V kůži chráněné osoby. Zkusili jsme si nácvik ochrany veřejných činitelů, bez odřenin se to neobešlo

Muži, ale také pár žen, věkem mladší i starší, lidé ve služebním poměru i civilisté, všichni studenti bojového umění. Takoví byli účastníci nedávného výcvikového kempu u Žatce. Na zdejší střelnici se učili nejen střelecké dovednosti, ale také postup při ochraně VIP, třeba právě státníků či vrcholových politiků.

Chráněnou osobou se pro tentokrát stala redaktorka Novinek. „Takže máme tady takovou modelovou situaci,“ svolává účastníky na místo Michal Otipka, instruktor kurzu a trenér systému sebeobrany krav maga. „Máme chráněnou osobu, několik ochránců a životu nebezpečnou situaci, představte si ne úplně bezpečnou zemi, kde se procházíte po ulici,“ přibližuje tréninkovou situaci, kterou za chvíli rozehrajeme.

Jaký je počet členů ochranky, většinou záleží na tom, jak velká je hrozba. Bodyguardi, typicky v oblecích a slunečních brýlích, jsou přitom jen špičkou ledovce, nejužší skupinka, která se nehne od chráněné osoby.

Její bezpečí ale často zajišťuje velký tým, včetně zpravodajského. Pokud to jde, místa pohybu ústavního činitele prověřuje s předstihem a snaží se rizikovým situacím spíše předcházet, než aby je pak bylo nutné na místě řešit.

Dnes se spolu se mnou v prostoru střelnice prochází pět ostřílených mužů a žen – dva jsou přede mnou, dva vzadu a nejbližší bodyguard se stále drží krok za mými zády. „Je na vzdálenost natažené ruky, není přímo za vámi, potřebuje vidět dopředu, stojí vpravo, aby měl přístup ke své zbrani,“ popisuje jeho pozici Otipka. Další zatím vyčkávají bokem.

I kdyby se chráněná osoba podobných tréninků neúčastnila, správně vycvičená ochranná služba by s ní měla podle Otipky krizovou situaci přesto zvládnout. Ideálně by ústavní činitel měl znát alespoň základní postupy, aby profesionálům při zásahu minimálně nepřekážel a nemařil jejich snahu.

Modelovou situaci si nacvičujeme hned několikrát, krok za krokem a „na půl plynu“, než se do akce pustíme se vší vervou. Zazní výstřel symbolizující nebezpečí, nejbližší bodyguard mě hbitě chytne za ruku a jedním pohybem stáhne za sebe k zemi.

Jde sice jen o nácvik, ochránce se mnou ale rozhodně nemanipuluje „v rukavičkách“. Z jedné ze zkoušek si odnáším odřeninu na noze, při jiné mě popadnou za krk tak, že pár sekund nemůžu skoro dýchat. I to ale patří k tréninku. „Lepší odřená noha než přijít o život,“ komentují to zkušeně zdejší studenti krav maga.

Akce ale nekončí, stále znějí výstřely. Dva členové týmu mě z blízkosti kryjí zezadu a dva přede mnou střílejí na útočníka. Od nebezpečí nás do pár sekund oddělí služební auto, ochranka mě popadá za krk a v podřepu odvádí na zadní sedadlo vozu. Já odjíždím pryč do bezpečí a akce končí.

Podobně by měli se členy ochranky trénovat pravidelně i ústavní činitelé. Základem jejich tréninku je teoretická příprava.

„Vysvětlit jim, jak to vůbec probíhá, proč je tam ten ochránce, jak je daleko, jaké má pozice. Druhá věc je, jak bude ochránce vůbec postupovat, abyste se dokázali zkoordinovat. A třetí věc je nácvik evakuace, jak vás chytne, otočí, jak vás bude chránit tělem, že vás někdy musí i položit na zem, jak vás bude nakládat do auta a tak dále,“ popisuje instruktor sebeobrany.

K výcviku přistupuje každý činitel po svém. „Máte politiky, kteří chápou tu důležitost tréninku a opravdu se mu poctivě věnují. Tím býval, myslím, třeba Cyril Svoboda. A pak máte lidi, kteří tu ochranku deptají, dávají jim to sežrat, prostě jim tu práci neulehčují. Pak jsou lidé, co mají hodně práce, mají tu svou politickou funkci a ochranku berou jako nutné zlo,“ vnímá Otipka rozdíly v přístupu.

„Říká se, že když Václav Klaus nastoupil do funkce, tak první, co udělal, bylo, že vyhodil všechny ochránce, co byli vyšší než on. Bylo to spíš o egu, ale pokud vás má někdo chránit, tak je lepší, když je větší a vy se za něj schováte,“ říká instruktor.

Racionálně k výcviku a ke spolupráci s bodyguardy podle jeho odhadů přistupuje současný premiér Petr Fiala či prezident Petr Pavel. „Prezident umí střílet, umí se hýbat, ví přesně, co má dělat, té ochrance by mohl klidně i pomoct,“ směje se.

Nejčastěji řeší policejní strážci nevyžádaný fyzický kontakt, obtěžování nebo krotí slovní útoky. „Cílem je řešit to v klidu, bez násilí, neeskalovat situaci, nedělat rozruch. Netahat zbraň tam, kde není potřeba, ale zároveň být připravený, že z nuly to může skočit na sto a že to může být životu nebezpečná situace,“ upozorňuje.

„To nejméně pravděpodobné a nejméně časté je, že by vás chtěl zastřelit odstřelovač nebo někdo s pistolí. Zase na druhou stranu jsme tu měli v Chrastavě atentát airsoftovou pistolí na prezidenta Klause, takže i to se v Česku může stát,“ dodává a připomíná také nedávný útok na Roberta Fica na Slovensku, kde muž z davu vystřelil na politika ze zbraně hned pětkrát za sebou.

Podle Otipky při této události selhali ochránci v několika ohledech. Ve shluku přihlížejících za plotem neměla ochranka své lidi, nejbližší bodyguard se od premiéra vzdálil, sledoval jinou zónu, než měl, a reakce týmu po prvním výstřelu nebyla tak pohotová, jak by správně být měla.

Do ochranných útvarů přitom běžně míří elitní policisté, kteří prošli přísným výběrovým řízením a splnili náročné fyzické a psychologickými testy, znají jazyky, zákony, mají výdrž a přesně plní rozkazy.

„A musí při výběrku projít takzvaným hell weekem, pekelným týdnem. Zažijí při něm intenzivní fyzickou zátěž, spánkovou deprivaci, plnění úkolů. Zjišťuje se, jak reagují na stres a podobně. Musí to vydržet a úspěšně zvládnout,“ popisuje Otipka.

Tuzemští profesionálové jsou podle něj připravováni na svou službu ještě lépe než třeba v Americe, kde se mimo jiné zavedly pro nábor kvóty, a ne nutně se tak do těchto útvarů dostanou jen ti nejlepší z nejlepších.

Třeba policisté z útvaru pro ochranu prezidenta ČR mají podle starších informací Novinek trénovat fyzičku a manévry až několikrát týdně. Bezpečí ostatních, zákonem definovaných osob zase zajišťuje ochranná služba Policie ČR, na starosti mají rovněž ochranu objektů typu Úřad vlády, Sněmovna či Senát.

„Aktuálně slouží 237 příslušníků u útvaru pro ochranu prezidenta ČR a 1099 příslušníků u ochranné služby,“ uvádí mluvčí policejního prezidia Violeta Siřišťová. Kolik policistů tvoří nejužší kruh ochránců hlavy státu, prozradit nechtěla, mělo by jich však být více než dvě desítky.

Ani ke konkrétnímu výcviku a nastaveným opatřením po nedávných útocích na Slovensku a v Americe se nechce policejní ředitelství „z taktických důvodů“ blíže vyjadřovat.

„Policisté z obou ochranných útvarů shromažďují dostupné informace z incidentu (na D. Trumpa - pozn. red.) v Butleru, které vyhodnotí a budou s nimi pracovat mimo jiné i v rámci výcviku. Stejný postup se týkal i květnového útoku na slovenského premiéra v Handlové. Jedná se o běžný postup, který umožňuje prověřit stávající postupy a případně je modifikovat,“ reagoval pouze David Schön z policejního prezidia.