V Klokáncích zažívají některé děti Vánoce poprvé

„Na den, kdy se u nás objevil, nezapomenu. Krásný klučina s ustaraným výrazem a hrozně smutnýma očima. Na hlavě měl šrám, jak ho doma zbili páskem a kovová přezka mu roztrhla kůži na hlavě. Byl listopad a hubený klučina se třásl v tenké bundičce,“ vzpomíná teta, do jejíž rodiny v tu chvíli začal patřit.

„Zpočátku mu do řeči moc nebylo. S velkou chutí se najedl, vděčný za každý kousek oblečení i výbavy do školy. Rychle se zabydlel, doslova rozkvetl a začal vyprávět. Jak byl s rodiči na ubytovně i celé dny zavřený v pokoji. Pil vodu z kohoutu umyvadla a na toaletu chodil na kbelík,“ líčí Lukáškův osud.

„Rodiče naházeli většinu peněz do automatů a pro jídlo pak chodili se synem do popelnic. Nedílnou součástí života malého kluka byl i alkohol a návaly vzteku a bití od rodičů,“ svěřila redakci krutý příběh malého chlapce teta z Klokánku.

Klokánek je projekt Fondu ohrožených dětí, jehož cílem je nabídnout dětem namísto ústavní výchovy přechodnou rodinnou péči.

Jeho rodiče za ním ani jednou nepřišli, ale přiblížily se Vánoce a najednou si chtěli vzít Lukáše na prázdniny. Chlapci trvalo, než sebral odvahu a svěřil se tetě, že by chtěl být na Vánoce s nimi, že se domů bojí. „Měl strach, aby se doma nedozvěděli, že si návštěvu nepřeje on. Nahlas jsem slyšela tu ránu, jak mu spadl obrovský kámen ze srdce, když jsem ho ujistila, že jeho přání zůstane tajné,“ slíbila mu tehdy teta.

Uběhl rok a rodiče na návštěvu nepřišli. „Lukáš jim občas sám zavolal. Vždycky s nadějí, že se doma něco změnilo. Další den už jsme zase seděli proti sobě a zadržovali slzy, když vyprávěl, jak ho rodiče osočují ze všech možných křivd. Do telefonu vždy napadali i naše zařízení. A ten statečný klučina i přes hrubosti rodičů hájil svoje tety. Vždycky se pak ujišťoval, že zůstane u nás a nebude se muset vrátit domů,“ vzpomíná klokánková teta.

Postupem času si už dvanáctiletý kluk troufl vyslovit své největší přání. „Strašně si přál novou rodinu. Tátu, co by s ním chodil na fotbal, a maminku, co umí pohladit. A hlavně aby ho měli hodně a hodně rádi. A nejraději by i nového brášku,“ poslouchala Petříkovy sny pečující teta. Jenomže přišel čas, kdy byly vyčerpány všechny možnosti pobytu v Klokánku. Lukáše čekal přesun do dětského domova. Tety mu slíbily, že bude malý s dobrou péčí a laskavým prostředím. Po čase se chlapec se stěhováním smířil.

„Jen mi znovu přišel s tím ustaraným obličejem říct, že se bojí, aby se nezapomnělo na to jeho největší přání, aby pro něj našli novou rodinu. Když odcházel, měla jsem ustaraný obličej já. To proto, jestli se podaří najít tomu klučinovi rodinu, které uvízne pod kůží tak jako nám,“ dodala teta.

Ostatní klokánkové děti tráví Štědrý den jako ty v rodinách. „Zdobí stromeček, jdou na vánoční vycházku, ke štědrovečerní večeři mají řízek a salát. A pak jupí ke stromečku. Některé děti Vánoce u nás zažívají poprvé. Je radost koukat na ty okouzlené úsměvy,“ popisuje Vánoce v Klokánku ředitelka Fondu ohrožených dětí, který je provozuje, Hanka Kupková.

Pod stromeček dostávají hračky, ale i oblečení od dárců. „Přejí si běžné věci jako oblečení od nějaké známé značky – to víte, nikdy to neměly, tak si to přejí. Auta, panenky, ale i knihy nebo kosmetiku. I u nás se objeví prosby na dárky typu mobil, tablet, notebook, ale to já moc nepodporuji. Stačí jedna návštěva u rodičů a je téměř jistotou, že jim to prodají v zastavárně. Proto jim raději umožňujeme zážitky, ty jim nikdo nevezme. Naše děti milují kino, zábavné dětské centrum Tobogan nebo Jump Arenu,“ vyjmenovává Kupková.