Článek
V některých pražských třídách je jich i pětina. Na kantory roste tlak, aby výuku takových dětí zvládali. Ačkoliv sami učitelé říkají, že cizinci nemají v českých školách velké problémy, odborníci dlouhodobě upozorňují, že české školy ve srovnání s evropskými ve výuce žáků nečeského původu zaostávají.
Podle statistik dnes chodí na české základní školy přes 15 tisíc cizinců z celkových 827 tisíc žáků. Z nich je nejvíc ukrajinských dětí (3589) a Slováků (3439). Třetí příčku obsadily vietnamské děti, kterých jsou na českých školách téměř tři tisícovky.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Češtinu dotuje ministerstvo
Narůstá také počet ruských dětí (1263), máme u nás 350 mongolských dětí, 337 bulharských a 276 čínských. Objevují se i Kazaši či Rumuni. „Je to výrazný problém. Většina učitelů si s cizinci neví rady, strčí je do zadní lavice a tam je nechá sedět. Pak se ale zjistí, že nic neumí,“ řekl Právu Tomáš Feřtek, analytik vzdělávací společnosti EDUin.
Ta upozorňuje, že české školy mnohdy nezvládají žákům z jiných zemí poskytnout individuální podporu, aby se snáz naučili česky. Výuku češtiny dětí cizinců, nejen z EU, ale i ze zemí třetího světa, financuje v rámci několika programů i ministerstvo školství.
Rasismus řešit nemusí
Pedagogové ze škol, které Právo oslovilo, ale tvrdí, že nečeské děti u nich nemají problémy. „Chodí k nám zhruba devadesát cizinců, většinou to jsou Vietnamci a Číňané,“ řekla Právu učitelka z pražské základní školy, která si nepřála zveřejnit své jméno.
Škola se podle ní snaží co nejvíc pomáhat cizincům, aby výuku v češtině zvládli. „Vyučujeme u nás češtinu pro cizince, zhruba deset hodin týdně, máme i asistenty na výuku cizinců. Jednou týdně k nám chodí vietnamská překladatelka kvůli komunikaci s rodiči i dětmi,“ řekla kantorka.
S integrací mezi české děti podle ní nemají cizinci problém. „Rasismus řešit nemusíme, maximálně vnímáme náznaky rasistického postoje. Malé děti to neřeší vůbec, u větších záleží na postoji rodiny i osobních zkušenostech.
Někteří z rodičů se školou spolupracují a jiní ne, přesně jako u většinové populace,“ uvedla pedagožka. Martina Jindrová ze základní školy v pražské Londýnské ulici v jazyku problém nevidí.
„U nás mají děti cizinců češtinu vesměs plynulou, většina z nich se tu už narodila (děti narozené v ČR mají české občanství). Pak tu máme Vietnamku, která je ve druhé třídě a češtinu se musela učit. Máme i srbského žáka, který chodí na doučování češtiny, ale mluví plynule česky,“ řekla Právu.
Problém nemá ani Jiří Kopárek, ředitel jedné z karlovarských základních škol.
„Cizinců máme dohromady asi pět, z toho jsou tři Rusové a jedna Vietnamka. Všichni jsou zde na dlouhodobý trvalý pobyt a s češtinou nemají problém,“ sdělil Právu.
Učitelka Dana Kirthová má zase pozitivní zkušenost ze základní školy v Novém Jičíně, kam chodí i dva žáci původem z Pákistánu. „Česky umí oba výborně, v pohodě se začlenili. Rodiče se školou spolupracují, i jejich máma se naučila česky,“ řekla Právu Kirthová.
Na schůzky vysílají chůvy
Jinou zkušenost má Růžena Mimrová, bývalá učitelka základní školy v Kamenickém Šenově, podle ní problémy dětí z cizích zemí s češtinou nesouvisí se školou jako spíš s rodinným prostředím.
„U nás připadalo zhruba jedno vietnamské dítě na dvanáct českých. S češtinou jsou na tom většinou špatně. Jejich rodiče si najímají české chůvy, které děti učí česky, ale ty dámy zpravidla mají jen základní vzdělání. Takže se děti učí až ve škole. Navíc každý druhý rodič není vůbec schopný komunikovat se školou, chůvy místo sebe posílají i na třídní schůzky,“ řekla Právu Mimrová.
S překonáním zejména jazykové bariéry cizincům u nás dlouhodobě pomáhá například společnost META, která se zaměřuje na vzdělávání mladých migrantů a připravuje programy i pro české učitele, aby výuku žáků z cizích zemí lépe zvládali.