Článek
„Adolf Weiner, nar. 18. 2. 1869, nechť se do 1 roku od vyvěšení vyhlášky přihlásí soudu,“ vyzvala letos v únoru samosoudkyně Okresního soudu Plzeň-město Dobroslava Žižková nezvěstného muže. Stejně tak by měl podle jí vydané vyhlášky oznámit soudu informaci o nezvěstném kdokoli, kdo o něm ví.
Zemřel zřejmě v koncentračním táboře
I z informací, které má soud k dispozici, je přitom zřejmé, že plzeňský obchodník zahynul za druhé světové války buď v Terezíně nebo v koncentračním táboře Osvětim.
„Podle údajů v terezínské pamětní knize je pan Adolf Weiner na straně 277 uveden jako jeden z 927 osob, které nepřežily. Z archívu Židovské obce Plzeň bylo zjištěno, že Adolf Weiner byl odvlečen transportem R dne 18. 1. 1942 z Plzně do Terezína a dne 26. 10 1942 transportem By z Terezína do Osvětimi,“ uvádí se dále v letošním usnesení plzeňského soudu.
Podle místopředsedy soudu Karla Svobody je výzva i vůči 131letému muži běžnou praxí, bez níž by soud nemohl jeho smrt fakticky uznat.
„Je to určitá kuriozita, ale zákon nám takovou povinnost ukládá,“ vysvětlil Svoboda. „V občanském soudním řádu se píše, že soud vyhláškou nebo jiným vhodným způsobem vyzve nezvěstného, aby se do jednoho roku přihlásil, a každého, kdo o něm ví, aby podal v téže lhůtě zprávu soudu nebo opatrovníkovi. Soud ho nemůže prohlásit za mrtvého, pokud důkaz o smrti není jednoznačný, což v tomto případě asi není,“ dodal místopředseda plzeňského soudu.
Obvyklou situací, kdy je třeba zahájit řízení o prohlášení některého člověka za mrtvého, je například dědické řízení