Článek
Předlistopadové nezávislé hnutí bylo, přes útisk a pronásledování, společenstvím hrdých a svobodných lidí. Mých devět let kriminálu za činnost proti režimu přesvědčovalo ostatní o poctivosti mých antiimperialistických postojů, včetně mé kritiky vlád USA a Izraele, když už ne o správnosti mých názorů.
Po Listopadu - píšu ho s velkým "L" - je to jinak, státní moc a veřejná správa jsou demokratičtější, lidská práva chráněna, je více kritiků globalizace a autoritářství. Starý režim byl založen na lži, donucování a represi. Nové nedemokratické jevy jsou výsledkem vylučování občanů z veřejných záležitostí, manipulace a korumpování. Ztratil se nám i Velký bratr, i když se za něj někdy označují USA.
Právem? Záleží na metodách. Za Stalina byly státněteroristické, zatímco za Gorbačova vlastně žádné, domácí diktatura pokračovala už vlastním životem. To ještě za Brežněva se občas z Moskvy či z velvyslanectví tahalo za nitky. Tahá se i teď? Když jako člověk, jemuž je lidská svoboda stále hodnotou z nejvyšších, zjistím, že americký diplomat, akreditovaný v České republice, lepí na mého redakčního kolegu Martina Hekrdlu jednu urážlivou nálepku za druhou, vidím v tom přinejmenším chuť za nitky tahat.
Ale mohu se mýlit. Jde vlastně jen o jeden dopis. Je psán anglicky a autorem je Kenneth Hillas, zástupce amerického velvyslance v Praze. Adresoval ho mému redakčnímu kolegovi, Martinu Hekrdlovi. Nelíbil se mu totiž jeho komentář Vylučovací metoda v Právu z 26. dubna.
Jako forma dementi, že velvyslanec USA Craig Stapleton nechtěl říci to, co o tom píše komentátor našeho deníku, by byl Hillasův dopis v pořádku. Jako polemika s Hekrdlou by ale Hillasovy názory už těžko obstály, Hillas Hekrdlovi podsouvá také kritiku Stapletona, kterou on adresoval Cyrilu Svobodovi. Urážlivá je ale zmínka o čs. předlistopadové novinařině a hlavně srovnání s psaním ve státních médiích Kuby, severní Koreje a Číny. Hillas poslal svůj dopis kromě Hekrdlovi i šéfredaktorovi, aby bylo jasné, jak redakce takovým psaním riskuje připodobnění ke komunismu a zlu. A možná taky proto, aby šéfredaktor Hekrdlovi domluvil.
V USA je teď taková atmosféra, že mnohé osobnosti, které se vyslovily proti válce v Iráku, se ocitly na neformální společenské černé listině a místo svobodného vyslovování třeba i mylných názorů se oceňuje hlavně to, zda kdo stojí na "správné straně".
Tak jednoduše to u nás naštěstí nefunguje. Hekrdla v KSČ nikdy nebyl a za starého režimu do oficiálních novin nepsal. Naopak se snažil přispívat do samizdatu. Jeho analýzy se nemusejí líbit všem, má ale právo na názor bez známkování. Z věty z Hillasova dopisu "vždycky má cenu vědět, kdo je vaším přítelem a kdo naopak považuje snahu vaší země o odzbrojení totalitního režimu ohrožujícího svět za "dělení irácké kořisti" mi lehce mrazí. Být něčím přítelem není kvalifikace pro pravdu nebo omyl. A není to ani odůvodnění pro zavírání očí nad tím, že se zatím žádné důkazy o existenci zbraní hromadného ničení v Iráku nenašly.
USA je demokratickou zemí, která se v minulosti dokázala zbavit mccarthismu a Výboru pro neamerickou činnost. Překoná jistě i období vnucování dobra, jež po světě ohněm a mečem šíří Bushova vláda.
PRÁVO 14. května 2003