Článek
Sto a více let je hned čtyřem pohřešovaným, po všech se pátrá déle než 16 let. Přitom je zřejmé, že pohřešovaní dávno nežijí, jen je nikdo nenechal prohlásit za mrtvé. V pátrání tak zůstávají nadále. Policie totiž žádný termín, po němž by jména pohřešovaných ze seznamu vyřadila, nemá.
„Jsou pouze dva důvody, které umožňují ukončit pátrání. Buď vypátrání osoby, nebo její prohlášení za mrtvou, jiný důvod pro ukončení pátrání není,“ sdělil Právu mluvčí Policejního prezidia David Schön.
Eduard Častulík se narodil v roce 1911 a policie po něm stále pátrá.
O prohlášení za mrtvého žádají příslušný okresní soud zpravidla příbuzní pohřešovaného. „Tato skutečnost je věcí příbuzných a většinou přicházejí v době, kdy je třeba řešit majetkové poměry,“ uvedl Schön.
Prohlášení za mrtvého může navrhnout i stát
Žádat však nemusí jen příbuzní, zákon obecně hovoří o osobách, které mají na prohlášení za mrtvého právní zájem, a takovou osobou může být prakticky kdokoli. Například obchodní partner či spolumajitel pozemku. Může jí být i stát.
„Aktivní legitimaci má v tomto směru i státní zástupce. Právní zájem na prohlášení člověka za mrtvého totiž může mít i stát,“ řekl Právu advokát Jaroslav Ortman.
Právě z iniciativy státního zástupce by podle něj měly soudy přezkoumávat případy lidí, kteří jsou dlouhodobě pohřešováni, rodinu však buď nemají, nebo o ně nejeví zájem.
Zkušenosti chybí
Ani státní zástupce se však o podezření, že nějaká konkrétní osoba pravděpodobně již nežije, nedozví automaticky, vyrozumět by ho měla patrně policie.
„V každém případě se o tom, že má nebo může návrh na prohlášení za mrtvého podat, musí státní zastupitelství dozvědět,“ podotkl náměstek nejvyššího státního zástupce Igor Stříž. „Pokud by všechny podmínky včetně veřejného zájmu na takovém rozhodnutí byly splněny, státní zastupitelství by mělo být v takovém případě činné,“ připustil zároveň.
Soud rozhoduje o prohlášení člověka za mrtvého ve dvou případech, a to na základě důkazu smrti nebo domněnky smrti.
V případě důkazu smrti – například v případě leteckého neštěstí, kdy je jisté, že dotyčný byl na palubě zříceného letadla, ale z ostatků nalezených na místě havárie ho nelze identifikovat – může soud řízení zahájit i bez návrhu. V případě domněnky smrti se řízení zahajuje jen na návrh.
Státní zástupci mají pravomoc navrhovat prohlášení za mrtvého teprve od začátku loňského roku. „Nejvyššímu státnímu zastupitelství není známo, že by od účinnosti této právní úpravy byl takový návrh ve veřejném zájmu podán,“ podotkl Stříž.