Článek
Nuselský most stojí od roku 1973. Je zajímavým technickým a architektonickým dílem, avšak proslul i jako místo, kde svůj život skokem do čtyřicetimetrové hloubky ukončily již stovky sebevrahů.
Podoba stavby, která překlenula Nuselské údolí a spojila Pankrác s Karlovem, je výsledkem architektonické soutěže, která proběhla na přelomu padesátých a šedesátých let. Zvítězil v ní návrh trojice architektů z Projektového ústavu dopravních a inženýrských staveb Vojtěcha Michálka, Stanislava Hubičky a Svatopluka Kobra.
Projekt počítal s dvouúrovňovou železobetonovou stavbou, jejíž horní část byla vyhrazena silniční dopravě, zatímco duté mostní těleso v sobě skrývalo kolejiště metra či podpovrchové tramvaje. Technické i estetické řešení se osvědčilo a v roce 2000 získal Nuselský most dokonce ocenění Stavba století v kategorii dopravních staveb.
V roce 1970 prošel most zatěžkávací zkouškou, najelo na něj několik desítek tanků. Foto: Archiv ČTK
Výstavba mostu byla zahájena v roce 1965. Probíhala poměrně rychle, takže již na podzim 1970 mohlo dojít k zátěžové zkoušce, k níž posloužilo 66 tanků seřazených na ještě rozestavěné mostovce. Ke slavnostnímu otevření došlo ale až na konci února 1973 za účasti čelných představitelů "stranického, státního a veřejného života", jak referoval dobový tisk. Stavba nesla od svého otevření až do května 1990 jméno Klementa Gottwalda.
Most s délkou 485 a šířkou 26 metrů představoval a dodnes představuje jednu z největších staveb z předpjatého betonu v Česku. Pět mostních polí lichoběžníkového průřezu je podepíráno čtyřmi pilíři, jejichž výstavbě muselo ustoupit 17 budov ve Svatoplukově ulici a přilehlém okolí. Celkem stavba spolykala kolem 20 000 metrů krychlových nejkvalitnějšího betonu.
Tubusem, jehož stěny mají v některých místech tloušťku pouze 30 centimetrů, vede dvoukolejná trať metra. Právě provoz na lince C však znamenal pro stavbu vážný problém. Původní plány totiž počítaly s nasazením výrazně lehčích tuzemských souprav, než byly nakonec zakoupené vozy sovětské výroby. Výsledkem bylo větší namáhání konstrukce mostu, kterému se konstruktéři pokusili dodatečně ulevit montáží ocelového roštu, jenž měl tíhu souprav metra lépe roznést. I v něm se však začaly časem objevovat trhliny, takže koncem 90. let musel most projít rozsáhlou opravou.
Generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák 22. února 1973 otvírá most Klementa Gottwalda, nyní Nuselský most. Foto: Archiv ČTK
Most se plánoval už v 19. století
Přestože se soutěž, z níž vzešla dnešní podoba Nuselského mostu, konala na konci padesátých let, samotný plán na přemostění hlubokého údolí Botiče pocházel už z počátku minulého století. V roce 1903 přišel inženýr Jaroslav Marjanko s návrhem ocelového mostu, který by nahradil prudké a nepohodlné stoupání vyšehradskou serpentinou, leč ambiciózní projekt neuspěl.
V meziválečném období se o tuto možnost intenzívně zajímal zejména průkopník českého betonového stavitelství Stanislav Bechyně. Postupně podal několik návrhů, z nichž asi nejzajímavějším byl ten z roku 1938, na kterém spolupracoval s architektem Bohumírem Kozákem. Podobnost jejich tehdejšího řešení s dnešním vzhledem mostu je přitom až zarážející.
Nuselské údolí v roce 1953, když přes něj ještě nevedl most. Foto: Archiv ČTK
Nuselský most
:: nejvyšší most (v nejvyšším bodě 40 m) spojuje Nusle s Karlovem
:: délka mostu: 485 metrů
:: šířka mostu 26 metrů
:: stavět se začalo v roce 1965
:: pro automobilovou dopravu otevřen 22.2.1973
:: v květnu 1974 projelo mostem první metro
Není to však zajímavá minulost ani technické řešení, co k Nuselskému mostu pravidelně poutá pozornost médií. Stavba se totiž nedlouho po svém otevření stala oblíbeným místem sebevrahů. Celkový počet lidí, kteří zde ukončili svůj život není znám. Podle některých údajů šlo o více než 200 osob, podle jiných informací jich bylo asi o stovku víc.