Smutná čísla v ČR. Polovina pachatelů znásilnění dostane podmínku, u sexuálního zneužití 86 procent

A až o padesát procent se zvýšil počet domácího násilí během první vlny koronaviru, uvádí organizace Bez trestu, která se zabývá domácím násilím a sexuálním obtěžováním.

„Čísla znásilněných jsou sice u nás stejná, jako je evropský průměr, my ale máme mnohem menší míru oznamovatelnosti než mají státy, které se dlouhodobě této problematice věnují,” řekla minulý týden v pořadu 360° na CNN Prima News advokátka Lucie Hrdá, odbornice na domácí a sexualizované násilí.

Podle Hrdé je problém v tom, že oběti domácího a sexuálního násilí jsou v Česku násobně více stigmatizovány než v řadě jiných evropských zemí.

„V těchto zemích je přístupná spravedlnost pro všechny, u nás je to bohužel jiné,” přiznala pražská advokátka, která zastupuje několik údajných obětí v kauze někdejšího poslance za TOP 09 Dominika Feriho.

Hrdá upozorňuje i na fakt, že v Česku jsou oběťmi domácího nebo sexuálního násilí nejen ženy, ale také muži, o čemž se podle ní ve zdejších médiích moc nemluví.

„Obětí trestného činu znásilnění může přece být i muž. V řadě evropských států to tak funguje,” doplňuje Hrdá.

Podle ní chybí v českém trestním řádu definice nebo úprava, co vše je zahrnuto v znásilnění.

„V ostatních zemích ta úprava funguje už roky a nevšimla jsem si, že by tam byly obrovské vlny nárůstu křivých obvinění nebo nějakých vyřizování účtů,” odhalila advokátka.

Náhled na konkrétní trestné činy se v průběhu vývoje společnosti mění.

„Na začátku 50. let třeba bylo ještě možné zcela legálně znásilnit manželku, protože to prostě bylo právo toho manžela,” podotkla Hrdá.

„V padesátých letech se sice uzákonilo, že znásilnit manželku je trestný čin, ale stále bylo ještě možné znásilnit muže. Až teprve v 90. letech se uzákonilo, že žena může být znásilněna jinak než vaginálně a znásilněn může být i muž,” dodala.

I proto je nabíledni, že by se skutková podstata měla s další změnou ve společnosti vyvinout v rámci znásilnění v partnerském vztahu minimálně o další odstavec.

„Dnes pochází 70 procent sexuálního násilí právě z partnerského vztahu. A drtivá většina obětí, více než 90 procent, zná onoho pachatele. Nefunguje už představa, že na vás někdo vyskočí z křoví a znásilní vás,” přiznala Hrdá.

„Vztahové znásilnění má úplně jinou dynamiku. S takovým pachatelem se nervete, protože vám ve vedlejším pokojí spí děti nebo by vám mohl udělat ostudu v práci. Není důvod, aby se takovým záležitostem neměla přizpůsobovat skutková podstata,” doplnila.

Dalším velkým problémem v Česku, co se týká trestního řádu a následného trestání soudy, je pohlavní zneužití.

„Předčasná sexualizace je pro děti dlouhodobě zasahující do života. Je velice jednoduché dítěti z pozice síly vymýt mozek. A ono pak dělá věci, které jsou 'dobrovolné',” osvětlila Hrdá.

„Za poslední rok přitom neřeším kauzy 15letého kluka a 13leté dívky, ale otce, nevlastního táty, strýce, dědy, vedoucího na táboře, což jsou všechno lidé, kteří jsou v mocenské pozici, tedy vůbec nemusí dojít před zneužitím k násilí,” dodala advokátka.

Kardinálním problémem proto je, že 86 procent pachatelů pohlavního zneužití odchází od soudu s podmínkou.

„Přitom například v Anglii za znásilnění či sexuální zneužití podmínku dostat nemůžete, stejně tak na Slovensku dostanete za znásilnění jen nepodmíněný trest. Samozřejmě ale každý stát ty skutky pojmenovává jinak,” přiznala Hrdá.

Případů sexuálního násilí a zneužívání narůstalo především v první vlně koronavirové pandemie.

„Situace v rodinách, to znamená ekonomická krize a dluhy, patří k nejčastějším spouštěčům vztahového násilí. Jedná se především o jednání v podnapilém stavu nebo pod psychickým tlakem. Nejde o klasické případy jako u sadistů nebo manipulativních agresorů,” připomíná Hrdá.

„A je jasné, že v době, kdy většina lidí pije alkohol doma, se zvyšuje i počet domácího násilí. Ale je ještě brzy dělat ohledně koronaviru, předčasné závěry, když nemáme statistiky z posledního roku,” doplnila.

Největším problémem podle Hrdé je obecně důvěra vůči obětem.

„Situace v Česku podle mě v případě stigmatizování obětí už nemůže být horší. Obětem nedůvěřujeme a priori a mužským obětem ještě míň,” podotkla advokátka.

Ještě horší statistikou je počet nahlášených případů psychického či fyzického násilí na intervenční centra k případům odsouzení pachatele.

„Je velice smutné, že ze tří set nahlášení psychického násilí je odsouzený jediný pachatel. U fyzického násilí pak jeden ze sta,” dodala Hrdá.