Ve Žďáru postavili dvacetimetrovou stavbu z kartonových krabic. Na druhý den umělecké dílo zase zbořili

Stovky kartonových krabic, kilometry lepicí pásky a spousta lidské energie a nadšení. To bylo potřeba ke vzniku umělecké stavby, která během této soboty vyrostla díky dobrovolníkům u zámku ve Žďáru nad Sázavou.

Inspirovala se prací známého architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela, od jehož smrti letos uplyne 300 let. Lepenková stavba měla připomínat kopuli poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na nedaleké Zelené hoře, vrcholný Santiniho výtvor z roku 1722.

Autorem papírového návrhu i specifické metody stavby je francouzský abstraktní umělec a designér Olivier Grossetête. Podobné umělecké akce spojené s budováním pořádá po celém světě, včetně Austrálie či Asie. V Česku pracoval poprvé.

„Potřeba bylo 1700 kusů kartonů a 30 kilometrů lepicí pásky. Konečný výsledek bude mít váhu blížící se dvěma tunám a na výšku 20 metrů,“ přiblížil nám Grossetête, který se happeningu osobně zúčastnil, řídil práce a přikládal ruku k dílu.

„Celý předchozí týden probíhala série workshopů, přidalo se víc než 400 lidí,“ zmiňuje. Během nich se skládaly jednotlivé části.

„A v sobotu ráno jsme to všechno začali dávat dohromady. Ráno byl trochu liják, tak jsme měli malé zpoždění. Karton je ale vysoce kvalitní, vydrží i liják a teď už je hezky,“ těšil se umělec.

Zapojit se do stavby mohl prakticky kdokoli, kdo šel ten den kolem parčíku u zámku. Do ruky dostal hnědou izolepu a mohl lepit.

Přidávali se dospělí i děti, někdy přišly celé rodiny. Jiní se jen zpovzdálí zvědavě dívali. Během osmi hodin, kolik nakonec finalizace kupole zabrala, se tu vystřídaly až stovky lidí.

„Jsme tu ve Ždáru na návštěvě u přátel, náhodou jsme šli kolem, tak jsme se připojili,“ směje se jedna z návštěvnic akce. „Přijde mi to jako úžasná zábava. A když vidím lidi, jak se jim rozsvítí oči, když to tu zahlédnou, tak je to super,“ hodnotí další z nich.

„Je to fantastický. Jsme zvědaví, jestli nám to nespadne,“ dumá návštěvník rozhlížející se po slepených trámech nad hlavou. A nespadlo. V podvečer bylo hotovo, stavba se ukotvila a přes noc nasvítila.

K prohlédnutí je ale jen do nedělního odpoledne, pak se opět za účasti dobrovolníků rozebere.

Krabice poputují k recyklaci a vyrobí se z nich papírové nákupní tašky. Je tak možné, že až si budete v jedné odnášet z obchodu nákup, bude pocházet právě z tohoto netradičního happeningu.

„Je to inspirující, je to tvořivé, udržitelné a společné, máme z toho ohromnou radost,“ řekl na akci Constantin Kinský, jehož rodina zámek, kde se setkání konalo, vlastní. Grossetêteho sem pozval on, přál si tu podobnou akci uspořádat.

A proč se do nich umělec vůbec pouští?

„Jsou dva důvody. Jeden se týká hmoty – architekt pracuje s tvrdou hmotou a já pracuju s křehkou hmotou, což má svoji krásu. Nejdůležitější je ale ta druhá krása – propojit lidi, společně pěstovat umění, dát se dohromady. Velmi často se spojujeme, abychom proti něčemu protestovali, teď se spojujeme, abychom měli radost, že něco společně stavíme,“ vysvětlil Grossetête na závěr.