Vězni z Pankráce do civilních nemocnic

Česko má pro vězně pouze dvě nemocnice – v Praze a Brně. V nemocnici na Pankráci funguje jediná chirurgie pro celou republiku. Za plného stavu by na oddělení chirurgie a interny mělo pracovat 16 lékařů a 54 zdravotních sester. Momentálně však chybí tři lékaři a 14 sester.

„V následujících dvou letech odejde do důchodu polovina našich zdravotních sester. Není tedy možné ztrácet čas a je potřeba začít hned nabírat nové sestry. To ale ztěžuje, že nástupní tabulkové platy včetně příplatků jsou ve srovnání s okolními zdravotními zařízeními v Praze nižší o více než sedm tisíc korun,“ popsal Novinkám situaci ředitel nemocnice Pavel Maun.

„Myslím, že i člověk, který se nikdy nesetkal s prací zdravotníků ve vězení, chápe odbornou, psychickou a samozřejmě bezpečnostní výjimečnost této profese,“ dodal. Za stejné či nižší peníze se prostě sestry a lékaři k vězňům nehrnou.

Kvůli nedostatku personálu už před zhruba měsícem musel Maun omezit poskytovanou péči, uzavřel jedno oddělení interny, aby mohl sestry přesunout k výpomoci na chirurgii.

Omezení péče napovídají i čísla o provedených úkonech, které poskytlo Generální ředitelství Vězeňské služby (GŘ VS). „Od 1. ledna do 30. června bylo provedeno 115 výkonů v celkové anestezii. Od 1. července byla operativa omezena jen na akutní výkony, do 21. července byl proveden jeden akutní výkon,“ uvedl pro Novinky ředitel správního odboru GČ VS Jaroslav Bauer.

Ačkoliv nemocnice disponuje zhruba 100 lůžky a průměrně na nich lehává dvacítka odsouzených, kteří vyžadují hospitalizaci nebo jsou po operaci, aktuálně leží na lůžkách v tamní nemocnici osm pacientů.

„To je momentálně horní limit pacientů, které jsou zbývající přepracované sestry ve svém počtu schopny zvládnout, aniž by ohrozily bezpečnost pacientů či bezpečnost svoji,“ vysvětlil Maun. Pokud je vězeň ošetřován či hospitalizován v civilní nemocnici, náklady na jeho péči jsou vyšší, protože musí být 24 hodin hlídán.

Eskortu vězněného zajišťují minimálně tři zaměstnanci Vězeňské služby a denní náklady na eskortu jsou podle ředitele zhruba 15 tisíc korun. Pokud by se mělo za brány pankrácké věznice k ošetření měsíčně vyvážet třeba 17 pacientů, které za normálních okolností ošetřují a hospitalizují v místní nemocnici, stát by to podle Mauna vyšlo na 7,6 milionu měsíčně.

Žádosti o navýšení platů ve vězeňské nemocnici dosud nebyly vyslyšeny, přitom by to podle ředitele bylo ke státnímu rozpočtu hospodárnější.

„Navrhoval jsem navýšení platů, které by situaci vyřešilo a při celkovém objemu nepřesáhlo měsíčně 350 tisíc, abychom dorovnali alespoň rozdíl s civilními zařízeními. Ušetřili bychom státnímu rozpočtu každý měsíc sedm milionů za eskorty,“ popsal ředitel. To vychází na 84 milionů ročně, což je zhruba suma, která stála provoz nikdy nevyužité polní nemocnice v Letňanech.

Podle Mauna však jeho návrhy a prosby kompetentní lidé stále nevyslyšeli a situace v nemocnici se dál zhoršuje.

V běžných nemocnicích z toho nadšení nejsou. „Měli jsme na oddělení hospitalizovaného vězně, musí být sám na pokoji. Bylo to nepříjemné nejen pro nás jako sestry, ale také například pro sanitáře či ošetřovatele. Kolikrát jsme měli strach, jestli si během chvíle, co jsme museli odejít, něco nevzal, aby nám neublížil. Stráž s námi nechodila do pokoje, dívali se jen přes dveře,“ popsala Právu zkušenost sestra z jedné z pražských nemocnic, která si nepřála být jmenována. Bezpečně se podle ní necítí například ani starší pacienti, kteří si třeba v čekárně od eskort odsedávají.

Na odmítnutí narazila Vězeňská služba před časem po­dle Mauna také v nemocnici v Kladně. „S akutními pacienty problém nemáme, s věznicí Vinařice máme dobrou spolupráci. Hospitalizace už je horší, pacient tam musí být sám, což je velký problém, protože nemáme lůžka. Zřejmě z těchto důvodů odmítnutí přišlo,“ řekla Právu asistentka ředitele nemocnice Lenka Zemanová.

Dobré zkušenosti ale nemá tamní primář Jan Deniger z ortopedie, kam měl být odsouzený původně vezen. „Jsme civilní nemocnice, to ať si řeší Vězeňská služba. Nejsem ředitel nemocnice, ale pokud bych v tom měl mít nějaký hlas, tak jsem po zkušenostech absolutně a kategoricky proti,“ řekl

Ředitelství Vězeňské služby přiznává, že personální situace v nemocnici není ideální. „Generální ředitelství VS ČR podporuje vedení pankrácké nemocnice v intenzivním personálním náboru, leč sester je všeobecně málo, v Praze a okolí pak nemocnic hodně, což se samozřejmě velmi negativně odráží právě v personální situaci vězeňských nemocnic,“ uvedla mluvčí ředitelství Markéta Prunerová s dovětkem, že pankrácká nemocnice je jediná z vězeňských zdravotnických zařízení, která se potýká s nedostatkem sester.

Maunův návrh pak podle ní není komplexní analýzou, ale spíše žádostí o navýšení finančních prostředků. Vyhovět mu pak nelze, protože v rozpočtu Vězeňské služby jsou vyčleněny položky na platy zaměstnanců a příslušníků a nelze je míchat. S tvrzením, že jsou zdravotní sestry platově podhodnoceny pak nesouhlasí.

„Problémem není primárně finanční podhodnocení personálu, ale bezpochyby zde hraje roli specifické vězeňské prostředí a omezení z vězeňského prostředí vyplývající. Nedostačující personální kapacity i v ‚běžném‘ zdravotnickém provozu a minimální atraktivita pro nově příchozí zaměstnance,“ uzavřela Prunerová.

Nástupní plat sestry s praxí od 0 do 6 let se na Pankráci pohybuje okolo 29 700 korun měsíčně, k tomu dostanou zvláštní příplatek šest tisíc a příplatek za směnu 1500 korun.

I civilní nemocnice se musí řídit tabulkovými platy, tudíž nástupní plat je stejný, navíc zde ovšem sestry dostávají náborový příspěvek, který se pohybuje až v desítkách tisíc korun, a stabilizační příplatek od zhruba pěti do deseti tisíc korun. V soukromých zdravotnických zařízeních v Praze se při nástupu nabízí 40 až 45 tisíc měsíčně.

Práce s vězni je psychicky náročnější, složitější, nebezpečnější a je potřeba větší ostražitosti. Logicky by mělo být riziko platově zohledněno.

Pro srovnání, na Slovensku je zdravotnický personál vězeňských nemocnic pod služebním zákonem, čímž má nárok na výsluhy, a práce se tak stala atraktivnější. I když i tam se uvažovalo, že by zdravotníci byli „zcivilněni“, ale nakonec k tomu nedošlo.

„Pravděpodobně za tím byla obava z toho, že se ve sboru rozpadne lékařská obec. V České republice ke zcivilnění došlo, lékařský personál se rozpadl, lékaře mají jen v některých věznicích a jsou na tom o dost hůř než u nás,“ sdělil Novinkám mluvčí vězeňské a justiční stráže SR Alexander Balucha.