Článek
Vedoucí kanceláře Národního bezpečnostního úřadu Vladimír Šiša byl a stále je ve službě. Právě čelí podezření, že ovlivňoval trestní řízení v případu soudce Berky a dalších. Pravda to být může a taky nemusí. Kdyby byl dotyčný natěračem plotů, ani by kvůli tomu nemusel přerušit práci. On je však důležitým pracovníkem instituce, která prověřuje lidi. Shromažďuje o nich nejdůvěrnější informace a rozhoduje o jejich kariérách. Dělá to kvůli bezpečnosti státu. S těmi informacemi tedy musí nakládat jako se státním pokladem, aby nebyly zneužity.
Pokud existuje jen molekula podezření, že s nimi nakládal jinak - a ono se na cosi přišlo už před dvěma týdny - měl být okamžitě postaven mimo službu, tedy mimo svou funkci, a to tak dlouho, dokud policie podezření neprověří. Jenže nebyl. Je od pondělka pouze "na dovolené". Odstaven od služby měl být ne proto, že by mohl něco provést, ale pro důvěryhodnost NBÚ. Bez této vlastnosti totiž ten úřad ztrácí smysl existence. Když tuto vlastnost ztrácí, obírá o ni i samotného premiéra, jenž je za NBÚ odpovědný.
Týká se to i dalšího podezřelého ze stejného případu, náměstka místopředsedy vlády Františka Kozla. Ten je podezřelý, že chtěl v kauze soudce Berky pomoci svému zeti, stíhanému ve vazbě. Také není známo, že by ho Petr Mareš okamžitě postavil "mimo službu". Jako by důvěryhodnost byla pro Úřad vlády zbožím zanedbatelné ceny.
Ono to vůbec vypadá, že být ověšen průšvihy a zůstat přitom ve službě je český národní zvyk. Celníci obvinění z masívního úplatkářství si klidně chodili dál do služby, protože jejich nadřízení o ničem "oficiálně" nevěděli. Ve službě si vesele pobýval strážník, který nedávno nacákal špínu na pražskou městskou policii, když v odlehlých prostorách metra obtěžoval nezletilou školačku. Jeho nadřízení prý neměli tušení, že je už půl roku celostátně hledán kvůli jinému trestnému činu. Poznání, že u městské policie může být ve službě téměř kdokoli, asi na náladě nikomu nepřidá. Je už ten dotyčný postaven aspoň teď mimo službu? Kdepak, je pořád ve službě. I když k pokroku došlo; přeřadili ho do kanceláře, kam asi moc školaček nepřijde.
Asi není moci, která by taky postavila mimo službu soudce Dušana Pašku. Ten se bezelstně přiznal, že soudní jednání se senátorem Železným naplánoval úmyslně těsně před volby do Evropského parlamentu. Nejde tu o kandidujícího Vladimíra Železného a objem podezření, kterému čelí. Jde o etiku soudce. Jenže co chtít po běžném soudci, když tenhle podraz považuje sám prezident Soudcovské unie za věc naprosto etickou!
Začínám se bát, aby za čas "být ve službě" běžně neznamenalo sloužit nějakému neřádu.
PRÁVO 28. dubna