Článek
Otec donutil Annu vdát se za purkmistra Gromese, Anna krátce nato zemřela na chrlení krve.
Místo tajných schůzek milenců bylo u kamenné zídky. Zde pak po desetiletí stála socha Anny. Tu po druhé světové válce zničili vandalové. Svitavy byly do konce války městem německým, po osvobození „revolucionáři“ ničili vše, co německé prostředí a vliv jen naznačovalo.
„Veřejnou sbírkou oživujeme téměř dvě stě let starý příběh, který je nedílnou součástí historie Moravské Třebové. Chceme dokázat, že vandalismus do našeho města nepatří,“ řekla Právu místostarostka Daniela Maixnerová (Srdcem Třebováci). Sbírka by měla být ukončena 31. prosince příštího roku, každý se do ní může zapojit už teď bankovním převodem na transparentní účet města nebo hotovostí do zapečetěných kasiček, které budou na sedmi místech ve městě.
Podle restaurátora Ladislava Kryla jsou předběžné náklady na obnovu sochy vyčísleny na 363 tisíc korun. Město se zavázalo, že sochu dofinancuje z rozpočtu, pokud prostředky z veřejné sbírky nebudou na obnovu stačit.
Příběh ze záhrobí
Legenda vypráví, že v předvečer svátku sv. Anny roku 1825 osvětlily cestu z města k Herknerově zahradě pochodně. Ohně plály také na zahradě, kde bylo osvětleno místo podobné hrobu.
Pochodně zde tvořily nápisy Dir Dort (Tobě tam) a Es heisse Annenruhe (Ať se místo jmenuje Annino odpočinutí). V pozadí hrála hudba a děj přitáhl pozornost obyvatel Moravské Třebové.
Pravdivost legendy podporuje objevení prázdné rakve v Annině hrobě v roce 1924. O deset let později pak v místech dřívější Herknerovy zahrady našli dělníci při práci ve zdejším pískovcovém lomu kostru mladé ženy, která byla pohřbena v černém hedvábí ve velké vrstvě květin.
Vyšetřování tehdy označilo za velmi pravděpodobné, že jde o ostatky Anny Gromesové, rozené Gläserové.