Hlavní obsah

Vězeň dostal od Ústavního soudu šanci na vysouzení odškodného za transfuzi

Právo, Petr Kozelka

Justice se bude muset zabývat případem vězně, který při svém pobytu za mřížemi dostal prý nedobrovolnou transfuzi krve, za což požadoval odškodné jeden a půl milionu korun. Soudy původně jeho žalobu odmítly, podle úterního rozhodnutí Ústavního soudu (ÚS) ale postupovaly chybně.

Foto: Petr Kozelka, Právo

Nová sněmovna Ústavního soudu (ilustrační foto)

Článek

Celý případ se začal psát na konci prosince 2010, kdy muž nastoupil do pankrácké vazební věznice, aby si odpykal trest za útok na veřejného činitele a státní orgán. Protože odmítal jíst, byl po několika dnech hospitalizován ve vězeňské nemocnici, kde 4. ledna 2011 dostal prý bez souhlasu krevní transfuzi.

Muž ve své žalobě tvrdil, že tím došlo k porušení jeho práv a také si stěžoval na to, že současně s tím byly vůči němu použity omezovací prostředky. Celý zážitek označil jako mučivé útrapy.

Obvodní soud pro Prahu 2 nejprve žalobu odmítl pro promlčení, po zásahu odvolacího soudu pak muže vyzval, aby své argumenty doplnil. Muž se snažil svoji újmu více specifikovat, soudu to ale bylo stále málo a žalobu odmítl, v čemž jej podpořil odvolací a poté i Nejvyšší soud.

Zákrok bez souhlasu

Na to muž reagoval ústavní stížností, v níž uvedl, že pokládá za ostudné, že mu soudy neposkytly ochranu před zásahem do fyzické a morální integrity. Upozornil také na judikaturu, podle níž určitý druh nemajetkové újmy není třeba – a zpravidla ani možné – prokázat, neboť k ní dochází v psychické sféře.

Senát se soudcem zpravodajem Janem Filipem dal nakonec jeho argumentům zapravdu.

„Stěžovatel přiměřeně vymezil lékařský zákrok, odkázal na zdravotní dokumentaci, a tvrdil, že tento zákrok byl proveden bez jeho souhlasu, a tedy v rozporu s právními předpisy. Jakkoliv by pochopitelně bylo nutné v dané věci teprve provést dokazování, podle nějž bude možné rozhodnout, nebrání tato skutečnost v zahájení řízení,“ konstatoval Filip.

Žaloby nelze a priori odmítat

ÚS také apeloval na soudce, aby při odmítání žalob nebyli příliš přísní. „Je třeba dát přednost takovému výkladu vůle žalobce, který umožní věcné projednání žaloby, jejíž případné nedostatky se lze pokusit odstranit v rámci důkazního řízení, přičemž riziko neúspěchu takové snahy nese zásadně žalobce. Odmítnutím žaloby v takové procesní situaci dojde k odepření práva žalobce na přístup k soudu, které rovněž zahrnuje právo stran sporu přednést své argumenty a dozvědět se, jak je soud zhodnotil a proč jim nevyhověl,“ rozhodli soudci.

Případ se tak nyní vrací k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, který se musí řídit názorem ÚS.

Související témata:

Výběr článků

Načítám