Článek
Tím předstihli třeba své belgické či španělské kolegy a těsně šlapali na paty Francouzům a Italům. V absolutních číslech jsou však jejich platy výrazně nižší. V Belgii brali ve stejné době zákonodárci 1,9násobek průměrné mzdy, ve Španělsku téměř 1,5násobek, ve Francii necelý trojnásobek a stejně tak v Itálii. Vyplývá to ze studie Parlamentního institutu o platových poměrech zákonodárců v evropských státech, která vychází ze statistiky roku 2003.
Průměrné mzdy za loňský rok ještě nejsou známy. Letos základ poslanců a senátorů poskočil na 54 500 korun. Pro některé politiky ale ani srovnání se zahraničními kolegy nehraje roli. Tvrdí, že zatímco v Česku v celé státní správě se platy pravidelně každý rok zvyšují, oni již od roku 2002 stagnují. Proto nevidí důvod pro sebemrskačství a dobrovolné ubírání peněz.
"Znáte nějakého pracovníka, který přijde za svým zaměstnavatelem a řekne mu: šéfe, já u vás dělám za tři tisíce, to je moc, dejte mi míň," vysvětloval pro Právo senátor Jaroslav Kubera (ODS) nechuť části politiků opětovně si zmrazit platy.
Pohled do zahraničí ho podle vlastních slov příliš nezajímá: "Každé srovnání kulhá, z tabulek nic nevypočítáte." Kubera tvrdí, že není na místě otázka, zda platy opětovně zmrazit či nikoli, ale otázka, jak mají být nastaveny. Naráží tím na systém nezdaněných náhrad, které platy politiků výrazně zvyšují.
Kubera: 200 tisíc, ale bez paušálů
Podle senátora by zákonodárci měli brát pouze jeden plat, ve kterém by bylo započteno vše včetně příspěvků na jejich kanceláře. "Pak by ale novináři i lidé museli rozchodit, že by ten plat byl 200 tisíc korun měsíčně," poznamenal Kubera s tím, že i státní rozpočet by na tom ušetřil. "Ale mám obavu, že by tak vysoký příjem vzbuzoval v Česku nechuť," dodal.
Právě součet základního platu a nejrůznějších příplatků znamená, že měsíční náklady na poslance nebo senátora mohou přijít státní pokladnu na téměř 180 tisíc korun. Kromě platu dostává 281 členů parlamentu na ruku ještě příspěvek na dopravu, který od začátku letošního roku činí minimálně 20 160 a maximálně 30 240 korun čistého. Příspěvek se řídí vzdáleností bydliště do Prahy bez ohledu na to, zda používá bezplatnou veřejnou dopravu, nebo své auto.
K tomu si připočtou dalších 8100 korun čistého měsíčně na stravu a reprezentaci. Ostatní částky, na které mají nárok, musejí politici doložit účty či smlouvami. Jde o úhradu letenek nebo hotelů při cestách doma i v zahraničí, odborných a administrativních prací. Za monitory tisku, různé posudky či překlady mohou utratit až 12 600 korun měsíčně. Na ubytování v hlavním městě jim komora přispívá až 13 800 korunami. Měsíčně pak může protelefonovat až 6000 korun.
To není ještě konec všeho, na co má zákonodárce nárok. Za peníze parlamentu si může zřídit vybavenou kancelář ve svém volebním obvodě a najmout asistenta. Nájem za kancelář může dosáhnout až 27 200 a plat asistenta až 25 000 korun. Parlament hradí poslancům také papír, tužky, obálky a další kancelářské potřeby za 1200 korun každý měsíc. "Chápu, že když třeba důchodce slyší takovou sumu, je při jeho příjmu zděšen," prohlásil Kubera.
Náhrady i v Evropě
Systém různých náhrad funguje i v ostatních parlamentech. Ve většině států, kterými se zmíněná parlamentní studie zabývala, mají jeho členové ke svým platům také tzv. náhrady, které - stejně jako v Česku - jsou významnou finanční injekcí pro zákonodárce. Výjimkou není ani zdvojení některých náhrad. Především jde o dopravu, která je v Česku terčem největší diskuse.
Šéf lidovců Miroslav Kalousek tomu chce učinit přítrž tím, že navrhuje zrušit bezplatnou leteckou dopravu po republice a dát parlamentním funkcionářům, kteří mají k dispozici služební vůz, na výběr: buď budou používat auto s kartou na benzín a vzdají se většiny z až třicetitisícové částky na dopravu, anebo si nechají tyto peníze a přijdou o kartu.
Bezplatná veřejná doprava po Česku ale má poslancům a senátorům zůstat. Tak je to i ve většině evropských zemí. V případě cestování vozem pak platí v některých státech zásada, že je zákonodárcům proplácen proti účtu určitý počet kilometrů, Italové či Španělé nemusejí navíc platit za použití dálnice.
