Válek je pod palbou kritiky kvůli průtahům v odškodňování protiprávně sterilizovaných žen

„Výbor proti mučení, nelidskému a krutému zacházení doporučil vládě prodloužení zákonné lhůty pro uplatnění nároku na odškodnění minimálně o jeden rok,“ uvedla právnička Ligy pro lidská práva Sandra Pašková.

O odškodnění ve výši 300 tisíc korun za fatální pochybení státu mohou ženy, které od roku 1966 do roku 2012 byly v nemocnici nedobrovolně sterilizovány, žádat do konce letošního roku.

Na vyřízení čeká aktuálně asi 600 žádostí. K 19. září jich resort zdravotnictví obdržel 1971, což je víc než předkladatelé zákona, neziskového sektoru i ministerstva čekali. Rozhodnuto bylo 1381 podnětů a vyhověno bylo jen v necelé polovině případů.

Ostrá kritika se na Válkův resort snáší i od ombudsmana Stanislava Křečka.

„K zoufalým ženám přibyl i zoufalý ombudsman. Od ledna s námi ministerstvo nekomunikuje. Ve 30 případech nemáme odpověď a paralyzuje to naše šetření a další postup. Jestliže skončí účinnost zákona na konci roku 2024, tak ženy, které nemají ještě rozhodnuto, nestihnou podat případně novou žádost,“ uvedla právnička z úřadu ombudsmana Milena Zmeškalová.

Ombudsman proto přistoupil k neobvyklému kroku, uložil ministerstvu sankci a obrátil se se stížností na Válkův resort rovnou na vládu. Žádá ji, aby přiměla ministra k nápravě.

Stejný apel zazněl podle Paškové i od výboru, jehož členy jsou nejen zástupci lidskoprávních organizací a akademici, ale i vyslanci ministerstev.

„Vláda se tím bude zabývat v první polovině listopadu,“ sdělila Novinkám mluvčí vlády Lucie Ješátková. „Pan premiér dlouhodobě usiluje o to, aby úředníci ministerstva zdravotnictví přistupovali k těmto často citlivým žádostem méně byrokraticky a vstřícněji a např. nevyžadovali po obětech nucených sterilizací dokládat věci, které objektivně doložit nemohou,“ doplnila.

Ministerstvo zdravotnictví ovšem výhrady odmítá. Podněty se podle mluvčího resortu Ondřeje Jakoba vždy zabývají a reagují na ně, což organizace i poškozené ženy rozporují.

„Odmítáme, že bychom s kanceláří veřejného ochránce práv nekomunikovali. Zároveň odmítáme tvrzení o lpění na zdravotnické dokumentaci jako na prakticky jediném nezpochybnitelném důkazu,“ uvedl pro Novinky Jakob s tím, že vždy žadatelky poučují o možnostech dalších důkazů. Žádosti je často také nutné doplnit. Podle organizací ale resort nepřímé důkazy nedostatečně akceptuje.

Liga lidských práv a Romea analyzovaly 581 verdiktů, k nimž se jim podařilo dostat a z nichž vyplynulo, že stát rozhodne o žádostech žen v průměru za 136 dnů, což je víc než dvojnásobek toho, co ukládá zákon.

Na to, že by měl resort posílit počty úředníků, kteří by agendu vyřizovali, a nedocházelo tím k výraznému překračování zákonné 60denní lhůty, byl ministr Válek upozorněn ombudsmanem i vládní romskou zmocněnkyní Lucií Fukovou. Rada vlády pro romské menšiny o tom podle ní jednala třikrát.

K hledání řešení vyzval i britský velvyslanec v Praze Matt Field. „Některé z žen, kterých se tato situace týká, nyní žijí ve Spojeném království. A myslím, že bychom se všichni měli o tyto příběhy zajímat,“ uvedl.

Organizace upozorňují na to, že na satisfakci čekají ženy mnoho let a teď musí znovu dokazovat, jaké příkoří se jim stalo. Řada z nich je navíc ve špatném zdravotním stavu.

„Já byla odškodněna za 10 měsíců, i když jsem měla zdravotní dokumentaci. Cítím z těch žen, že už nemají sílu to vydržet. Jsou mezi nimi starší ženy, které mi říkají, že to už nedostanou, protože zemřou. A mezi námi je řada žen, které se odškodnění nedočkaly, protože zemřely,“ zdůraznila Elena Gorolová, aktivistka a oběť nedobrovolné sterilizace.

„Ministerstvo selhává a je mi těch žen opravdu líto,“ dodala.

Nejdelší řízení trvalo 554 dnů, nejkratší naopak osmnáct. Záleží, zda mají zdravotní dokumentaci nebo jiné důkazy o protiprávní sterilizaci - třeba záznamy z porodní knihy, svědectví blízkých, záznamy z deníků nebo dopisů. Po zamítnutí ze strany ministerstva končí většina případů u soudu, které většině žen daly podle organizací za pravdu.