Válek: Není to tragédie, ale štěstí, že na nádor přišli včas

Můj dědeček říkával: jako jarní keř, když shodí listy. Cítím se dobře. Byla to náročná operace, brali mi nejen prostatu, ale i lymfatické uzliny. Proti tomu slepému střevu, byť to bylo akutní, to nebyl jednoduchý zákrok. Postupně se to ale bude zlepšovat. Měl bych být šest týdnů na neschopence a rehabilitovat.

Ulevilo se mi, když jsem zjistil, že nemám metastázy a půjde to odoperovat. Jsem v situaci člověka, který tomu rozumí a některé screeningové programy vymýšlel, takže si nenamluvím, že je to banalita. Měl jsem obavu, když mi vylítla hodnota PSA, do toho jsem řešil ještě to slepé střevo a tím pádem se vše zpomalilo.

Byť je to zachycené screeningem a nemáte žádné potíže, tak má člověk obavu, zda se to dá léčit. Když zjistíte, že dá, a doporučí vám chirurgické řešení, tak musíte počítat s tím, že to má i svá úskalí. Třeba v tom, že i když je člověku lépe a zajel by si třeba na kole, tak to tak rychle nejde, nevydržíte ještě dlouho stát ani sedět. Postupně se ale začnete dávat dohromady.

Strašně. Člověk jde většinou k lékaři, až když má potíže. Teprve pak začne na preventivní prohlídky chodit, což je obrovská chyba. Princip screeningů a prevence je naopak postaven na tom, že zjišťujete, jestli zcela zdravý člověk nemá náhodou někde nějaký problém, který se dá v zárodku odstranit. Je to stejné jako pravidelné prohlídky u auta. Taky s ním nejedete na prohlídku, až když přestane jezdit.

Jsem politicky aktivní osoba a také jsem spoustu politicky aktivních léčil. Vím, jakým tlakům jsme jako lékaři byli vystaveni, a vůbec jsem nepřemýšlel, že bych to udělal jinak a kolegy tomu vystavoval. Považuji za správné, aby o tom takto veřejné osoby a politici informovali. Občané mají právo to vědět a sníží se tím obavy lidí. Není to tragédie, naopak je to štěstí, když se to včas najde a lze s tím něco dělat.

Neřekl bych nedostatky. Oddělení fungovalo perfektně, jak ve Fakultní nemocnici Motol, kde jsem se léčil s nádorem prostaty, tak ve Fakultní nemocnici v Brně, kde jsem byl se slepým střevem. Byly tam ale drobné rozdíly, třeba v jídle. Obojí bylo velmi dobré a byl jsem spokojený, ale byla tam jiná struktura, takže jsem už zadal řediteli přímo řízených organizací, aby mi zjistil, proč se to liší, kde je to výhodnější. Hledáme cesty pro pacienty, kteří nepotřebují dietu a chtěli by si třeba dovézt biftek, tak jestli to jde.

Měl jsem screeningovou kolonoskopii před asi sedmi lety, která dopadla výborně a za rok dva půjdu na další. Chodím i na kontrolu znamínek. Mám jich několik a jedno z nich je dystrofické (závadné), takže mi je vyříznou. Dělá se to lokální anestezií, umrtví se to a vyřízne. Už předloni mi v Blesk ordinaci pan doktor řekl, že je u něj nějaká změna, která se zhoršuje a je lepší znaménko preventivně odstranit. Spolu se screeningem prostaty jsou to tři hlavní programy, které absolvuji. Je jich ale samozřejmě víc.

Budeme modifikovat i preventivní prohlídky podle moderních postupů, na ty také chodím.

Přesvědčit občany, že jsme dobrá vláda. Pokud vyhrajeme volby, o čemž jsem přesvědčený, tak nabídneme dobrou perspektivu.

Změny, které jsem udělal za tři roky, a ještě v posledním roce udělám, jsou naprosto klíčové a zásadní. Jsou to čtyři zákony, jeden z nich plně zdigitalizuje české zdravotnictví v příštím roce a od roku 2026 to bude plošně.

Máme také novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění, který například umožní hradit zdravotní péči těm, kdo žijí v příhraničních oblastech na opačné straně hranic. Zajišťujeme tím péči v regionech, kde je péče nedostupná. Výrazně posilujeme i kompetence a odpovědnost pojišťoven za zajištění péče třeba tím, že umožníme, aby hradily studentům stipendia, pokud nastoupí v místech a oborech, kde jsou potřeba, a zůstanou tam. Kroků je tam řada.

Nemyslím si, že by byla vláda přehlíživá. Jsem přesvědčený, že dělá pro občany spoustu věcí, a jsem si jistý, že ve zdravotnictví je toho obrovské množství. Třeba valorizace plateb za státní pojištěnce, která pomohla systém stabilizovat a rozvíjet. Digitalizaci jsem už zmínil…

Tempo rozhodně pomalé není. Přišel jsem na resort před třemi lety, kdy skoro žádná digitalizace nebyla. Vytvořen byl jen eRecept a nebyl vůbec provázaný se systémy ministerstva. Dnes máte EZ Kartu, která je funkční a během příštího roku v ní budeme mít další informace pro pacienty, ale i automatické objednávání přes rezervační systémy.

Praktický lékař, pokud bude příští rok zařazený do pilotního testování, napíše žádanku, kterou vám dá v papírové formě a také ji odešle elektronicky do nemocnice, která bude do testování zapojena. Tam vás podle ní objednají, popíšou nález a dají vám ho zase v papírové formě a také pošlou elektronicky zpět praktikovi. Totéž, pokud vám udělají nějaký výkon, budete tam týden ležet a dostanete propouštěcí zprávu. Ta se nahraje automaticky do lékařova informačního systému. To je to, co tři roky programujeme, ladíme, testujeme a soutěžíme. Od ledna 2026 bude ostrý provoz.

Intenzivně to řešíme se zástupci praktických lékařů i ambulantních specialistů. Systém nebude nikdy fungovat na sto procent, někteří lidé chtějí papírovou žádanku. Proto ji ani nebudeme zakazovat. Ve skandinávských zemích jsem se o tom velmi intenzivně poučil. Je potřeba mít vždy možnost papírového řešení i digitalizace. Průlomové je, že všechny zdravotnické systémy v Česku musí být vzájemně kompatibilní, a to bude.

Jsme součástí koalice Spolu, která nachystá robustní program a samozřejmě zdravotnictví bude jeho nedílnou součástí. Nicméně vše, co máme v programu ke zdravotnictví, jsme buď splnili, nebo splníme tím, že přijmeme ty čtyři zákony, které mám ve Sněmovně.

Primární péči podporujeme. Jsem první ministr, který dává devadesát procent peněz, které jdou na rezidenční místa (ordinace, které školí začínající lékaře a dostávají na to peníze od státu, pozn. red.) na praktické lékaře pro dospělé a praktické lékaře pro děti.

O rozdělování nerozhoduju já, ale akreditační komise podle klíče, do kterého nemám jak zasáhnout. Jejich zástupcům jsem jasně řekl, že je pro mě absolutní priorita, aby šla rezidenční místa v příštím roce praktickým lékařům pro děti a hlavním kritériem byla lokální dostupnost. Pořád ale musí existovat absolvent, který tam chce nastoupit. Pokud ho nemáte, těžko přidělíte rezidenční místo.

Řešení je v rukou pojišťoven. Musíme si uvědomit, že se lékař může rozhodnout, kam nastoupí. Pokud nechce na pracoviště v Aši, tak není v demokratickém státu způsob, jak ho k tomu donutit. Nevěřím, že by pan prezident nebo kdokoliv jiný chtěl, abychom se vraceli k systému umístěnek. Můžeme jít pouze cestou pobídek. Města a kraje mají velký prostor pro podporu oblastí, kde lékaři chybí. Já mohu nastavit úhrady a zajistit rezidenční místa a to dělám.

Domníval jsem se, že správná cesta by bylo dvouleté plánování. Nicméně zástupci NERV a Rady poskytovatelů mě přesvědčili, že to není optimální cesta a je lepší nechat jednoleté období, k němuž se ale přidají dlouhodobé priority ministerstva, u nichž ministerstvo rozhodne, že tam peníze musí jít. To jsem udělal. Zbytek je čistě na dohodovacím řízení, k němuž budou mít všechny strany k dispozici data o péči. První ochutnávka bylo využívání PET/CT přístrojů nemocnicemi.

Bezesporu kandidovat budu, a kde jinde než v Jihomoravském kraji. Je to ale zatím otázka debat v koalici Spolu mezi předsedy. Systémové změny ve zdravotnictví ale musí mít dlouhodobý a jednotný směr a je jedno, kdo bude na ministerstvu sedět.

To není něco, co je pro mě klíčové a zásadní. Chci, aby byla kandidátka co nejkvalitnější, byli na ní dobří kandidáti a odvedli jsme co nejlepší kampaň.

To je věc, která není z mého pohledu tak důležitá. Důležité je, aby byla kandidátka kvalitní, lídři byli připraveni odvést maximum práce a kandidátky byly schopny přesvědčit voliče, že jsme správná volba.

Neodvedu si to představit. To říkám za sebe. Není to o Karlu Havlíčkovi, ale o tom, že to hnutí vlastní oligarcha. Zažil jsem z opozice, kdy jsem byl předseda klubu sněmovny, jednání s ostatními předsedy klubů a jedinou neznámou bylo, co udělá Andrej Babiš. Na tom se nikdy nešlo domluvit.

Destrukce Poslanecké sněmovny spočívá v tom, že na začátku každé schůzce jsou několikahodinové proslovy pana poslance Babiše k programu schůze, které blokují projednávání. Člověk, který vždy kritizoval žvanírnu, to má teď jako hlavní náplň práce. Nic jiného tam nedělá a neváží si lidí.

Musíte mít partnera, který je důvěryhodný. Může mít jiné politické názory, životní postoje, ale mohu se s ním shodnout, pokud nám jde o to, aby se zlepšil život v zemi. Pokud ale mění z hodiny na hodinu názor o 180 stupňů, nedodrží v ničem slovo a stranu vlastní, tak se na tom těžko dá stavět nějaká spolupráce a důvěra. Koneckonců jak dopadli ti, kteří šli do koalice s ANO?

Jsou. A tak tak to přežili. Sociální demokracie dopadla, jak dopadla. Vzpomeňte, co se dělo za covidu. V pondělí něco řekl ministr zdravotnictví, ve středu to popřel ministr školství a v pátek vystoupil premiér a řekl, že to bude úplně jinak. To se nezmění. Tak je nastaveno fungování hnutí. Je absolutně vyloučeno, že by mohla s ANO nastat nějaká spolupráce.

To je velmi těžká otázka. Podle mě jsou stejně nepředvídatelná, nebezpečná a destruktivní skupina jako hnutí ANO. Nezlobte se, pokud jediné téma, které mám, je jezdit v autech se spalovacími motory, a čím víc smrdí, tím líp, tak nevím, jestli se dá na tom stavět rozvoj České republiky a lepší život občanů.