Článek
Musím začít vsuvkou ze včerejší noci. Po nesmírně milém setkání s více než stovkou našich krajanů kdesi na předměstí Sao Paula jsme se velmi pozdě a po dlouhých cestách autem dostali do hotelu. Vešli jsme do pokoje v 25. poschodí a po chvíli zhaslo světlo. Někteří členové delegace byli ve výtahu. Všichni jsme si vzpomněli na nedávný masivní výpadek elektřiny zde v Brazílii a čekali jsme nejhorší. Člověk neví, co si má v této chvíli myslet. Naštěstí se po několika – dlouhých – minutách světlo rozsvítilo.
Sao Paulo je se svými téměř dvaceti milióny obyvatel jedním z největších měst světa, se svou mocnou ekonomickou základnou nejbohatším městem jižní polokoule (ale myslím, že na tom jistě bude lépe australská Sydney) a je i největším centrem vzdělání a kultury v Brazílii. Velikost města je téměř neskutečná, počet mrakodrapů daleko přesahuje New York. Pohled z věže (v roce 1939 to byla jedna z největších budov světa) je velkolepý. Nemluvím ale o kráse.
Ekonomickou sílu městu přinesla v 19. století káva, která přitahovala spousty podnikavých lidí z celého světa. Nikoli náhodou právě zde vedeme hlavní obchodní jednání celé naší cesty, která vrcholí dopoledním česko-brazilským obchodním fórem. Vypadá to docela nadějně.
Česko-brazilské podnikatelské fórum
Brazílie začíná být stále silnější ekonomickou mocností. Velkou výhodou je např. to, že 80 % své potřeby elektrické energie pokrývá vodními elektrárnami. Díky novým podmořským nalezištím ropy a zemního plynu bude brzy vývozcem i těchto klíčových komodit. 50 % spotřeby pohonných hmot kryje výroba bioetanolu z cukrové třtiny. Devět z deseti v Brazílii vyráběných aut umožňuje souběžné používání jak bioetanolu, tak benzínu s příměsí etanolu.
Vysoce produktivní, zejména zde na jihu je zemědělství a Brazílie proto rasantně prosazuje celosvětovou liberalizaci obchodu se zemědělskými výrobky. Žádá zrušení všech forem subvencí poskytovaných vyspělými zeměmi na potraviny. Je to velmi racionální požadavek a prezident Lula ho v rozhovoru se mnou pronáší velmi rezolutně. Kéž by to USA a EU vyslyšely.
Na prestižní univerzitě FAAP Sao Paulo mám přednášku o České republice dvacet let po pádu komunismu (anglická verze je na www.klaus.cz) a dostávám čestný doktorát. Je to největší a nejvýznamnější privátní univerzita v Brazílii. A publikum bylo vynikající. Neměl jsem pocit, že mé výroky berou jako politické „nekorektnosti“. Bylo to velmi liberální prostředí.
Odpoledne se setkáváme s guvernérem státu Sao Paulo José Serrou, který je jedním z kandidátů pro prezidentské volby v roce 2010, kdy již prezident Lula nemůže kandidovat. K rychlému navázání kontaktu přispělo to, že jsme oba chvíli studovali na Cornell University v USA a mohli si povídat o stejných pánech profesorech. Když byl pan guvernér v 60. letech vojenských junt čtrnáct let v exilu, prožil jeden měsíc v Praze. Pamatuje si Vocelovu ulici na Vinohradech (kde bylo sídlo Mezinárodního svazu studentstva), Terezín, Kafku a Julia Fučíka. Snažím se mu říci, že musí přijet znovu, aby uslyšel jména jiná.
Prezident Václav Klaus si pochutnal na brazilské kávě se starostou Sao Paula
Večer máme večeři, kterou pro nás pořádá starosta Sao Paulo Gilbert Kassab. Arabský svět je tu velmi viditelný, viceguvernér státu Amazonie byl Palestinec, tři nejbližší spolupracovníci guvernéra Serry, přítomni při našem jednání, jsou Libanonci. A to jsem ještě zapomněl, ze které arabské země je předseda brazilské Poslanecké sněmovny. Různorodost národů je zde obrovská a zdá se, že to nikomu nevadí.