V motolské nemocnici léčí závratě po operaci mozku pomocí virtuální reality

Pacientů s nádorem na sluchově rovnovážném nervu je každý rok v Česku zhruba stovka, několik desítek z nich se léčí právě v Motole. Při operaci, když se nádor odstraňuje, musí lékaři přerušit nerv, který vede do rovnovážného centra v mozku.

„Pokud nádor vyjmeme, tak nejčastějším steskem těchto pacientů je závrať,“ popsal lékař motolské Kliniky ORL a chirurgie hlavy a krku Zdeněk Čada. Jejich stav přirovnal třeba ke kocovině – mají problémy s rovnováhou a cítí nevolnost.

„Někteří mají ještě zvýšenou citlivost na vizuální stimuly. Uvádí, že nemůžou například jet autem, protože je rozhodí to míhající se prostředí, nemůžou jet v metru po jezdících schodech nebo jít do obchodního centra kvůli spoustě lidí, regálů, barevných kontrastů a tak dále,“ doplnil Čada.

A právě tomuto prostředím, které by jim při návratu do běžného života způsobovalo nepříjemné pocity, jsou pod dohledem odborníků vystavováni už v nemocnici.

„Představme si to tak, že má pacient na hlavě brýle a zároveň má dva ovladače v rukou, které simulují reálné situace,“ popisuje Jakub Všetečka, jeden z vývojářů firmy Prozeta, jež na projektu spolupracuje.

Pomocí virtuální reality (VR) se mohou pacienti dostat do jedoucího vozidla, projet se po eskalátorech nebo se ocitnout v supermarketu. Další z možných aktivních scén používá abstraktnější vizuální jevy. Připomíná pohybující se pokoj pokrytý grafickým vzorem, ne nepodobným šachovnici.

Opakováním těchto vizuálních podnětů se snižuje pacientova citlivost na ně, jak vysvětlil vedoucí projektu Čada. Cvičí se jeho adaptační mechanismy, zlepšuje orientace v prostoru, stoj i chůze a snižuje úzkost.

Virtuální trénink přitom může začít brzy po samotné operaci, hned první či druhý den, tedy v době, kdy ještě operovaný nemůže vstát z lůžka.

„Podstoupilo ji dosud něco přes třicet pacientů s vestibulárním schwannomem, což je nezhoubný nádor v oblasti zadní jámy lební,“ sdělila další lékařka motolské nemocnice Zuzana Balatková.

„Každý pacient je individuální, ale v zásadě lze říci, že mají většinou půlhodinové sezení a to je opakováno každý den během jednoho týdne po operaci,“ přibližuje Balatková.

Někteří pacienti ale podle zkušeností zdejších odborníků zpočátku zvládnou třeba jen pětiminutové sezení, u jiných se stav dokonce přechodně zhorší, dlouhodobě je však efekt VR pozitivní.

„Spolupráce pacientů je vynikající, dokonce bych řekl, že někteří pacienti z mladších ročníků se na to i těší. U starších někdy vídáme ostych, ale pokud se s nimi dobře promluví a vysvětlí se jim ta problematika, nevidíme v tom žádný problém,“ hodnotí dosavadní zkušenost lékař Čada, který s nápadem využít VR k rehabilitaci přišel už v roce 2017.

Vývojáři rehabilitační systém nadále vylepšují. „V tuto chvíli se snažíme umístit virtuální realitu do samotných brýlí, ty nové modely to umožňují. Není potřeba nějaké hardwarové zařízení, notebook nebo počítač, to umožní, aby pacient mohl software používat sám, doma, bez nutné asistence doktora přímo v nemocnici,“ vysvětluje hlavní vývojář Všetečka.

S kolegou Danielem Puršem se k projektu dostali ještě jako velmi mladí. „Oběma nám bylo tehdy ani ne 16 let, byli jsme na střední škole. Dalo nám to tu první možnost podílet se na něčem, co je reálně použitelné, a ukázalo nám to, co všechno je možné ve světě informatiky,“ vzpomíná Všetečka.

VR již pomáhá i v dalších oblastech medicíny, například k léčbě fóbií či při výuce budoucích lékařů.