Článek
Váš život byl v poslední době plný změn, útěk z vlasti, incident na maďarských hranicích, práce v trenéra ve Španělsku. Jak takové prudké změny na vás působí a jak je zvládáte?
V Sýrii teď probíhá krutá válka. Bohužel to dopadá na většinu běžných syrských občanů. I já jsem byl se svou rodinou nucen změnit svůj život a byli jsme donuceni opustit naši zemi. Bohužel jsme v průběhu pouti přes jižní Evropu zažili mnoho těžkostí, ovšem nejobtížnější to bylo v Maďarsku, kde došlo k incidentu s novinářkou.
V Maďarsku jsme strávili tři dny a bohužel mám pocit, že postoj maďarských úřadů k současné situaci je tragický.
Pokud jde o můj pobyt ve Španělsku, tak to už je velice radostné, protože Španělsko je sportovní zemí, je zemí fotbalu. Když Španělé viděli, že syrský fotbalový trenér je v nesnázích, tak se rozhodli z lidských důvodů, že se ho zastanou a pomohou mu. Zároveň měli zájem najít trenéra, který by jim v jejich fotbalovém centru umožnil navázat spojení s arabským fotbalovým světem.
Jaké to bylo, když jste se potkal se španělskými fotbalovými hvězdami?
Já jsem samozřejmě jakožto fotbalový trenér sledoval dění ve světě fotbalu A to, co se teď stalo, tedy že jsem se mohl setkat se španělskými hráči Ronaldem, Marcelem nebo trenérem de Miguelem, kdy jsem mohl navštívit trénink Realu Madrid, pro mě bylo splněním velkého snu. Byl to opravdu velký zážitek.
Vidím, že tady máte svého syna. Máte už pohromadě celou rodinu, nebo se vám ještě stále nepovedlo všechny nejbližší příbuzné dostat do Španělska?
Bohužel ještě nemám celou rodinu pohromadě. Už jsem odevzdal příslušné dokumenty, aby k tomu v nejbližší době došlo. Doufám, že dojde k zrychlení tohoto procesu, protože mám také obavy o osud své rodiny částečně i z toho důvodu, že se na ně upírá pozornost médií kvůli události v Maďarsku .Zkrátka mám obavy, aby všechno dobře dopadlo, abych byl co nejdříve pohromadě s celou rodinou.
Vaše rodina je v Turecku?
Ano, teď jsou v Turecku.
Když jste mluvil o incidentu v Maďarsku, nezmiňoval jste jen to, co udělala maďarská kameramanka Petra Lászlová , ale i přístup maďarských úřadů. Můžete specifikovat, čím se vás dotkl?
Myslím si, že jde o určitý vliv radikálních pravicových proudů, které se promítají do chování policie a orgánů v Maďarsku. Má za následek i to, jakým způsobem jsme byli přemisťováni z místa na místo, některá vypadala jako vězení.
BEZ KOMENTÁŘE: Kameramanka podrazila nohy syrskému uprchlíkovi, který utíkal před policiíVideo: Reuters
Krátce poté, co jste se dostal do Španělska a získal práci trenéra, se objevilo obvinění od Kurdské demokratické strany PYD, že jste byl spojen s Frontou an-Nusra. Jak to na vás zapůsobilo?
Po pravdě řečeno mě ta obvinění, která se objevila po mém příchodu do Španělska, nepřekvapila, protože Kurdská demokratická strana, která je spjata se syrským režimem, měla potřebu reagovat na to, co jsem říkal v západních médiích o utrpení, kterým syrští občané čelí pod vládou současného režimu. Proto se objevila tato obvinění.
Nejdříve dokonce zaznělo, že jsem spojen s Islámským státem. Pak se objevilo, že jsem spojen s Frontou an-Nusra a poté obvinění, že jsem spjat se Svobodnou syrskou armádou. Zkrátka jedno vymyšlené obvinění za druhým.
Já jsem opustil Sýrii před dvěma a půl lety v době, kdy se ještě tato uskupení ani neutvořila. V té době jsem s nimi ještě nemohl být spjat. (tato uskupení v době Mohsínova odchodu do ciziny už existovala - pozn. red.). Mnozí Kurdové se mě zastali v tomto sporu. Kurdská nezávislá strana mě hájila stejně jako někteří sportovci z města Kámišli, aby ukázali, že jde o politický spor, týkající se současného režimu v Sýrii.
Jaké bylo pracovat jako trenér za Asadova režimu?
V době, kdy jsem pracoval jako trenér za Asadova režimu, tak šlo o určité dilema. Samozřejmě člověk přirozeně chce nabídnout své vlasti to nejlepší, co může, posunout dál svůj obor - konkrétně sport, ale zároveň je vězněm toho režimu, ve kterém žije, který omezuje jeho svobodu, svobodu konání i svobodu slova.
Dá se říci, že všechny fotbalové kluby v Sýrii jsou samozřejmě zpolitizované, jsou spjaty s režimem, celý ten obor je zpolitizovaný a já tomu čelím po čtyřicet let své kariéry. To dilema mezi službou vlasti a svobodu je v Sýrii dodnes přítomno. A jediné v co doufáme, je, že se to v nejbližší době podaří změnit, že dojde ke změně režimu.
Jak si myslíte, že skončí válka v Sýrii. Zůstane země pohromadě?
Hlavně doufám v to, že dojde obnovení soužití jednotlivých skupin syrské společnosti, protože nás Syřany spojuje jasné pouto. Ať jsme muslimové, nebo křesťané, sunnité, nebo šíité, či drúzové, žijeme v našem městě v jednom domě, a co máme udělat po skončení konfliktu jiného, než se vrátit a žít zase pohromadě. Ale podmínkou je pád současného režimu, který způsobil roztříštění země a celý konflikt. Ale věřím tomu, že jednotlivé skupinu budou moci zase žít pohromadě, jak tomu bylo dříve, ne-li lépe.
Rád bych požádal českou společnost, aby pomáhala Syřanům morálně i materiálně v jejich utrpění, ať už směřují do Evropy, nebo ne. Vím, že pouta mezi syrským národem a Československem jsou historicky velice silná.