Článek
Když reportér Serebryakov se štábem dorazil do Mariupolu, nic nenasvědčovalo tomu, že se následující ráno rozpoutá válka. „Šli jsme spát a vzbudil nás telefonát, že začala válka. První momenty byly plné chaosu a paniky,“ popisuje nevšední situaci novinář.
Po útoku město zachvátila panika. „Od toho rána se tam začala hromadit armádní vozidla,“ říká slovenský reportér.
Souhrn dění na Ukrajině v pátek dopoledne
Benzín došel
U čerpacích stanic se už od časných ranních hodin začaly tvořit fronty, některé z nich už po obědě hlásily, že některé druhy paliva nemají. „Když jsme v pátek odcházeli, tak polovina pump už byla zavřená, lidé neměli co tankovat,“ říká Serebryakov, podle kterého se fronty tvořily i u bankomatů.
Jedna z bank omezila množství peněz, které si lze vybrat, jinak ale bankomaty fungují v podstatě bez omezení. „V našem hotelu visel na bankomatu nápis, že nemají peníze. Jinak jich moc vypnutých nebylo,“ řekl Novinkám.
Panika byla znát i v obchodech, ve kterých se tvořily tlačenice a police se zbožím se rychle vyprazdňovaly. Podle reportéra to ale zatím vypadá tak, že se obchody předzásobily.
Střelba a ukrajinská armáda
„Ve městě probíhala střelba postupně v průběhu dne, zostřovala se kolem druhé hodiny místního času,“ říká Serebryakov. Většinou střelba probíhala ve větší vzdálenosti.
Když se štábem natáčeli na místním nádraží, zastavili je ukrajinští vojáci, kteří chtěli, aby vymazali své paměťové karty z kamer. „Když jsme karty chtěli vymazat, rozhodli se, že jim musíme odevzdat celou kameru, jinak budeme uvězněni,“ vzpomíná na nepříjemný incident.
Kartu vojákům nakonec odevzdali. Právě na smazané kartě měl Serebryakov rozhovor s mužem, který sloužil v Česku a říkal, že si pamatuje rok 1968.
Dle jeho slov Mariupol působil jako město duchů i přesto, že má téměř pět set tisíc obyvatel. „Na okraji města hlídkují policisté a kontrolují všechna auta, co z města přijíždějí a vyjíždějí. Chtěli po nás, ať s sebou odvezeme jednu ženu, protože autobusy nejezdí,“ vysvětluje.
Poté, co žena zjistila, že jsou novináři, chtěla vystoupit, protože se s nimi nechce bavit. Reportér i tak zjistil, že pracuje jako lékařka v nemocnici, kde je také slyšet střelba. Na dotaz, zda mají nějaký krizový plán, mu odpověděla, že prostě budou dále pracovat, protože žádný plán není.
Záporoží
Aktuálně se reportér nachází ve městě Záporoží, které leží zhruba dvě stě kilometrů od Mariupolu. Zde lidé chodí po ulicích a atmosféra není tolik vyostřená.
„Sice jsem viděl asi čtyři kusy protivzdušné techniky, ale jinak je situace klidnější. Po několika dnech jsme konečně měli teplé jídlo,“ usmívá se reportér.
Ruské vojáky prý doteď viděl jen v televizi, ale protože je čeká cesta přes celou Ukrajinu, je možné, že je ještě potkají.
„Létají tady rakety, a když se dostanete pod palbu, tak buď máte štěstí, nebo ne,“ říká vážně. Podle jeho slov stačila jemu a štábu jedna noc v Mariupolu a budí se kvůli každému šumu, stejně jako místní lidé.