Většina zesnulých je v Ostravě pohřbívána anonymně

Nelze přitom paušálně říci, že jde o méně důstojnou formu pohřbení. Často totiž takové rozhodnutí vychází z přání zesnulých.

Právě v těchto dnech na vítkovický hřbitov míří každý den stovky lidí, o uplynulém víkendu to byly až tisíce návštěvníků denně. Velká část z nich přitom nepokládá květiny a svíčky ani k hrobům, ani k uloženým urnám, ale na chodníčky podél vsypových louček, kde spočívají anonymně uložené ostatky stovek zesnulých.

Přestože největší plochu hřbitova zabírají dříve preferovaná hrobová místa, která jsou v těchto dnech zaplavena květinami, uložení ostatků do rakve je v posledních letech v drtivé menšině. „Ročně uložíme v rakvích do hrobů jen asi 30 lidí ročně,“ říká správce pohřebiště Pavel Mytych. Ostatky dalších šedesáti lidí jsou ročně uloženy v urnách do kolumbária, kde má každý zesnulý zlatým písmem vyvedeno svoje jméno a často i svoji fotografii.

Ještě častěji využívanou formou spočinutí ostatků je jejich uložení do takzvané vsypové loučky, tedy na pietní místo s udržovaným trávníkem, které slouží k ukládání zpopelněných ostatků do anonymních, ale přesně vytyčených jamek.

„O vsypovou loučku je velký zájem, loni takto byly uloženy ostatky asi stovky lidí, letos je jich od počátku roku už devadesát,“ dodává Mytych.

Čtvrtá forma je pak uložení urny do společného hrobu. „Jde o vyzděnou podzemní místnost, do které se urny ukládají hromadně, asi čtyřikrát za rok. Letos jsme je tam ukládali zatím dvakrát, pokaždé šlo asi o čtyřicet uren,“ dodal správce s tím, že jde o nejlevnější způsob uložení.

Tato možnost se volí často u lidí, kteří žili osaměle, s příbuznými se téměř nestýkali, případně jsou nemajetní.

Podobná situace je také na největším ostravském hřbitově ve Slezské Ostravě. „Nedá se říct, že by to bylo každoročně, ale skutečně jsou i na našem hřbitově roky, kdy je počet anonymních uložení ostatků vyšší. Je to různé rok od roku,“ řekla Nataša Lukášová, vedoucí oddělení hřbitovní správy slezskoostravské radnice, která má hřbitov na starost.

Také ona potvrdila rostoucí oblibu uložení popela do jamek na vsypové loučce. „Nejde ale jen o peníze. Záleží často i na tom, co si zesnulý přál. Existuje mnoho velmi majetných lidí, kteří prostě nechtějí být uloženi ani do hrobu, ani do kolumbária. Často by i jeho potomci chtěli mít nějaký náhrobek se jménem, ale děda to prostě takto nechtěl. Prostě si přál splynout se zemí,“ řekla.

Také na největším ostravském hřbitově je podle ní oblíbené uložení ostatků do společného hrobu. Podle Lukášové se přitom rozhodně nedá říct, že uložení ve společném hrobě bylo něco podřadného. „To v žádném případě. On ten název společný hrob nezní moc dobře, ale je to velmi důstojné a krásné místo. Dá se říct, že je i krásnější než některé standardní hroby, dodala.