V Neratově našly práci dvě stovky lidí s postižením. I díky obětavosti dvou sester

Sdružení zakládalo dvacet lidí, ale pouze paní Jana Němcová a Marie Malíková s rodinami braly děti do pěstounské péče.

„Já jsem původem zdravotní sestra a kdysi, hned po škole, jsem pracovala v dětském domově. Tam jsem se seznámila s problémy dětí, které nemají rodinu, a tak už tenkrát jsem si říkala, že by bylo dobré nějakému takovému dítěti pomoci. Bydleli jsme v malinkém bytě v Praze, takže tam to nepřicházelo v úvahu. Pak jsme se přestěhovali a mohli jsme to realizovat,“ vzpomíná na začátky Jana Němcová, která měla svých pět svých dětí. Do pěstounské péče jich přibrala dalších šest.

První chlapec, kterého rodina přijala, se narodil s rozštěpem obličeje a byl i silně mentálně zaostalý. Pak si rodina přibrala ještě dva chlapce s Downovým syndromem, kteří jsou v Neratově dodnes, i když jsou už dospělí. Později přišli tři sourozenci. „Byly to poloromské děti, a když je taková skupina, málokdo si vezme hned tři děti naráz, takže to byly další naše děti,“ usmívá se paní Němcová, a na dotaz, jak to snášely její vlastní děti, jen mávne rukou. Prý mezi ně krásně zapadly.

Když se byl v rodině podívat štáb Novinek, byl doma pětadvacetiletý Roman. Nemohl do školy, protože byl nastydlý. „Romana jsme si vzali z ústavu sociální péče, když mu bylo osm a půl roku. Je to chlapec, který měl velkou těžkou srdeční vadu, prodělali jsme s ním spoustu operací a stálo nás to hodně nervů, protože to bylo opravdu dramatické. V současné době se mu daří docela dobře,“ konstatuje paní Němcová s tím, že Roman z jejího domu už zřejmě nikdy neodejde, ale dožije v něm.

Sdružení Neratov dnes zaměstnává téměř dvě stovky lidí se zdravotním postižením. Ať už fyzickým, mentálním, či psychickým. Pro každého se najde práce nebo chráněné bydlení. „Mohou pracovat v kuchyni, v prádelně, v obchodě, v hospodě, v zahradnictví, v keramické dílně, v krejčovské dílně...“ vyjmenovává sestra Jany Němcové Marie Malíková, která si dnes užívá občasných návštěv dětí s vnoučaty, ale v Neratově má na starost chráněnou dílnu a zahradnictví.

Přestože jsou obyvatelé Neratova schopni svými výrobky slušně vydělávat, bez podpory veřejných zdrojů a partnerů by tenhle chod nebyl dlouho udržitelný.

Například Nadace České spořitelny pomohla zakoupit devítimístné auto a vyřešit problém s dopravou dětí do školy. Vůz umožňuje Neratovským vyrazit i na výlety, k lékaři a slouží i k přepravě výrobků chráněných dílen.

Lidé s postižením jsou ale na své výrobky nesmírně hrdí. Jsou si vědomi toho, že za odvedenou práci dostávají peníze, které jsou potřebné k životu. „Jsou na to hrdí, když si někdo jejich výrobky kupuje, a třeba i v zahradnictví, když něco vypěstujeme, sami přesvědčují ty zákazníky nebo jim vysvětlují, jak to vyráběli, jak jsme to pěstovali, co vše jsme pro to museli udělat, aby to vyrostlo a bylo to pěkné, aby se to mohlo nabízet lidem,“ vypráví Marie Malíková.