Článek
Ten spočívá v neochotě KSČM jasně se distancovat od své předchůdkyně. Nelze tvrdit, že žádná omluva nebyla, ale děje se zpravidla jen jaksi mimoděk, viz Grebeníčkova slova "justiční vražda zůstane vraždou" v jeho projevu při oslavách 17. listopadu.
Každá nadutá konzerva však jednou praskne a to, co vyhřezlo v úterý nad hrobem Klementa Gottwalda, zavání neomylně. Pod rudými prapory se zde nesešli neznámí podivíni, ale vedení pražské organizace KSČM s předsedkyní Martou (nikoli Gottwaldovou, ale Semelovou) a místopředsedou Gottwaldem (nikoli Klementem, ale Josefem). Ten pak pronesl projev ryze gottwaldovský až po ona zlatá slova přejde vás smích.
To je ovšem rána - řečeno Grebeníčkovými slovy - zmrzlou opratí přes pusu. Přes tu jeho. Funkcionář z druhého nejvyššího patra stranické hierarchie na vlastní pěst (?) vyzval veřejnost, aby se těch v nejvyšším patře zeptala, kdo představuje skutečnou KSČM. Je to její vedení spolu s poslaneckým klubem, pro něž postavení věčné opozice znamená pohodlný šolich až do penze? Je to solitér Jiří Dolejš, který se v konzervě necítí dobře a názorově se blíží spíš autentickým sociálním demokratům? Anebo je to Gottwald, který by možná opět zakroutil demokracii krkem, jen kdyby měl nějakou tu Moskvu? Než odpoví, bude se KSČM muset podusit ve vlastní šťávě z té konzervy, ale odpovědět musí.
Je to však rána zmrzlou opratí také přes ústa Zdeňka Škromacha a jeho příznivců, tedy těch funkcionářů ČSSD, jimž se naduté konzervy neoškliví a rádi by se na nich přiživili. Chybělo málo, dusila by se v tom ČSSD taky.
PRÁVO 25. listopadu