Hlavní obsah

Václav Klaus, zápisník z cest. Washington je stále trochu nudný

Novinky, Václav Klaus, Washington, D. C., 21. 9. 2010

Prezident Václav Klaus opět pořizuje zápisky z cest pro Novinky. cz a deník Právo. Tentokrát se se čtenáři dělí o zážitky ze své návštěvy USA.

Článek

Jistou shodou náhod jsem na vojenské kbelské letiště odjížděl přímo ze křtu své knihy „Zápisky z cest“, kterou právě vydalo nakladatelství Fragment. Přemýšlel jsem, jestli budu ještě někdy psát nějaké další zápisky, když už žádná podobná kniha určitě nikdy nevyjde. Jak je vidět, dělám to, protože vím, že alespoň pár lidí potěším.

V USA  jsem byl naposledy letos v březnu na konferenci v Palm Beach na Floridě. V březnu byla na Floridě, tedy na jihu, nečekaně velká zima – do té míry, že sako nestačilo a kabáty jsme neměli. Koncem září je v daleko severnějším Washingtonu skutečné horko, teď večer ukazuje teploměr 27 °C. V průměru se tedy hypotéza globálního oteplování nepotvrzuje.

Přijíždím sem v politicky daleko neklidnější době, než jak to vypadalo na jaře. Za několik týdnů, počátkem listopadu, budou volby do Sněmovny reprezentantů amerického Kongresu a podobně jako u nás volby jedné třetiny členů Senátu. Vyměněno bude i 37, tedy vlastně dvě třetiny guvernérů jednotlivých států Unie. Vypadá to, že republikáni posílí a že Obamovi demokraté ztratí většinu, což jistě americkou politiku změní. Proto ten neklid.

Amerika je nervózní i ze svého ekonomického vývoje. Došlo – už dvě čtvrtletí po sobě – k výraznému zpomalení růstu HDP, ač všichni čekali rychlý růst, prudce roste deficit zahraničního obchodu a prodej domů vykázal vůbec největší pokles od počátku měření tohoto ukazatele v roce 1963. V prvních okamžicích současné krize jsem v roce 2008 hovořil se šéfem americké centrální banky Bernankem, loni s prezidentem Světové banky Zoellickem a zítra se setkám se „speciálním poradcem“ prezidenta Obamy a zástupcem ředitele Národní ekonomické rady Davidem Liptonem, se kterým se známe už 21 let. Jsem zvědav, co mi bude o americké ekonomice říkat.

Washington je stále stejný, spořádaný a trochu nudný. Ani honosný hotel Mayflower – ale v pozitivním slova smyslu – nepřekvapí. Nepřekvapí ani strašlivě „vyledněný“ pokoj, což vede k tomu, že okamžitě hledám, jak vypnout klimatizaci. (Také tím zodpovědně snižuji spotřebu elektrické energie a americké emise CO2.)

Po krátké regeneraci po dlouhé cestě s mezipřistáním v New Yorku, kde jsme nechali pana ministra Schwarzenberga, jdeme na – pro mne nejmilejší – místo Washingtonu, kde se cítím dobře. Tímto místem je půvabný Dupont Circle. Nejdříve si dáme nezbytnou kávu ve starém známém Starbucksu, pak zajdeme do vedlejšího, skoro bych řekl kultovního knihkupectví Kramerbooks a nakonec jdeme na večeři do spíše evropské než americké restaurace Al Tiramisu.

Člověk si sice nerad, ale okamžitě zvyká na konvoj vozidel americké ochranky, který si pomocí blikání a troubení nemilosrdně razí cestu předvečerním a večerním Washingtonem. Tady je to normální a všichni si na to už zvykli. Takových konvojů tu jezdí denně mnoho. U nás by se asi Pražané zbláznili.

Chybí mi tu velvyslanec Petr Kolář, který zde svou misi už před několika měsíci skončil a jehož nástupce Fischerova vláda neměla odvahu vybrat. Zatím se k tomuto kroku nerozhoupala ani vláda Nečasova, protože se i v tomto ohledu „vyvažují“ zájmy všech tří stran koalice. Američané si asi myslí, že je absence našeho velvyslance odvetou za to, že oni sami k nám už rok a tři čtvrtě žádného velvyslance neposlali. Říkám jim, že to odveta není.

Související témata:

Výběr článků

Načítám