Článek
Letitý spor se vleče kolem úhrad za lék používaný například při léčbě karcinomu prostaty. Státní zdravotní ústav pro kontrolu léčiv totiž před osm lety stanovil pro přípravek k léčbě rakoviny prostaty jen částečnou úhradu s tím, že ve stejné skupině léčiv už je plně hrazený lék. Jenže ten sloužil k léčbě rakoviny prsu, a pro muže byl tak téměř nepoužitelný. Výrobce druhého léku se proto obrátil na soudy, ale nepochodil. Zastal se ho až ÚS.
„Možnost poskytovat určité léčivé přípravky za částečnou úhradu přichází v úvahu až v situaci, kdy je naplněn výchozí požadavek, že existuje alespoň jedna varianta, jak zajistit bezplatné poskytnutí zdravotní péče a zdravotních pomůcek potřebných pro zlepšení nebo zachování zdravotního stavu reprezentativní skupině občanů nebo zmírnění jejich utrpení, a to formou takového ošetření a léčby, jež odpovídají objektivně zjištěným potřebám a požadavkům náležité úrovně a lékařské etiky,“ upozornil soudce zpravodaj Jan Filip.
„Výklad zákona, který umožňuje dojít k závěru, že určitý léčivý přípravek nemá být plně hrazen z veřejného zdravotního pojištění pouze z důvodu, že již existuje plně hrazený léčivý přípravek, který slouží k léčbě zcela jiné nemoci jiné omezené a vymezené skupiny pacientů a který objektivně nemůže být užíván jinými pacienty než právě pacienty trpící předmětnou nemocí, zasahuje do samotné podstaty a smyslu ústavně zaručeného základního práva na ochranu zdraví,“ dodal Filip.
Soudy po verdiktu ÚS musí nyní znovu posoudit otázku, zda ve sporném období existoval reálně použitelný přípravek plně hrazený z veřejného zdravotního pojištění.