Václav Klaus uctil památku obětí z Ležáků

„Naším úkolem je, abychom nedopustili zapomenutí podobných tragédií. Aby nám nevyrostly generace, které nebudou tušit, co se tu stalo. A já jsem velmi rád, že se tu v Ležácích setkává pravidelně tolik lidí. Srovnám-li to s počtem osob, které přijdou na státní svátek na Vítkov, to je malinká část proti tomu, kolik lidí přišlo sem,“ řekl Klaus.

Ve svém projevu varoval i před pocitem, že naše doba nepřináší žádné hrozby, že vítězství svobody a demokracie je trvalé a věčné, že evropská integrace odstranila z našeho prostoru konflikty.

„Nebezpečí je různorodé a nejde pouze o terorismus, ale například i vyprazdňování pojmů státnost a suverenita, o relativizaci územní integrity státu,“ uvedl prezident a upozornil na Maďarsko, kde se opět ozývají hlasy o utiskování menšin. Etnický zákon tu podle Klause dostává přednost před občanským.

Pravidelnými účastnicemi pietní vzpomínky jsou také sestry Šťulíkovy, které jediné z obyvatel Ležáků přežily jejich vypálení.

„Chodím sem i mimo výročí. Ale i po těch 68 letech je ta vzpomínka bolestivá,“ řekla novinářům mladší z nich, Marie Jeřábková. V době tragédie jí byl jeden rok a spolu s o rok a půl starší sestrou Jarmilou byla uznána schopná poněmčení a odeslána do Německa na převýchovu. Zbývajících 11 dětí z Ležáků bylo odvezeno do polského Chelmna, kde v červenci 1942 zemřely v plynové komoře.

Ležáky nacisté vypálili v rámci odvety za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, dva týdny po vyhlazení středočeských Lidic. Gestapo odhalilo, že z lomu Hluboká poblíž osady udržovali parašutisté vysílačkou Libuše spojení mezi domácím a zahraničním odbojem. Dospělí obyvatelé byli odvlečeni do Pardubic a ještě téhož dne bez soudu popraveni. Osada už nikdy nebyla obnovena.

Dnes v ležáckém údolí stojí na půdorysech devíti vyhlazených domů jen strohé žulové náhrobky s vytesaným křížem. Místo je národní kulturní památkou.