Článek
Výcvik probíhá v Helicopter Training Unit na ruském letovém simulátoru Dinamika TB-171, který umožňuje nejen nácvik létání, ale i přípravu misí, skupinového letu či nácvik za použití brýlí pro noční vidění.
Simulátor tvoří přední část vrtulníku s kokpitem se všemi přístroji a ovládacími prvky, které kladou odpor jako ve skutečné helikoptéře. Před kabinou je velká sférická projekční plocha, na kterou se promítá krajina. I když se kabina nenahýbá, iluze letu je dokonalá. Stará se o ni osm projektorů.
Úskalí mezinárodní posádky
V současné době probíhá čtvrtý kurs a podplukovník Petr Čepelka, který má v armádě na starosti rozvoj vrtulníkového a dopravního letectva, uvedl, že impulsem ke vzniku střediska, které využívají i zahraniční piloti, byla starší havárie afghánského vrtulníku, ve které byla smíšená americko-česko-afghánská posádka: „Stalo se to na afghánsko-pákistánské hranici, chválabohu se to obešlo bez vážných zranění. Následkem toho se přijalo rozhodnutí, že je třeba nějakým způsobem standardizovat přípravu smíšených posádek. Rozhodli jsme se, že zahájíme přípravu smíšených posádek v České republice.“
Frekventanti kursu se proto učí jednotné postupy, což je důležité i proto, aby neučil afghánské piloty každý něco jiného, což by je mohlo zmást, uvedl zkušený pilot vrtulníku Libor Ostřanský, který v HTC působí.
Samotní piloti si výsledky pochvalují. „Tento simulátor a celý tento kurz byl pro mě velký přínos, protože jsme si mohli vyzkoušet spoustu věcí, které potom probíhaly v Afghánistánu,“ řekl pilot vrtulníku kapitán Petr Gerneš, jenž cvičil afghánské piloty loni.
Zdůraznil význam kursu i pro stmelení posádek: „Od příchodu do Kábulu jsme věděli, kdo je kdo, na koho se obránit.“
Vytvořit z pilotů z různých zemí tým považuje za důležité i americký expert Kevin G., který sloužil v Afghánistánu a má i zkušenosti ze speciálních sil: „Snažíme se z nich udělat posádku, nechat je pracovat společně, aby se orientovali a spolupracovali v kokpitu, co uvidí tady, uplatní v Afghánistánu.“
Ocenil ale i další přednosti simulátoru, i když zatím simulátor nenabízí přímo afghánskou krajinu, ale abcházskou: „Největší výhodou výcviku tady je, že umožní poznat prostředí i podmínky, s nimiž se setkají v Afghánistánu, takže se pracuje s vysokými výškami a teplotami, které to umožňuje nacvičovat.“
Požár motoru
„Součástí tohoto druhu výcviku na letových simulátorech je i nácvik řešení nouzových situací v průběhu letu, což znamená například vysazení motoru, požár na palubě nebo ohrožení nepřátelskou střelbou,“ dodal podplukovník Čepelka.
V kokpitu trenažéru se krátce po startu rozsvítilo červené světlo signalizující požár levého motoru. Kabinu začal plnit dým. Posádka musela okamžitě reagovat, i když hašení probíhá automaticky. Spojila se s věží a hlásila - požár levého motoru. Současně potvrdila hašení a překvapivě klidně podala hlášení o stavu na palubě: „Pravý motor funguje v pořádku.“
Posádka začala hledat první vhodné místo na přistání, protože po požáru motoru se má co nejdříve přistát.
Ostřanský zdůraznil, že v Afghánistánu nelze vždy mechanicky uplatnit naučené postupy, kdy se po požáru motoru má co nejdříve přistát na nejbližší možné ploše. Podle něj je nutné zvážit, zda místo není pod kontrolou Tálibánu a zda by i s jedním motorem nemohl stroj doletět do bezpečnější oblasti.
Někdy zvýšení teploty nesouviselo s požárem, jednou se stalo, že odpadl ejektor odvádějící spaliny a část horkých plynů se dostala zpět do motorového prostoru. Může selhat i samotný hlásič.
Každý let na simulátoru probíhá stejně jako ve skutečnosti, začíná briefingem a končí debriefingem a analýzou dat letového simulátoru, kde se posádce ukáže, jakých chyb se dopustila. Podle Ostřanského si mnohdy posádky ani neuvědomí, že jde o simulaci a z pilotů lije pot. Vyčerpání bylo vidět i na smíšené posádce, která opustila kokpit.
V Ostravě ale výcvik nekončí. V létě bude pokračovat reálnými lety v Chorvatsku u Zadaru, kde je skalnatá krajina podobná do jisté míry afghánské.
V Afghánistánu posádky zabezpečují výcvik afghánského letectva a zabezpečují i údržbu techniky, na které se provádí. „Je to trochu větší problém, než v České republice,“ dodal kapitán Gerneš, který byl v Afghánistánu čtyři měsíce.
Jiný svět
Afghánští piloti však čelí úplně jiným problémům než čeští, upozornil Čepelka, který zmínil, kolik se jich svěřilo, že mu vzbouřenci zabili bratra nebo syna. Jeden se ho zeptal, jestli bůh existuje, na což mu chtěl odpovědět naučenou frází, jenomže Afghánec mu řekl, že mu zemřela těhotná žena na infekci.
Zmínil také, že Češi jsou občas v pozici nárazníku mezi Afghánci a Američany, kteří si ne vždy uvědomují realitu života Afghánců. Občas mají požadavky, které lze jen obtížně splnit. Jeden afghánský pilot trvale přicházel na základnu až ve tři čtvrtě na osm a ne v sedm, jak chtěli Američané. Svozový autobus dříve nejel. Americký velitel chtěl, aby si pilot bral taxík, ale Afghánec Čepelkovi, řekl, že to nejde, protože taxík by ho ráno stál asi pět až sedm dolarů a on musí z platu dvou set dolarů uživit rodinu.
Sám se snažil v tomto i v dalších případech najít kompromis, i když mu nadřízený americký velitel říkal, že stačí ukázat, koho má vyhodit, a on to udělá.