Článek
Pod starší tribunou sedí lidé na donesených židličkách. Z boku a shora je kryjí před nepřízní počasí stěny tribuny. Pláštěnky nemají, tady sedí v suchu. Však si také kvůli místu přivstali.
„Letos jsme tu vážně brzy, ale pořád je lepší si chvilku počkat, než tohle místo nemít. Uvidíte za hodinu, to už bychom si nesedli,“ říkají starší manželé, kteří se na pardubické závodiště vypravili z Tábora. Že by si raději doma připravili chlebíčky a z tepla obýváku sledovali televizní dostihový maraton, o tom vůbec neuvažovali. Nejsou ani dostihovými fanoušky, ale na Velké nechyběli už několik let. „Až bude dostih, postavíme se, vidíme tu dobře, a to i na velkoplošnou obrazovku,“ říkají.
U vchodu začínají stát lidé pod deštníky frontu. Někdo narychlo vytahuje pláštěnku. Skupinka z Velkého Meziříčí se pořádně oblékla. Kožené a zimní bundy a šála jsou samozřejmostí.
Zatímco na tribuně sálá teplo, lidé pod ní se museli vybavit teplým oblečením.
„Nic nás nezastaví. Vážně nic, ani trocha deště. Přijeli jsme fandit Godfreymu, jsme z Vysočiny, stejně jako jeho stáj,“ říká Věrka Kališová. Kvarteto lidí hned za bránou navštěvuje stánek se svařákem z rybízu. Možná ne naposled.
Pod deštníkem se schovává také Jiří Kocman, osmý ve Velké pardubické v roce 1960 s Konsulem. „Snad ten déšť odpoledne přestane, aby se Kubovi dobře jelo,“ přeje si bývalý skvělý žokej, jemuž bude zítra devětaosmdesát let. Ve Velké pardubické totiž startuje jeho vnuk, a to na devítiletém Del Reyovi.
Pláštěnku musí vytáhnout i kontrolor vstupenek.
To důchodci, kteří si koupili vstupenky na tribunu, jsou zklamaní. Až na místě zjistili, že si koupili místa na tribunu, jejíž místa jsou otevřená a poryvy větru budou schytávat během celého odpoledne.
Plno je v přízemí hlavní tribuny, kde lidé sázejí na své favority, kupují suvenýry, ale hlavně něco na zahřátí.