Článek
První směna odstartovala ve čtvrtek brzy ráno. „Jsme tu od půl čtvrté ráno. Je potřeba zadělat těsto a nechat ho nakynout,“ uvedla Hana Šimánková. V místnosti proto musí být stálá teplota. „Teď tu máme kolem třiceti stupňů, je nám pořádné horko a dost se zapotíme,“ popsala její kolegyně Lenka Švábová.
Nakynuté těsto pak další děvčata, jak si mezi sebou ženy říkají, rozválí, dokulata vytvarují, okraje potřou vajíčkem a naplní tvarohem. Toho do každého koláče padne asi 200 gramů. A pak přichází na řadu takzvané merhování, tedy zdobení. „Jeden kousek zvládnu za dvacet vteřin,“ pochlubila se zkušená Marie Johánková.
Do několikametrové pekařské dílny se naskládají dvě desítky žen, které už mají zdobení a pečení takříkajíc „v ruce“ a produkují jeden koláč za druhým
Na chodské pochoutce tvoří různé lidové motivy z povidel. „Nejčastěji květiny nebo srdce. Zprvu mě bolela ruka, na konci šichty jsem ji nemohla ani pořádně sevřít, ale za ty roky už jsem si zvykla,“ doplnila.
Vedle ní zdobila koláče mákem nejmladší z rodu Vondrovicových - devatenáctiletá Petra. V září nastoupí do rodinné firmy naplno. „Nad merhováním už ani nemusím přemýšlet. Vzory různě střídám a baví mě to,“ řekla absolventka obchodní akademie.
Nejnáročnější jsou pro ni noční směny. „Ale s děvčaty si povídáme, utíká nám to. A je tady hezká atmosféra,“ ocenila. Pomocníci na závěr každý kousek posypou rozinkami a mandlemi a dají na plech. V troubě zůstane patnáct až sedmnáct minut.
Nejmladší z klanu Vondrovicových Petra (19) absolvovala obchodní akademii a od září nastoupí do rodinné firmy
V bořické dílně se střídají dvě skupiny po třiceti lidech. „Kam se podíváte, všude samý Vondrovic,“ smála se 46letá Lenka Vondrovicová. Spolu s tchyní Marií se stará, aby vše klapalo. „Dva týdny před akcí už toho moc nenaspíme. Máme obavy, aby se nikomu nic nestalo, technika nás nezradila, nenastal žádný malér,“ shodly se.
Největší odměnou jsou spokojení zákazníci. Někteří si koláče objednávají i rok dopředu. A velkou radost je především pro 72letou Marii Vondrovicovou, že má řemeslo komu předat. „Jsem šťastná jako blecha, že se k nám přidaly obě vnučky,“ zdůraznila Marie.
Nápor jim ustane až v sobotu večer. Na Chodské slavnosti už většinou nezbudou síly. „Mladší ještě možná půjdou, ale my musíme vygruntovat a trochu vydechnout. V pondělí začneme nanovo. Lidé totiž odjíždějí z Domažlic a chtějí si zase odvézt čerstvé koláče,“ uzavřela zakladatelka rodinné firmy.
