V Česku ročně vzplane téměř 1300 požárů kvůli závadám komínů

Podle generálního ředitele Hasičského záchranného sboru ČR Vladimíra Vlčka se tak děje i proto, že lidé nedbají na pravidelné čištění spalinových cest. Kominíci přitom při kontrolách ročně odhalí až 250 zadehtovaných komínů. „Tím ušetříme hasičům 250 výjezdů,“ hlásí prezident Společenstva kominíků ČR Jaroslav Schön, který je profesi věrný čtyřicet let.

„Loni jsme zaznamenali také dva tisíce závad, které ohrožovaly životy,“ varuje prezident, který největší problém spatřuje v tom, že lidé v rámci kotlíkových dotací vyměnili kotel, ale nenaučili se v něm topit.

„Když do systému nedáte patřičné peníze a pořídíte jen kotel, a ne akumulační nádrže a všechno ostatní, tak to nefunguje, dehtuje,“ varuje veřejnost. „Anebo koupíte všechno, ale napojíte to na starý komín, a topenář neupozorní na nutnost revize,“ doplňuje Schön.

Odbornou kontrolu podle něj stačí udělat jednou za rok. Je povinná ze zákona o požární ochraně, ovšem neexistuje systém, který by to kontroloval. „Když se něco stane a měli jste doma kominíka, pojišťovna vám škodu uhradí a hojí se na kominíkovi. Ten musí vysvětlit, proč se to stalo, zda všechno dodržel,“ vysvětluje. V opačném případě má poškozený smůlu. Revize zařízení se pak děje jednou za život komína nebo po výměně spotřebiče či při podezření na závadu.

„Aktuálně máme dodací lhůty 2-3 týdny, to není problém. Ale když kominík zjistí problém, je těžké sehnat stavební firmu, která ji stihne včas opravit,“ říká Schön k možnostem kominíků teď před topnou sezonou.

V Česku působí téměř 3700 kominických živností. „Můžeme hrdě vypnout hruď. Na konci 90. let byli tři učni na celou republiku ve škole na pražském Jarově, dnes se v osmi školách učí na sto učňů včetně tří dívek. Takže si nestěžujeme,“ říká k zájmu mladých.

I jeho obor se samozřejmě změnil oproti tomu, když začínal. „Tenkrát jsem chodil se štětkou, smetáčkem, dnes mám plně vybavené auto. Vozím vymetací nářadí, kominické strojky, kameru, měřáky. Technika nám hodně pomáhá,“ říká Schön.

Co se nemění, je, že si kolemjdoucí na muže v černé kombinéze a s bílou čapkou na hlavě stále sahají pro štěstí. „Váže se k tomu taková pověra, když Marie Terezie šla v zámku ve Vídni, potkala kominíka, kterého se zeptala, jestli už vymetal komíny. Ten odpověděl, že ano, aby to zkontrolovala. Sáhla na něj a měla prst od sazí, “ prozradil.

Na svou práci nedá kominický mistr dopustit. „Je to souhrn věcí. Jednou z hlavních výhod je, že jsem pořád s lidmi, a že, a to říkám zcela neskromně, mě mají rádi,“ usmívá se kominík. Stal se jím díky inzerátu, kde okresní podnik služeb hledal vedoucího kominictví. „Nemohl jsem na vysokou, dělal jsem stavárnu, dva roky jsem strávil na vojně. Pak jsem viděl inzerát a přihlásil se. Vyučil jsem se kominíkem a už jsem u toho zůstal,“ vzpomíná.

A jak vidí budoucnost řemesla v souvislosti s dekarbonizací? „Lidi by neměli používat fosilní paliva. Uhlí, zemní plyn, ropu, které nechávají uhlíkovou stopu,“ vysvětluje pojem. V některých státech, hlavně ve Skandinávii, se na to konto už kominíci věnují něčemu jinému než komínům. Kontrolují a čistí vzduchotechniku, digestoře, průmyslové kuchyně. „My se to taky učíme, když bude zájem, nabídneme i tyhle služby,“ říká s tím, že nové doby se rozhodně nebojí, bere ji jako výzvu a příležitost.