V Jablonci nad Nisou platí od srpna nulová tolerance hazardu

Zastánci tohoto typu regulace si ovšem často neuvědomují, že hráčské prostředí se v posledních letech proměnilo a uzavření kasin a heren v době koronaviru tento trend umocnilo.

Čísla ukazují, že zavření kamenných heren nemá žádný vliv na pokles hráčství. Obecnými vyhláškami jen města ztrácejí kontrolu a informace o chování hráčů na svém území.

Navíc přicházejí o příjmy z přerozdělování výnosu daně z hazardu.

Zákaz hazardních her na území Jablonce nad Nisou s účinností od 1. srpna je výsledkem místního referenda, ve kterém se občané v roce 2018 rozhodli dát stopku hernám.

Podle městského zastupitele Jakuba Macka (Společně pro Jablonec) jde o završení více než sedmiletého boje. Vyhláška zakazuje pouze technickou hru a tzv. živou hru neřeší.

Podle této logiky bude i v budoucnu ve městě možné dále provozovat kasina, ale bez herních automatů. Mohou se tedy Jablonečtí stejně jako další občané v celé řadě měst radovat, že vymýtili hazard ze svého území?

„Zákazové vyhlášky hazardních her v kamenném prostředí nejen postrádají smysl, ale jsou už kontraproduktivní. Jen umožňují výrazně snadnější přechod k internetové konkurenci včetně přesunu problematických hráčů do absolutně anonymního prostředí a všichni to vědí,“ domnívá se Stanislav Brunclík, prezident České komory loterijního průmyslu.

„Je to zpravidla proto, že politikům na problematice nezáleží a málokdo jí chce opravdu porozumět. Je to cesta, jak se snadno dostat do médií,” uvedl Brunclík.

„Dokud budou vycházet palcové titulky, že například v Jablonci zatočili s hazardem, zatímco si u sledovaného televizního fotbalového přenosu můžete vychutnat krásně barevnou reklamu na on-line kasino, tak bude problém s rizikovým hráčstvím stále narůstat. A to i díky takzvaným nulovým tolerancím,“ dodal.

Zkušenost s uzavřením kamenných provozoven v době pandemie navíc dokazuje, že zavřená provozovna nerovná se pokles hazardu.

Data Ministerstva financí ukazují, že výnos z odvedené daně se během uzavření kamenných provozoven nijak nezměnil. Změnila se pouze jeho struktura.

Z dat Ministerstva financí vyplývá, že v prvním čtvrtletí 2021 se vybralo na dani z on-line technické hry přes 728 milion korun oproti 233 milionům z kamenných provozoven.

Celkový daňový výnos z technických her uzavřením kamenných provozoven se nijak zásadně nezměnil.

To dokládá, že se hráči uzavření kamenných provozoven přizpůsobili a svou hru si dokázali najít jinde. V tomto případě v on-line prostředí, na jehož regulaci místní samosprávy nijak nedosáhnou.

Potvrzuje se tak trend, který už v únoru 2021 komentoval šéf Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) Aleš Rod.

„Zatímco hrubé výnosy ze sázek (GGR) vzrostly ve 3. čtvrtletí 2020 o 5,6 %, výnosy z on-line technických her vzrostly o 117,4 %. S on-line hazardem začínají i lidé, kteří by do heren asi nevkročili, ve velkém třeba začínají hrát důchodci. Nulová tolerance podle dat není zdaleka tak nulová, jak se ukazuje,“ popsal.

Kritici kasin a heren přitom svůj boj stále upínají na herní automaty v kasinech a hernách. Jak říká sám Jakub Macek (Společně pro Jablonec).

„I kdyby tady kasina zůstala jen se živou hrou, tak z toho nemám až takové obavy jako z hracích automatů. Živá hra není až tak riziková a návyková pro hazardní hráče.“

Chrání ale tato forma „nulové“ tolerance skutečně hazardní hráče? Nebo je to jen spolehlivá vějička pro voliče?

Data Ministerstva financí jasně ukazují, že za poslední dva roky se hráči naučili hrát on-line. Vedle dat ministerstva to potvrzují adiktologičtí odborníci.

Prostředí, ve kterém se hazardní hráči pohybují, se totiž dle jejich názoru během pandemie změnilo takřka k nepoznání.

Uzavření provozů urychlilo přesun různých herních formátů do on-line prostředí, kde se tak do jisté míry mohou hráči vyhnout některým standardům národní legislativy pro kamenné provozovny, nad jejichž provozy a návštěvníky mají přece jen místní politici, sociální pracovníci a policie vetší přehled než o uživatelích všude dostupném prostředí on-line hraní.

Dostupnost této formy hráčství je rizikem přitom především pro patologicky závislé hráče, kteří se v podstatě mohou do hry připojovat de facto 24/7.

Na toto riziko upozornil i bývalý národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil, který v médiích shrnul zkušenost s uzavřením heren a pandemií covidu-19 následovně.

„Kolegové v poradnách připomínají, že hráči začali sázet na cokoliv, rozjel se takzvaný e-sport a dávají do toho až nesmyslně vysoké částky,“ popisuje, kam se české hráčské prostředí během pandemie posunulo.

V podobném duchu varuje i nestor české adiktologie a zakladatel sítě K-center Ivan Douda.

„Dnes je situace taková, že kontrolovat hráče, tzn. nějak je registrovat a vyloučit ty, kteří mají dluhy, aby nemohli do kamenných provozoven, nefunguje, protože si fakticky každý neseme svou hernu v kapse, a to je obrovský problém.“

Obzvláště závažným jevem je podle Doudy pak hlavně to, že hazardu začínají propadat i úplně nové demografické skupiny. Během pandemie se tento problém naplno projevil hlavně u seniorů.

„Fakt ale je, že postupný přesun k on-line sázení pozorujeme už déle. A covid to nyní akceleruje. Ke gamblerství náchylná skupina je zhruba stále stejně velká, ale skutečnost, že je nyní doma spousta lidí a mají u počítačů víc času, mohla přilákat k hazardu i část lidí, kteří to chtějí jen vyzkoušet,“ dodává.

Nulová tolerance na místní úrovni tak díky všudy přítomnému pokrytí mobilním signálem neznamená vyhranný boj s hráčstvím.

Pouze urychluje proces, kdy patologičtí hráči se přesunují do on-line prostředí, které jim poskytuje mnohem větší anonymitu před okolím než návštěva místního kasina.

Ministerstvo financí ČR navíc ve své nedávné analýze legislativy hazardního prostředí v České republice vyjádřilo spokojenost s tím, jak pravidla obsažená v zákonu o hazardních hrách a doprovodných předpisech fungují.

Jejich základním stavebním kamenem je uplatňování principu adiktologických brzd a sebeomezujících opatření.

Neoddělitelnou součástí tohoto přístupu jsou pak i pravidla, která úpravu přijatou v roce 2017 doplňují – posílení pravomocí dozorových orgánů, zavedení povinných registrací, regulace reklamy na hazardní hry, zákaz podávání alkoholu a cigaret ke hře zdarma a konečně i spuštění Rejstříku vyloučených osob.

Ten je jakousi databází, která shromažďuje data o rizikových hráčích se závažnou adiktologickou diagnózou a vylučuje je z jakékoliv účasti na hazardních hrách v land-based prostředí.

„Provozovatelé hazardních her jsou povinni ověřovat, zda je daná osoba zapsána v rejstříku vyloučených osob. Pokud ano, nesmí ji provozovatel vpustit dovnitř ani umožnit zřídit uživatelské konto. To platí nejen pro kasina a herny, ale i pro internetové hry. Díky rejstříku tak už nedochází k situacím, kdy peníze vyplácené na dávkách v hmotné nouzi končily naházené v automatech,“ připomněla smysl Rejstříku ministryně financí Alena Schillerová (za ANO).

Pokud nastavená pravidla podle oficiálního názoru tak bezchybně fungují, proč má tolik českých měst a obcí neustále potřebu je ještě nadále zpřísňovat?

Libovůle v tom, jak mohou zastupitelstva na obecní úrovni hazard regulovat, je oním kamenem úrazu nepřehlednosti stávající legislativní úpravy.

Výsledkem toho je různorodá změť regulačních vyhlášek, které se často mohou propastně lišit i okres od okresu.

Regulace by přitom v první řadě měla sloužit k tomu, aby chránila ohrožené hráče i práva legálně podnikajících subjektů. To může být za současné situace téměř nedosažitelným cílem.

Do vyhlášek se totiž velice často nepropisuje potřebná odborná erudice a jsou toliko „psány horkou jehlou“ na míru menším společenským jednotkám.

Stát, který naopak odborníky na legislativní techniku i adiktologickou problematiku disponuje, tomu však jen nečinně přihlíží.

„Hazard je společenský fenomén a ten problém tady bezesporu je. Je potřeba se zaměřit na prevenci a adiktologickou péči. Zvyšování bariér pomáhá, ale nesmíme zapomenout na to, že hazard má ekonomicky řečeno nepružnou poptávku. Lidé si vždy najdou příležitost hrát, ať už je to v on-line prostředí, na nejbližším dostupném fyzickém místě, anebo v prostředí stínové ekonomiky,“ zdůrazňuje další rizika Aleš Rod z CETA.

Připomíná tím, že ušlechtilé ideály navrhovatelů obecní regulace nemusejí být vždy nutně i tím nejlepším řešením z hlediska ekonomiky ani ochrany veřejného zdraví.