V kojeneckých ústavech ubývá nejmenších dětí

V Česku od letošního roku platí novela, která od roku 2025 zakazuje umisťovat děti mladší tří let do ústavů. Podle Barbory Křižanové z Nadace J&T se ale může stát, že žádné děti v těchto zařízeních už nebudou, než začne nařízení platit.

„Zatímco v roce 2018 bylo v kojeneckých ústavech 441 dětí do tří let, v roce 2022 jich je jen 138. Zařízení jsou poměrně vyprázdněná, enormní pokles registrujeme ve všech krajích,“ uvedla Křižanová. „Pokud bude sestup stejný jako v minulých letech, nebude v kojeňácích žádné dítě do tří let už v roce 2024, tedy ještě před nabytím účinnosti novely,“ uvedla.

„Když se navrhovalo postupné rušení kojeneckých ústavů, odpůrci říkali, že to systém nezvládne a děti nebude kam umisťovat. Tato zpráva jasně ukazuje opak,“ řekla Anna Krbcová z Asociace dítě a rodina.

Křižanová ale zároveň dodala, že v ústavech původně pro nejmenší naopak stoupá počet dětí nad tři roky, kterých je v těchto domovech už drtivá většina. Zatímco v roce 2018 jich bylo 208, letos jejich počet stoupl na 318. „Například sedmiletých je v nich dnes už víc než ročních. Pouze tři z 23 kojeneckých ústavů tak dnes plní svůj původní účel,“ uvedla.

Vysvětlení je podle Křižanové takové, že ústavy přijímají celé sourozenecké skupiny, případně i těžce postižené děti. Asi 17 procent dětí v kojeneckých ústavech musí například přijímat potravu břišní sondou, pět procent potřebuje podpůrný dýchací přístroj. Ohrožené děti se místo do kojeneckých ústavů daří umisťovat do náhradní rodinné péče – u přechodných či dlouhodobých pěstounů je letos přes dvacet tisíc dětí.

To ale také podle Křižanové znamená, že počet dětí odebraných z biologické rodiny stále klesá jen velmi pomalu. O odebrání dětí rozhoduje soud a každoročně postihne zhruba tři tisíce českých dětí. Nejčastějším důvodem je zanedbání. „Často rodiče nemají schopnost se o dítě postarat, protože to neumí. Zpravidla proto, že sami vyrůstali v nepodnětném prostředí, například v dětském domově,“ uvedla Křižanová. Děti jsou v ČR odebírány i ze sociálních důvodů. „Nevyhovující bydlení sice není ze zákona důvod k odebrání dítěte, ale většinou je to spouštěč řady dalších problémů. Nedojde-li k zásahu včas, dostane se celá rodina do situace, kdy odebrání dítěte hrozí,“ dodala.

Stát by měl podle Křižanové ještě více zapracovat na nedostatečném financování sociálních služeb a především rozvíjet prevenci, aby se rodiny do svízelné situace nemusely dostávat. „Velmi chybí i zákon o dostupném bydlení,“ řekla. Stále je podle ní na čem pracovat i v rozvoji pěstounské péče. „Kraje by měly dělat kampaně a aktivně pěstouny vyhledávat. A to včetně specializovaných pěstounů, kteří mohou přijímat postižené děti či děti minoritního etnika,“ řekla. Téměř polovina dětí v kojeneckých ústavech jsou romského nebo poloromského etnika.

Podle Krbcové je také třeba napravit novelu o sociálně-právní ochraně dětí, která platí od začátku letošního roku. Ta přidala peníze pěstounům, zároveň ale zapomněla na doprovázející pěstounské organizace, které na náhradní rodiny dohlížejí. Ty dostávají na každou pěstounskou rodinu, kterou doprovázejí, příspěvek v hodnotě 48 tisíc korun ročně. „Existuje návrh na zvýšení příspěvku na výkon pěstounské péče, který má zabezpečit chod doprovodných organizací. Pokud na ně nebudeme myslet, systém náhradní péče nebude jako celek fungovat,“ uvedla Krbcová.