Vědec: Zklamání lidí z covidu dnes využívají politické síly

Když dnes sledujete dění ve světě, chtěl byste být v případě vypuknutí pandemie spíš v Česku, nebo někde jinde?

Rozhodně bych chtěl být v Dánsku nebo jinde ve Skandinávii, ale ne ve Švédsku. Za vzorovou zemi, co se týče reakce na pandemii, považuji Dánsko. Obecně bych řekl, že se lidstvo trochu poučilo a je připravenější. Česká republika ale bohužel ne.

Proč myslíte, že by to v Dánsku zvládli lépe?

Pět let po začátku pandemie a dva roky po jejím skončení už můžeme dobře srovnávat odpovědi na pandemii v jednotlivých zemích. Dánsko je podle mě jednoznačným favoritem. Zejména díky vysoké důvěře populace v rozhodnutí vlády, velmi razantnímu testování před tím, než přišlo očkování, a velmi krátkým, ale nezbytným lockdownům, díky nimž se podařilo epidemii zvládnout. Důležité bylo také rychlé a velmi efektivní očkování v zimě 2021. 

To vše dohromady – a důvěru populace s dodržováním pravidel bych dal na první místo – vedlo k tomu, že tam byly menší počty obětí, ekonomiku to ovlivnilo minimálně a zavírání škol bylo omezeno na naprosté minimum.

Vzali jsme si my v Česku něco pozitivního z těch tří pandemických let?

Řekl bych, že ne. Jsme podle mě stejně rozdělení jako předtím, možná o něco víc. Řada autorit se, skoro bych řekl, zdiskreditovala. Lidé mají mnohem menší důvěru ve zdravotnictví a ve vědu, než měli před pěti lety, a na národní úrovni nevidím mnoho výrazných změn k lepšímu, ať už mluvíme o digitalizaci, o stavu krajských hygienických stanic nebo stavu školství v oboru veřejného zdraví. Tady je stále stejná roztříštěnost, stejné podfinancování a nedostatek připravenosti, jako před pandemií. Obávám se, že je Státní zdravotní ústav stále podfinancovaný a že tady máme velmi podobnou situaci plus krizi důvěry, která se netýká jen vědy a zdravotnictví.

Nepřispěly k nedůvěře i odlišné názory vědců a lékařů? Ať už šlo o přínos očkování, opatření, zaznívaly všemožné alternativní přístupy. U přírodních věd jsou přece na rozdíl od těch sociálních, kde mohou být závěry diskutabilní, jasná fakta.

Je to trochu jinak, než to vypadá. Není pravda, že by byli konkrétně přírodovědci dramaticky rozdělení v oblasti covidu. Odhadl bych to na asi 95 ku pěti procentům. Bohužel jak sociální sítě, tak i média potřebují konflikt a alternativní názory, což vyvolává dojem, že je odborná veřejnost rozdělena na dvě poloviny. Byli tady velmi hlasití a viditelní lidé, kteří šířili dezinformace a pořád je šíří. Určitě ale netvoří polovinu odborné veřejnosti.

To, že takovou informaci lidé dostávali, bylo zavádějící a je to jedním z důvodů, proč jsme za covidu nedopadli moc dobře.

Kolegové z CERGE-EI spolu s britskými spolupracovníky udělali zajímavý experiment. V době očkování proti covidu se ukázalo, že víc než 90 procent lékařů je přesvědčeno, že je očkování správné, pomáhá a je nezbytné. Když se na totéž ptali lidí, tak si mysleli, že jsou lékaři rozděleni půl na půl. A když jim sdělili, že přes 90 procent je pro očkování, tak to zvýšilo jejich odhodlání nechat se naočkovat.

Neoslabilo důvěru do budoucna i to, že se stát snažil přimět co nejvíce lidí k očkování a tvrdil jim, že se už nemohou nakazit, což tak nakonec nebylo? V době, kdy přibývaly tisíce nakažených, to byla logická snaha, někteří lidé se ale cítili oklamáni.

Ano, komunikace byla velmi nešťastná. Na omluvu mohu říct, že hovoříme o nové chorobě a novém typu očkování, kde lidé neměli informace a první data z Izraele i z USA vypadala skutečně tak, že očkování je nejen excelentně účinné, ale že spolehlivě brání i přenosu infekce. První měsíce to tak vypadalo. Pak se ale staly dvě věci.

Zaprvé začal virus mutovat rychleji a více, než jsme očekávali. Vzpomeňte si na britskou variantu, poté deltu a další, proti nimž očkování stále ještě fungovalo, ale už byly tyto mutantní viry schopny způsobit infekci i u očkovaných. Zadruhé ochrana daná očkováním mizela rychleji, než vědci doufali. Po několika měsících vakcíny pořád chránily proti těžkému průběhu, ale slaběji proti infekci. Totéž byla pravda i u protilátek po prodělání covidu. Tam někteří kolegové tvrdili, že po prodělání už nemoc nemůžete dostat, a není to pravda, já ji dostal dokonce třikrát.

Takže v tom nevidíte zlomyslnost?

Byl bych v tomto velkorysejší. Jak vůči vědcům, kteří se mýlili, tak i k ministerstvu zdravotnictví. Měli být ve svých tvrzeních opatrnější. Není ale pravdou, že by lhali. Jen příliš brzo a příliš sebejistě informovali o prvních výsledcích. Tohle pravděpodobně vzbudilo pocit nedůvěry. Na druhou stranu očkování bylo účinné. Vedlejší následky existují, ale jsou dramaticky menší, než se všeobecně tvrdí. Řeči o turborakovině a podobné nesmysly jsou dezinformace. Existují nežádoucí účinky, ale je důležité si uvědomit, že covid způsobuje následky podstatně horší.

A co způsob, jakým k němu stát lidi vedl?

Očkování bylo vynucováno nepřímo. Nemusela jste se sice očkovat, ale když jste očkovaná nebyla a neměla jste potvrzené prodělání choroby, tak jste třeba nemohla cestovat. Bylo to na hraně a myslím, že to vyvolávalo pocit manipulace. Asi by bylo správnější udělat to čistě dobrovolně a lépe, účinněji přesvědčovat veřejnost. Řada právníků, se kterými jsem mluvil, dokonce navrhovala, že by bylo právně korektnější nařídit očkování povinně. Což by nebylo nic nového, my v tomto státě už povinné očkování proti některých chorobám přece máme.

Na Slovensku zřídili speciální vyšetřovací komisi pro řízení pandemie, ve Spojených státech chtějí zase přezkoumávat bezpečnost vakcín. Co těmito kroky a zpochybňováním očkování dnes politici sledují?

Stalo se bohužel to, že mnoho lidí, kteří byli vyděšení a zklamaní nebo utrpěli velké osobní a hospodářské ztráty, propadlo dezinformacím. Tím to vůbec nebagatelizuji, říkám to s pokorou. Lidé byli zavření doma, nemohli posílat děti do školy, přišli o své živnosti, děly se tu nepříjemné věci. A mnozí z těch, kteří tím byli poškozeni, se rozhodli, že za to může vláda, politici, vědci nebo establishment a vznikly tady politické síly, které z toho profitují.

Mimochodem, tytéž síly používají podobné dezinformace týkající se mezinárodní politiky. Všimněte si, jak se z lidí, kteří byli proti očkování, dnes stali takřka s jistotou proruští aktivisté proti Ukrajině. Jedním z důvodů je, že dezinformace přicházely z Ruska. To není paranoia, dá se to dokázat. Zažil jsem to na vlastní kůži.

Lze to pozorovat i v Česku?

U nás je to zatím marginální skupina, na Slovensku se tito lidé dostali do vlády a ve Spojených státech využívá prezident Donald Trump dovedně těchto lidí k rozdělování společnosti. Do úřadu, který je nejbližší našemu ministerstvu zdravotnictví, dosadil aktivního antivaxera Roberta F. Kennedyho jr. Je to zneužití frustrace lidí pro politické účely, které je trestuhodné, a obávám se, že budou v důsledku toho umírat lidé. Pokud se útočí na očkování jako princip prevence chorob, tak je to tragédie. Lidstvo nemá účinnější metodu a nemá větší medicínský objev, než je očkování.

Dějí se podivné věci, kdy dnes máme větší procento lidí, kteří věří, že je země placatá, než kdykoliv v historii lidstva. Je to tragédie a paradox sociálních síti, internetu a moderních sdělovacích prostředků, které mohou vést z části k oblbování lidí.

Když se vrátím ke covidu, podcenili jsme jako společnost dopady opatření na psychiku ve srovnání s ochranu fyzického zdraví?

To je důležitá otázka a je těžké na ni odpovídat. Myslím, že to nebylo podceněno. Všechny tyto věci se od začátku diskutovaly, mluvilo se o nich. Skoro bych řekl, že je to naopak. První lockdown přišel brzo a byl v roce 2020 velmi účinný. Krátce na to se objevily hlasy, že to bylo zbytečné, poškodilo to víc lidí než samotná nemoc a příště se to udělat nesmí, což vedlo k tomu, že další lockdown přišel příliš pozdě. To způsobilo, že bylo víc obětí a samotný lockdown musel být delší. Řadu opatření jsme dělali příliš pozdě ze strachu, co to způsobí za vedlejší účinky, a z politických ohledů, a tím pádem musela být delší a byla nepříjemná.

O protiepidemických opatřeních nerozhodovali a ani nesměli rozhodovat vědci. Je to politická otázka, kterou musí odpovědět a rozhodnout o ní legitimně zvolení politici. Vždycky je to něco za něco, je to vyvažování. Zavírání škol byla pravděpodobně nejbolestivější věc, kterou stát udělal, a samozřejmě tím poškodíte rodiny a děti, u kterých to může vést k různým problémům.

A riziko postcovidových následků? Víme, že covid nezmizí, zároveň se ale srovnává s chřipkou jako běžné onemocnění. Po chřipce ale tak dlouhé a nevyzpytatelné následky nemáte.

I po chřipce můžete mít dlouhodobé následky, které vedou k poklesu imunity, dlouhodobé únavě a dalším problémům. U covidu je to ale častější a závažnější, protože je to systémová choroba, která může mít dlouhodobou souvislost se srážením krve, s funkcí drobných krevních vlásečnic, s jejich ucpáváním, a to může mít vliv na nervovou soustavu, zažívací trakt, plíce a podobně.

Long covid je tajemná věc. Nemáme ho dobře zvládnutý, příčinná souvislost se stále studuje. Zdá se ale, že i tady očkování částečně pomáhá. Ti, kteří jej podstoupili, mají méně často long covid než ti, kteří nemoc chytnou a očkováni nebyli. Neplatí to ale stoprocentně. Lidé čekají černou a bílou. Budu naočkovaný a nedostanu to. Pak ale zjistí, že přesto covid dostali, není jim dobře a jsou nespokojení.

Což neznamená, že očkování nefunguje.

I kdyby nebylo stoprocentní a snížilo infektivitu jen trochu a na pár měsíců, tak i to mělo ohromný význam. Nezapomeňme, že nám v jednu chvíli umíralo 300 lidí denně. Bylo strašně důležité tu vlnu zpomalit a protáhnout, aby to lékaři zvládli. Pro lidi bylo ale zklamání, jak nedokonale to funguje. Totéž platí pro long covid. Je to komplexní jev, kterému zatím nerozumíme a nemáme na něj léčbu. Zdá se, že problémy ale časem odezní.

Zmiňoval jste nepřipravenost státu na další epidemie. V poslední době se pozornost upírá na ptačí chřipku, která se už přenesla na člověka. Představuje riziko?

Je to riziko a musíme to pečlivě sledovat. Ptačí chřipka má velmi vysokou smrtnost, zabíjí, pokud se dostane na člověka, může být smrtnost i 50 procent, takže je opravdu velmi nebezpečná. Naštěstí se nepřenáší mezi lidmi. Přenáší se jen přímým stykem, většinou přes krev z ptáků na člověka. Existují experimentální ověření, která ukazují, že stačí několik mutací této chřipky a je přenositelná i z člověka na člověka. Kdyby k tomu došlo, tak je to velmi nebezpečné. Musíme vyvíjet účinná virostatika a očkování, abychom měli připravenou odpověď, kdyby se to rozběhlo.