Veřejná služba se má zvýhodnit, návrh ale připomíná Drábkův paskvil

Podle ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové (ČSSD) je návrh převlečený do hávu reformy jejího předchůdce Jaromíra Drábka (TOP 09), kterou smetl Ústavní soud. Novelu připravila skupina senátorů, už prošla Sněmovnou, byť s nesouhlasem soc. dem., a ve středu o ní bude hlasovat Senát.

Veřejná služba je dnes dobrovolná, a pokud se do ní někdo zapojí, tak mu ani nenáleží žádný příplatek. Proto se do ní dnes zapojuje jen asi stovka nezaměstnaných. Nynější legislativní úprava má za cíl lidi k veřejné službě motivovat.

„Navrhované řešení nabízí komplexní přístup k osobám v hmotné nouzi a obnovení institutu veřejné služby jako jedné z mnoha možností uplatňování zvyšování příjmu vlastním přičiněním,“ stojí v dokumentu.

Vtip je v tom, že se zvýšením příjmu se sice počítá, ale až poté, co se nezaměstnanému příjem sníží. Po šestém měsíci v evidenci úřadu práce ztratí uchazeč o zaměstnání automaticky nárok na životní minimum, které dnes u jednotlivce činí 3410 Kč. Místo toho bude moci pobírat jen existenční minimum, které je ve výši 2200 Kč. Podle návrhu zákona si pak může osoba „přilepšit“ tím, že v rámci veřejné služby odpracuje alespoň 20 hodin měsíčně, a v tom případě by se jí zvýšil příspěvek o 484 korun.

Pokud dotyčný odpracuje alespoň 30 hodin, tak si přijde na bonus 605 korun. Ale ani v jednom případě se zdaleka nedostane na úroveň životního minima, na něž má nárok nyní.

Obce a úřady práce přitom nemají povinnost veřejnou službu zajišťovat a nabízet, navíc není nikde dáno, v jakém rozsahu má být vykonávána. Takže nezaměstnaný nemá jak veřejnou službu vymáhat, a pokud ji dostane a odpracuje jen 19 hodin měsíčně, nebude z toho mít nic. „Současný návrh a někdejší úprava ministra Drábka si jsou podobné prací ‚zadarmo‘, byť ji každý zavádí jiným způsobem,“ řekla Právu Marksová.

Drábkův zákon o veřejné službě šel mnohem dál. Od roku 2012 museli nezaměstnaní nastupovat do veřejné služby už po druhém měsíci bez práce a zdarma odpracovat museli nejméně 20 hodin týdně, jinak jim hrozilo vyškrtnutí z evidence a ztráta podpor. Po necelém roce však zasáhl ÚS, který opatření zrušil.

„Za každou odvedenou práci náleží člověku spravedlivá odměna, to nelze obejít. Tento zákon naopak výslovně hovořil o bezplatné službě,“ uvedl tehdy předseda ÚS Pavel Rychetský. Soudcům se rovněž nelíbilo, že veřejná služba byla vykonávána nedobrovolně pod pohrůžkou trestu spočívajícího ve vyřazení z evidence a ztrátě zabezpečení v nezaměstnanosti. Podle Martina Šimáčka z Institutu pro sociální inkluzi de facto totéž vyplývá ze současné novely.

„Pokud bude veřejná služba zahrnuta do individuálního akčního plánu uchazeče, který je vypracováván každému uchazeči na míru, pak nepřijetí nabídky veřejné služby se rozumí jako jeho porušení. To je důvodem pro vyřazení z evidence uchazečů na šest měsíců. Sankce bude stejná jako za Drábka,“ řekl Právu.

Podle něj se má změnit samotné pojetí existenčního minima. To je určeno pro lidi, kteří odmítají práci i rekvalifikace. Avšak novela z něj činí normu pro každého, kdo je na úřadu práce déle než šest měsíců. Marksové se návrh nelíbí také kvůli tomu, že propad na existenční minimum by se dotkl i lidí ve II. stupni invalidity, rodičů pečujících o děti, ale také například seniorů těsně před důchodem.

Připomněla, že proti návrhu její strana hlasovala a také usilovala o pozměňovací návrhy.

Poslankyně Zuzana Kailová (ČSSD) navrhovala právě ochranu zranitelných osob, ale třeba i to, že by pokles částky živobytí byl podmíněn nabídkou veřejné služby v rozsahu 20 hodin. „Nikdo by tedy nemohl pracovat zadarmo bez nároku na odměnu,“ uvedla Marksová. Nic z toho však Sněmovnou neprošlo.

Jestli se po případném schválení novely 19. října obrátí na Ústavní soud, nechtěla zatím předjímat. Pokud novela projde, bude se týkat desetitisíců lidí. Na úřadu práce bylo ke konci srpna hlášeno 224 649 lidí, kteří byli v evidenci šest měsíců a déle.