V Postřekově ji za války zachránili, vrací se tam

Tam se jí ujala rodina Jahnových a do konce války ji ukrývala. „Díky ní jsem se podruhé narodila,“ řekla Právu pamětnice a přeživší holokaustu.

Ač bydlí v Izraeli, Postřekov se pro ni stal druhým domovem. A kdykoliv zavítá do České republiky, setkává se s potomky svých chodských zachránců. Naposledy se všichni shledali minulý týden.

„Evu bereme jako vlastní. Jsem hrdá na babičku a dědu, že jí pomohli. Je to závazek i pro mě,“ řekla Ludmila Hrubá, vnučka Kryštofa a Ludmily Jahnových. Obě ženy se viděly na křtu nové knihy Cesta, kterou pamětnice napsala a v níž líčí svůj život. Jde už o její čtvrtou publikaci. „Je to pořád stejný příběh, jen z jiného úhlu pohledu,“ vtipkovala autorka.

Osobní cesta židovské dívky začala v Děčíně, odkud se později s rodiči přestěhovala do Prahy.

V prosinci 1941 je čekal transport do Terezína. „V ghettu jsme naštěstí mohli být všichni tři pohromadě. Spali jsme v malém kumbálu na půdě.

Ráno jsme si mohli dát pusu a popřát si hezký den. Pořád jsme ještě měli naději,“ vyprávěla Eva Erbenová.

Její otec Jindřich však v září 1944 musel transportem do Osvětimi. „To bylo naposledy, co jsem ho spatřila,“ řekla.

O měsíc později do stejného vlaku nastoupila také Eva a její matka Marta. „V Osvětimi to bylo šílené peklo. Samé apely, bití, řev, všudypřítomné zlo a smrt. Snažila jsem si ty hrůzy držet dál od těla. V noci jsem se ve snech i představách vracela domů, kde jsem se dobře najedla a vyspala,“ vzpomínala.

Poté se obě dostaly do lágru Grünberg, odkud musely v dubnu 1945 na pochod smrti. Ten její matka nepřežila. „Ona pro mě byla zdrojem síly i svobody. Pořád mi vykládala, co uděláme, až dorazíme zpátky do Prahy,“ popsala Eva Erbenová, jež se jako zázrakem zachránila. „Večer nás nahnali do stodoly. Napůl mrtvá jsem se zavrtala do slámy a usnula. Ráno jsem se probudila a nikde nikdo,“ uvedla.

Dostala se nakonec až k Postřekovu, ale pak už si nic nepamatuje, protože ztratila vědomí. Probudila se až u Jahnových. „U potoka nedaleko mlýna ji uviděla babiččina sestra, která tam zrovna máchala prádlo. Evu schovala a večer pro ni s dalšími příbuznými tajně jeli. Vykoupali ji a oblečení spálili. Další den už ji vzal děda s babičkou do chalupy, kde se o ni starali do konce války,“ vypověděla Ludmila Hrubá.

Ostatně její předci za statečnost, kterou prokázali, dostali in memoriam ocenění Spravedlivý mezi národy. To udílí jeruzalémský památník obětí holokaustu. „Dodnes mě jejich ohromné hrdinství dojímá,“ uzavřela Eva Erbenová.