Hlavní obsah

V půli cesty

Novinky, Pavel Verner

Vláda částečně vyslyšela hlas lidu, jenž kritizoval benevolentnost českého trestního zákoníku, a vypucovala ho tudíž smirkovým papírem. Bylo načase. Trestní sazby především za násilné zločiny jsou u nás ve srovnání s vyspělým světem směšně nízké, některé typy trestných činů nejsou definované a soudci jsou až příliš často překvapivě shovívaví.

Foto: Milan Haluška

Ilustrační foto

Článek

Až návrh novely dostanou po prázdninách do práce poslanci, bude ve Sněmovně horko. Všichni jsou sice zajedno v tom, že proti zločincům je třeba přitvrdit. Přesto jsou v návrhu zákona pasáže, na kterých se naše politické strany neshodnou docela určitě. V porovnání s tresty, které pachatelé nejhorších zločinů dostávají u soudů v západním světě, zůstal návrh české vlády stejně v půli cesty.

Horní hranici trestu pro zvláště brutální vrahy sice posunul o pět let, ale tu spodní jen o dva, snad aby si měkcí soudci přišli na své. Především se do něj nevešel návrh lidovců třikrát (či dvakrát) a dost, namířený proti recidivistům. Na rozdíl od některých jiných lidoveckých nápadů má tenhle hlavu a patu a jistě i širokou podporu obyvatelstva.

Poslanci liberální víry nepřekousnou návrh vlády, aby se české firmy zodpovídaly za zločiny spáchané v jejich zájmu. Jistě budou argumentovat, že zákon ohrozí svobodné podnikání, že krachem provinivších se přibude nezaměstnaných, že tu někdo chce opět kriminalizovat podnikatele. Doufám ale, že tenhle paragraf v zákoně zůstane. Těžko si totiž představit, že někdo páchá zločin ve prospěch firmy, aniž by se na tom firma, přesněji její majitelé, nějakým způsobem podílela.

Protesty jistě vzbudí ty návrhy zákona, které budou stát peníze. Například Grossův nápad, že tři přestupky po sobě dají dohromady trestný čin. Kvůli tomu by se musel založit přestupkový rejstřík, a ten by nebyl zadarmo. Stejně jako aparát, který by musel kontrolovat, zda ti, co budou odsouzeni k domácímu vězení, budou opravdu v určený čas doma. Ostatně tenhle trest silně zavání nespravedlností.

On bude asi rozdíl mezi domácím vězením ve vile s bazénem, saunou a zahradou a v bytě v paneláku. Zavírání psychicky nemocných zločinců do detenčních ústavů bude paragrafem platonickým, když u nás ty ústavy už patnáct let marně budujeme. To by si spíš měla společnost stanovit, co raději překousne - zda porušení lidských práv nemocného zločince jeho umístěním v běžném kriminálu, či porušení lidských práv jeho možných obětí, pokud ho necháme utéct z nehlídaného ústavu.

PRÁVO 11. června 2004

Související témata:

Výběr článků

Načítám