jim to, držel pevně,“ líčil Ivo Filka.
Žďárská socha rudoarmějce nazývaná Ivan v březnu 2022 po napadení Ukrajiny Ruskem dostala plášť v ukrajinských národních barvách.
Žádné oficiální dokumenty k této události však pracovníci Regionálního muzea nemají. Nenašli dosud ani žádné fotografie. Na druhou stranu se ani není čemu divit, spousta lidí by z takového obrazoborectví v době, kdy už komunistický režim zase utahoval šrouby, měla velké problémy.
Nadávky do banderovců
Socha v parku přečkala sametovou revoluci, kdy šmahem mizely srpy a kladiva. A přežila i vlnu nenávisti ke všemu ruskému po Putinově útoku na Ukrajinu v únoru 2022. Vedení města se ale tehdy rozhodlo podpořit napadenou zemi aspoň symbolicky. Žlutý a modrý pruh látky, kterými pracovníci radnice omotali sokl, však kdosi přes noc odstranil.
„Už při umisťování ukrajinské vlajky jsem zaslechl nadávky do fašistů a banderovců, počítal jsem s tím, že tam vlajka dlouho nevydrží,“ popisoval tehdy vedoucí městského odboru školství Petr Sedlák.
Přibyslav byla radikálnější
Druhý pokus už byl výrazně úspěšnější, z vlajky udělali vojákovi hledícímu k východu žlutomodrý plášť, na nějž nešlo jen tak dosáhnout.
Na rozdíl od sousední Přibyslavi, kde sochu rudoarmějce se samopalem z pomníku padlým na náměstí před dvěma roky odstranili, vedení Žďáru tak radikální nebylo. „Ani v té době nevznikla oficiálně žádná taková iniciativa či petice,“ zmiňuje mluvčí radnice Blanka Sobolová.
Ivan na svém místě stojí dodnes. A dál hledí k Východu.