Článek
Pasťáky budí často hrůzu, protože za jejich zdmi končí i nejkřiklavější případy. Nejdrsnější příběhy dětské brutality se soustřeďují v ústavu s nejpřísnějším režimem v Boleticích nad Labem.
Dětských či mladistvých vrahů ve věku do 17 let bylo v Česku podle policejních statistik od roku 2010 celkem jedenáct. Trestní odpovědnost v Česku začíná až dovršením 15. roku věku. Do té doby pachatelům hrozí jen ústavní nebo ochranná výchova.
Velké zděšení vzbudil čin tzv. kmetiněvského vraha. Ten v roce 2004 úkladně zavraždil 13letou spolužačku a poté ji sexuálně zneužil. Odsouzen byl k pobytu ve výchovném ústavu, odkud odešel jako dospělý v roce 2010.
Panovaly však obavy, že by mohl svůj čin zopakovat. Petici za doživotní dozor úřadů pro dětské pachatele brutálních vražd podepsalo na 400 tisíc lidí. Dotyčný se po propuštění dopouštěl trestné činnosti a před čtyřmi lety byl odsouzen ke třem letům vězení za podíl na loupežném přepadení.
Vrahem ve čtrnácti
Před dvěma lety byl do Boletic umístěn D., který ve 14 letech ubodal svou spolužačku. O rok později mohl být na svobodě a s čistým trestným rejstříkem. Ale soud mu kvůli závažné sexuální poruše uložil pobyt v léčebně, kde může zůstat do konce života.
Jiný pachatel N. v roce 2010 ve svých 14 letech brutálně napadl 12letého chlapce, spolu s kumpánem ho nutili k orálnímu sexu, štípali kleštěmi, mlátili opasky, tloukli a kopali.
Chlapec s vnitřním zraněním se doplazil pro pomoc. Dotyčný z Boletic jedenáctkrát utekl, za což mu byl uložen rok vězení. Nyní si odpykává tříletý trest za ozbrojené krádeže.
Z výchovného ústavu v Králíkách putoval do Boletic 14letý mladík, který v původním pasťáku napadl vychovatele šroubovákem do krku, poté ještě s komplicem zbil vychovatelku. V Boleticích pak chystal napadení vychovatele, ale případ se provalil a mladík skončil ve vazbě.
Ve výchovných a diagnostických ústavech je v současnosti podle statistik ministerstva školství celkem 1387 dětí. Z nich ale jen 73 má soudem uloženu ochrannou výchovu. Ta se ukládá dětem, které byly u trestního soudu usvědčeny z trestného činu. Plný trest sice na nich nemůže být z důvodu věku uplatněn, ale spadají do přísného režimu.
Většina dětí, konkrétně 895, má ale soudem uloženu jen ústavní výchovu. Tu uděluje civilní soud, který řeší způsob péče o dítě. Takové děti nemusí mít za sebou žádnou trestnou činnost, ale třeba „jen“ několik prohřešků, jako je záškoláctví nebo útěky z dětského domova.
„Je s podivem, že soudy s tím nemají problém. To, že tam ty chovance umisťují, je fakt,“ řekl Adam Křístek, právník se zaměřením na rodinné právo a sociální zabezpečení.
Sporné výsledky
„V trestním řízení totiž musí mít mladistvý advokáta, musí se prokazovat skutek, i když není trestně odpovědný. A pokud důkaz odporuje trestnímu řádu, nejde ho použít,“ popsal Křístek.
„Zato v civilním řízení lze použít všechno, i špatně sepsané protokoly od policie, které by v trestním řízení byly nepoužitelné. A dítě nemá obhájce. Pro soud i pro státní zastupitelství je jednodušší zavřít ho na základě rodinného práva. Mají s tím méně starostí,“ dodal.
S tím se pojí další problémy. V jednom ústavu jsou např. vedle sebe děti s poruchami chování a děti svému okolí nebezpečné. Není ani zcela jasné, kolik kriminálníků v ústavech skutečně je, protože jim nemusel být trestný čin prokazován či vyvracen.
Výsledky pobytu v ústavech jsou sporné. V minulosti například byly snahy, aby děti odsouzené za trestný čin a děti s nařízenou ústavní výchovou pobývaly v oddělených prostorech, ale tyto snahy zákonodárců ztroskotaly.
„Už od roku 2002 byl záměr, aby děti po rozhodnutí civilního soudu do pasťáků nenastupovaly. Zákon ale byl napsán tak, jak by se právní předpisy psát neměly. Je nejasný a zůstaly tam výjimky, takže ten zákon je k tomu ani nenutí. Od roku 2014 platí novela, která měla umísťování do pasťáků civilním soudem úplně vyloučit, ale nebyly změněny všechny relevantní paragrafy, takže civilní soudy do výchovných ústavů děti posílají dál,“ vysvětlil.
Ústav specializovaný čistě na mladé kriminálníky dnes neexistuje. A tak jsou všichni pohromadě někdy za obdobně přísných podmínek.
Zákaz mříží na oknech pasťáku
Spory nastaly například kolem pasťáku v Chrastavě, kde ombudsmanka zjistila značné nedostatky. Po celém ústavu například byla zamřížovaná okna a rozmístěny kamery, ačkoli tato opatření jsou přípustná jen v zařízeních pro děti s ochrannou výchovou. Chrastavský ústav byl ovšem „smíšený“, a proto byla opatření protizákonná.
Ukázalo se také, že povolenky k návštěvě rodičů dostávaly děti na základě dobrého chování, což opět není opřeno o zákon. Přestože vedení mělo pro svá nedopatření i pochopitelné důvody, ministerstvo školství dalo ve všech výtkách za pravdu úřadu ombudsmana. Kvůli mediálnímu rozruchu byl nakonec ústav zrušen.