Většina vězňů se vrací za mříže, změnit to má nový projekt

České vězně podle projektu nejvíce sžírají dluhy a exekuce, kromě toho také potíže s hledáním bydlení. Po výstupu z vězení totiž nemají ani korunu. To je pak přivádí na scestí.

„Lidi připravujeme do fungování po propuštění. Obvykle je trápí, že si svým způsobem života nic nenašetřili, nemají finanční rezervy a mají nejistý plán po výstupu z vězení,“ řekl Právu Vojtěch Betka, speciální pedagog organizace Sananim.

„Exekuční srážky a byznys s chudobou mohou výrazně narušovat úspěšný návrat z vězení zpět do společnosti,“ uvedl Jiří Mertl ze Západočeské Univerzity v Plzni, který je autorem zprávy.

Projekt Práce za mřížemi je propojen s většinou českých věznic a odsouzeným nabízí službu, která se jmenuje case management – případová práce s klienty. Každému vězni se pracovníci snaží individuálně věnovat už ve vězení a sestavují s ním plán, aby se mu návrat do života povedl.

Řada vězňů se potýká s drogovými závislostmi, které je z cesty k nápravě stahují. Například Vladimírovi je 37 let a v minulosti se potýkal se závislostí na heroinu. Když byl ve výkonu trestu, dostal se poprvé do kontaktu s Centrem pro osoby v konfliktu se zákonem. Jde o ambulantní centrum sdružení Sananim, které poskytuje podporu, poradenství a léčbu lidem se závislostí ve všech fázích trestního řízení.

„Kolegy z Vězeňské služby byl vybrán pro spolupráci na základě své vlastní žádosti a v srpnu 2021 mohla začít naše spolupráce. Vladimír chtěl změnit svůj způsob života – zbavit se užívání heroinu, bezdomovectví, najít si stabilní bydlení a práci,“ popsal Betka.

„Zhruba 60 procent vězněných lidí má nějakou obtíž se závislostmi – ať už je to problémové užívání, nebo závislost. Po výstupu z vězení se dostanou do situace, kdy jim to, co mají naučené z minulosti jako strategii pro zvládání obtížných situací, naskočí na první dobrou,“ doplnil.

Vladimír byl v březnu letošního roku identifikován jako možný klient jejich projektu. Zbývalo mu pět měsíců do výstupu z vězení, neměl zázemí, kam by se mohl vrátit, a potřeboval řešit oblast bydlení, práce a návaznost substituční léčby. Case managerka s Vladimírem před jeho propuštěním intenzivně pracovala, byli každých 14 dní v kontaktu, měsíc před výstupem ještě častěji a před výstupem spolu domluvili vhodnou substituční léčbu.

Podle zprávy jsou drogy pro většinu vězňů podceňovaným tématem. „Točí kolotoč závislost–vězení–závislost–vězení a klasické spektrum léčebných služeb na ně nepasuje,“ dodal Betko.

Vězeň nepřipravený na odchod z vězení má podle odborníků větší šanci, že se chytí do té stejné pasti. Nejrizikovější jsou první dny po výstupu, možná hodiny. Pokud nemá kam jít, vrací se tam, kde to zná – na ulici nebo zpět do drogového světa.

„Pokud není dobře a intenzivně připraven plán výstupu z vězení, tak dost často dochází k jakémusi rozčarování. Je velký prostor pro fantazii, jak to venku bude, kam přijde, jak si najde práci a odstřihne se od drogové subkultury, ale velmi často je to potom jinak,“ konstatoval Betka.

To však nebyl Vladimírův případ – i díky tomuto projektu. Jen po výstupu z výkonu trestu úspěšně nastoupil do substituční léčby a stále v ní setrvává. Bylo mu zároveň nabídnuto krátkodobé ubytování na pokoji v ubytovně.

„Ze základního finančního balíčku pro osoby opouštějící výkon trestu si Vladimír s pomocí case managerky nakoupil boty, oblečení a hygienické potřeby, které mu po výstupu chyběly. Cílem bylo zajistit všechny jeho základní potřeby, aby se opět nedostal do situace bezdomovectví,“ řekl pedagog ze Sananimu.

Zatímco po výstupu z vězení byl Vladimír v kontaktu s pracovnicí centra třikrát týdně, dnes četnost schůzek snížili. Je stále zaměstnaný a řeší vztahy s blízkými i to, jak naložit s volným časem – co ho baví, v čem by se chtěl do budoucna rozvíjet. V současnosti neužívá drogy a nepáchá trestnou činnost. Své náklady na život si hradí z vlastních prostředků.