Článek
„Nebudete mi to věřit, ale i když bydlím vedle ve vesnici, jsem tady poprvé. Až před nedávnem jsem se dozvěděla od svého manžela, že tady dvacet let pracoval. Velel tomu. Byl u toho, když se bunkr stavěl a odešel odtud až pět roků předtím, než ho vojsko zavřelo,“ přiblížila Právu Alena Budíková z Velké Bystřice.
Dvacet let netušila, že její muž velí asi šedesáti lidem pracujícím v jednom z nejstřeženějších objektů v tehdejším Československu. „Nevěděla jsem nic. Dvacet roků jsem nevěděla, kde vlastně a co dělá. Jen, že je jako voják na Olomoucku u armády. Ale co. Mám to řešit? Nemohl mi nic říct. Žít s vojákem je… však víte, jak to je,“ pokrčila rameny Alena Budíková, která zavítala do útrob bunkru po půl roce po jeho otevření veřejnosti. „Je to tu hodně zajímavé. Teď už můj muž nemůže chodit, ale hlavu má v pořádku. Všechno jsem mu nafotila, tak doufám, že mi řekne, na kterém patře pracoval.“
V případě poruchy dieselagregátů měly na pár desítek minut zajistit dostatek energie pro bunkr stovky záložních baterií.
Do bunkru o Vánocích zavítal i Roman Brzokoupil, který přijel na svátky za rodinou z Čech. „Byla to zvědavost, která mě sem dnes dovedla. Narodil jsem se nedaleko ve Velké Bystřici a nikdy jsem neměl o tomto objektu povědomí. Myslím si, že ani většina lidí z okolí. Přijel jsem z Nymburku a udělal si chvilku, když jsem zjistil, že tu mají otevřeno. Byla to nádherná prohlídka, svou rozsáhlostí bunkru i zachovaného vybavení,“ řekl Právu Brzokoupil.
Čtyři patra krytu dají jeden hektar
Z šesti pater bunkru jsou čtyři pod zemí a další dvě tvoří nadzemní patra. Už příjezd do areálu je nenápadný, nachází se v údolí necelý kilometr od posledního rodinného domu v Přáslavicích. Čtyři podzemní patra jsou vybudovaná ve svahu, každé z nich má asi 2500 metrů čtverečných. Podzemní kryt má tak dohromady úctyhodných deset tisíc metrů čtverečních.
„Lidé zde mohou nasát atmosféru nedávných let, kdy se Evropa připravovala na válečný konflikt. Bunkr je plně vybaven. V případě válečného konfliktu měl sloužit jako zodolněný telekomunikační bod. Funguje i jako protijaderný kryt, jeho betonové stěny minimálně jeden a půl metru na šířku. Lidé zde uvidí telekomunikační sály, kuchyně a místnosti pro obsluhu, záložní energetické zdroje, filtrační a dekontaminační komory a řadu dalších místností s technikou, která měla zajistit přežití šedesátičlenné osádky bunkru,“ přiblížil průvodce Martin Bukovský.
Mimo město i vesnici
V období studené války vláda nechala kolem Prahy, Brna i Olomouce vybudovat takzvaný Národní kabelový okruh. Hlavní kabel vedený záložním bunkrem u Přáslavic dokázal přenést až 1900 komunikací najednou. Jeho provoz zajišťovaly státní radiokomunikace a armáda. „Objekt měl obrovský význam pro komunikaci mezi Berlínem a Moskvou. V případě války by totiž vyřazení komunikačních linek bylo jedním ze strategických cílů nepřítele. Proto bunkr nevznikl přímo v Olomouci, ale bokem od většího města,“ vysvětlil Bukovský.
Záložních zesilovacích stanic bylo po České republice vybudováno celkem sedm. V tom přáslavickém musela posádka stanice vydržet až deset dní bez zásahu zvenčí. „Proto jsou v objektu ložnice, umývárny, kuchyně, jídelny i ošetřovna. Na svoji dobu se jednalo o poměrně luxusně vybavený vojenský objekt. Záclonky i falešná okna vyplněná plakáty měla za cíl evokovat stav normálnosti, i když by venku zuřila jaderná válka a nezbylo by nic než nukleární poušť,“ dodal průvodce.