V nemocnicích zůstávají ročně až tisíce opuštěných dětí

Pětiletý chlapec leží v nemocničním pokoji, pláče. Je sám celé dny, nechodí za ním rodiče. S tímto příběhem se na spolek Za ruku nedávno obrátila maminka z nemocnice na severu Moravy. Podobných dětí jsou pak podle předsedkyně spolku Petry Jirglové stovky až tisíce ročně v celé zemi. Některé jsou v nemocnici pár dní a vrací se k rodině nebo zpátky do ústavu, jiné procházejí těžkou nemocí a zůstávají v zařízení týdny i měsíce úplně samy.

„Z výsledků našeho dotazníkového šetření vyplývá, že počty dětí a nezletilých, kteří jsou během léčby bez doprovodu, dosahují řádově tisíců, a počty dětí bez potřebného rodičovského zájmu jsou na stovkách ročně,“ řekla Novinkám a Právu Jirglová.

Spolek založila poté, co se s problémem setkala tváří v tvář. Média zalarmovala už před lety případem chlapečka, který s přivázanýma rukama ležel od narození sám měsíce v nemocnici, aniž by o něj jeho biologická matka projevila zájem.

Spolek prostřednictvím ministerstva zdravotnictví oslovil 88 zdravotnických zařízení, šetření se jich zúčastnilo 70. „Z čísel, která nemocnice poskytly, vyplývá, že v nemocnicích napříč Českem je nyní zhruba 2400 dětí bez doprovodu,“ uvedl.

Čísla jsou však orientační, neboť nemocnice si o osamělých dětech nevedou žádnou evidenci. Jirglová proto oslovila i pojišťovny, které doprovodu dětí do 6 let hradí pobyt. Z jejich dat vyplývá, že počet osamělých dětí může být až okolo 6 tisíc.

Spolek proto usiluje o změnu. Žádá, aby měly nemocnice za povinnost o osamělém dítěti informovat úřady, a zajistit mu tak pečující osobu.

Situací se zabývá i ministerstvo zdravotnictví. „Je to věc, kterou by případně měl řešit i OSPOD a další instituce. Připravíme metodiku postupu, kdo se musí kontaktovat a jak to má vypadat, a to pro všechna zdravotnická zařízení,“ řekl Novinkám a Právu náměstek ministerstva Josef Pavlovic.

Všeobecná fakultní nemocnice v Praze Novinkám sdělila, že osamocených dětí ošetřuje minimum, když rodiče nemohou, shání za sebe náhradu. „Pokud takový případ máme, je to dítě z kojeneckého centra, dětského domova nebo mají rodiče závažný důvod – jsou nemocní, mají doma druhé maličké dítě,“ sdělila Novinkám vrchní sestra Kliniky pediatrie a dědičných poruch metabolismu VFN Jana Drábková.

„Sociálně slabých rodin, které nechají dítě do 6 let věku v nemocnici samotné, je v dnešní době naprosté minimum, na prstech jedné ruky za rok,“ dodala.

Spolek Za ruku navrhuje, aby dětem bez doprovodu úřady přidělily přechodného pěstouna. To by mohlo být podle ministerstva jen částečným východiskem. „Je to jedno z možných řešení u dlouhodobých hospitalizací,“ míní Pavlovic.

V nemocnicích bez doprovodu se nenacházejí přitom jen opuštěné děti z ústavů. Často se tam dostanou i děti, o které rodiče nejeví zájem a po přijetí v nemocnici mají dojem, že je o ně „postaráno“.

Bez opory tam končí i děti samoživitelů, kteří mají doma další děti, o které se musejí starat, a nemají nikoho, kdo by je nahradil. Podobná situace potkává i děti z úplných rodin, které si z ekonomických důvodů nemohou dovolit přijít o příjem jednoho z rodičů, a proto nechávají děti v nemocnici samotné.

Psycholog Jan Kulhánek upozornil, že dítě do šesti let, ale častokrát i starší, přítomnost rodiče v nemocnici nutně potřebuje. „Pobyt v nemocnici je vždycky pro dítě velká zátěž. Je to neznámé prostředí, neví, co ho tam čeká, často se mu tam dějí nepříjemné věci, někdy bolestivé. Hospitalizace je náročná. A přítomnost rodiče nebo prarodiče nebo někoho, koho dítě zná, výrazně snižuje stres a trauma, které si z hospitalizace dítě může odnést,“ řekl Kulhánek.

Rodiče by se podle něj měli vždycky snažit s dítětem v nemocnici zůstat. Ostatně jim to i umožňuje zákon i přijatá metodika ministerstva zdravotnictví, která nemocnicím nařizuje dovolit rodičům své dítě doprovázet. Pobyt rodičů v nemocnici u dětí do šesti let také hradí zdravotní pojišťovny.

„Když rodič dítě nedoprovází, dává to signál, jaký má dítě doma servis, jak rodina funguje,“ dodal. Pokud nemůže přijít rodič, je lepší oslovit kohokoliv, koho dítě lépe zná.

Přechodný pěstoun by měl být podle Kulhánka až nejzazší variantou. „Dítě by si na něj muselo zvykat. Osobní kontakt jen s jedním člověkem po dobu hospitalizace je ale lepší než nic,“ dodal.