Článek
K nečekanému a v tuzemsku naprosto raritnímu nálezu zcela neznámé sochy skrývající se v druhé soše došlo při rekonstrukci kaple v Paláci šlechtičen na brněnském Náměstí Svobody. Na oltáři tam byla tzv. černá madona.
„Z počátku ta socha vypadala zcela normálně. My jsme ji ale vzali na CT do Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a poté, co jsme viděli snímky, už byla situace jiná. Věděli jsme, že vidíme něco zvláštního, ale nevěděli jsme, co to vlastně je,“ popsal Novinkám cestu k objevu historik umění a šéf restaurátorské společnosti Pastiglia Martin Číhalík.
Na dílně restaurátoři sundali ze zad sochy dvě dřevěné desky a pod nimi našli fragmenty řezby na soše schované uvnitř. „Nastala otázka, co jsme našli a co to vlastně znamená. Protože vnitřní socha byla z lipového dřeva, které nelze dendrochronologicky datovat, vzali jsme třísku o hmotnosti asi jednoho gramu a tu jsme poslali na radiokarbonovou analýzu na univerzitu Salento v jihoitalském Lecce,“ pokračoval Číhalík.
Tomograf odhalil skryté nemoci vzácné černé madony
Na základě analýzy bylo jasné, že socha uvnitř pochází z pozdního středověku, zatímco vnější socha je asi o dvě století mladší, přičemž poslední podobu jí vtiskl umělec až v devatenáctém století. Otázka, proč okolo staré sochy vznikla novější, ale stále zůstávala otevřená. O starší soše totiž nikde nebyly žádné archivní záznamy a až do jejího objevení neměl nikdo o její existenci potuchy.
Číhalík nakonec postavil hypotézu o původu sochy za působení řádu minoritů, kteří měli v Brně klášter a také působili jako duchovní správci kaple v Paláci šlechtičen. Na začátku osmnáctého století se v kostele při klášteře začala stavět loretánská kaple a socha z Paláce je přesně typem loretánské černé madony, která ostatně také stojí i ve zmíněné kapli.
„Mám za to, že ta stará socha pochází z kláštera a byla zřejmě velmi uctívaná. Zřejmě už ale byla velmi poškozená, a tak byla použita jako jádro nové sochy. Takový postup je znám na případech z jižní Evropy, v tuzemsku ale o ničem podobném nevím. Fyzicky už není možné ty dvě sochy oddělit, museli bychom totiž tu novější zničit,“ vysvětlil Číhalík.
Podobný nález se může udát třeba jednou za život, proto se restaurátoři rozhodli udělat krátké video mapující celý objev. „Bylo potřeba mít i nějaký komentář a já jsem chtěl, aby ho namluvil někdo s nezaměnitelným hlasem a líbila se mi myšlenka, že to bude někdo, kdo nemá s dějinami umění nic společného. Oslovili jsme proto doktora Rychetského, který svolil. Jsem mu za to velmi vděčný, protože ho mám rád jako člověka, odborníka a jeho hlas je opravdu nezaměnitelný,“ dodal Číhalík.
A tak k pětiminutovému videu zní komentář odcházejícího šéfa konstitučního tribunálu. „Brno je pro mě město, které skrývá nová a nová překvapení,“ začíná originální Rychetského promluva, jež pokračuje podrobným popisem celé anabáze.